Přírodovědci bijí na poplach: americký had obsazuje francouzské lesy
Stále častější setkání s jasně zbarveným, přibližně metrovým hadem v lesích a parcích po celé Francii začínají znepokojovat odborníky na přírodu. Nejde totiž o výjimečné náhody – zdá se, že jde o počátek trvalého usazování cizího druhu na evropské půdě.
Zejména okolí Colmaru v Alsasku se stalo místem, kde se tento exotický plaz – dosud známý především z domácích teráriích – stále odvážněji pohybuje po stromech, kamenných zídkách a okrajích polí. Vědci varují: nejde už jen o jednotlivé útěky z domácích chovů.
Had z amerických polí v alsaském lese
Příběh začíná zdánlivě nenápadně. Běžec v alsaském lese si na kůře stromu všimne intenzivně oranžovočerveného záblesku. Přiblíží se a spatří štíhlého hada, zhruba metrové délky, jak sebejistě šplhá po kůře stromu. Na první pohled vypadá jako součást místní fauny – ve skutečnosti pochází z druhého konce Atlantiku.
Jedná se o červeného užovce, neboli corn snake – klidného, nejedovatého příbuzného užovek, přirozeně žijícího na zemědělských oblastech Severní Ameriky. V Evropě patří dlouhé roky k nejoblíbenějším terárijním plazům. Problém nastává ve chvíli, kdy tato zvířata skončí v lesích a parcích – nikoli jako exponáty, ale jako volně žijící jedinci.
V okolí Colmaru se zprávy o setkáních s tímto pestrobarevným hadem objevují stále pravidelněji a jejich počet rok od roku roste.
Alsaský herpetolog Maurice Babillon upozorňuje, že v posledních letech přibývá podobných případů výrazně. Do jeho záchranné stanice přicházejí hadi odchycení v parcích, zahradách i na okrajích polí. Je to jasný signál: had si na svobodě dokáže poradit.
Jak vypadá tento had a je důvod k obavám?
Dospělý červený užovec dosahuje délky přibližně 80 cm až 1,5 metru. Je štíhlý, pohyblivý a obratně šplhá po větvích i zídkách. Nejvýrazněji na sebe prozradí svým zbarvením: oranžové, červené nebo cihlové podkladové tóny s tmavšími skvrnami ohraničenými černou linií.
Takové zbarvení, které v teráriu působí efektně, v evropské krajině působí cize a nápadně. Chodci, kteří na tohoto plaza narazí na stromě nebo u kamenné zdi, často reagují polekaně – snadno si ho spletou s jedovatými druhy z tropických oblastí.
Odborníci uklidňují: červený užovec není jedovatý, na lidi neútočí a při sebemenší příležitosti raději uteče, než aby se bránil.
V teraristice si tento druh vysloužil přezdívku „had pro začátečníky" právě díky svému klidnému temperamentu. Živí se převážně drobnými hlodavci, občas mláďaty ptáků nebo malými ještěrkami. Z lidského pohledu je nebezpečnější spíše samotný šok ze setkání než reálné ohrožení – pravděpodobnost kousnutí je minimální.
Pro ekosystémy však situace vypadá jinak. Skutečnost, že had není jedovatý, neznamená, že nemůže narušit přírodní rovnováhu. Pokud se začne rozmnožovat, může konkurovat místním užovkám či slepýšům, přebírat jejich potravu a měnit strukturu populací drobných savců.
Proč tento druh tak rychle získává nová území?
Červený užovec se v chovatelských obchodech těší popularitě už řadu let. Je nenáročný na péči, relativně odolný, klidný – a navíc se vyskytuje v mnoha barevných variantách. Amatérský chov do určitého počtu kusů navíc dlouho nevyžadoval zvláštní povolení, což lákalo ke spontánním nákupům.
To vede k dobře známému jevu: část majitelů po několika letech o péči o plaza ztratí zájem. Dochází k únikům z nedostatečně zabezpečených teráriích, ale i k vědomému vypouštění zvířat do přírody v přesvědčení, že „si nějak poradí".
- snadná dostupnost v chovatelských obchodech
- nízká formální bariéra pro amatérské chovatele
- móda exotických zvířat v domácnostech
- úniky z nedostatečně zabezpečených teráriích
- vědomé vypouštění nechtěných jedinců do přírody
Celé situaci nahrává i klima. Stále mírnější zimy v západní Evropě usnadňují přežití druhům z teplejších oblastí. Červený užovec, který ve své domovině snáší mírné mrazy, dokáže při několika stupních nad nulou a krátkých mrazivých obdobích bez problémů přečkat zimu – zvláště v úkrytech pod hromadami dřeva nebo ve sklepech opuštěných budov.
Pokud zimní podmínky zůstanou mírné, může se série jednotlivých útěků časem proměnit ve stabilní divokou populaci.
Jak červeného užovce poznat při procházce?
Pro běžného chodce může být rozlišování jednotlivých druhů plazů obtížné. Existuje však několik znaků, podle nichž lze s velkou pravděpodobností určit, že jde právě o tohoto přistěhovalce z Ameriky:
| Znak | Červený užovec |
|---|---|
| Délka | cca 80–150 cm, štíhlá postava |
| Zbarvení | oranžové, červené nebo cihlové podkladové tóny s tmavšími skvrnami v černých obrysech |
| Chování | snaží se uprchnout, zřídka zvedá hlavu hrozivým způsobem |
| Místa výskytu | parky, zahrady, okraje polí, větve stromů, kamenné zídky |
Laik ho samozřejmě může splést s jinými, domácími druhy – například s užovkou obojkovou bez charakteristických žlutých skvrn u hlavy. Z tohoto důvodu odborníci doporučují nepokušet se žádného hada chytat vlastními silami, pokud si nejste na sto procent jistí, s čím máte co do činění.
Co dělat, když na takového plaza narazíte?
Francouzské instituce přijaly poměrně jasná doporučení, která by se dobře uplatnila i v jiných zemích, včetně České republiky. Při setkání s podezřele exoticky vyhlížejícím hadem je nejlepší:
- zachovat klid a nepřibližovat se násilím
- nepokoušet se ho zvedat ani odehnat klackem
- z bezpečné vzdálenosti pořídit fotografii telefonem, je-li to možné
- poznamenat si místo a čas pozorování
- nahlásit případ hasičům nebo příslušné službě ochrany přírody
Samotná fotografie může mít nesmírnou cenu – umožní odborníkům rychle určit druh a posoudit, zda je nutný zásah. V případě červeného užovce to většinou skončí odchytem a předáním do záchranné stanice nebo zkušeného chovatele.
Hrozí podobný scénář i České republice?
Červený užovec je v českých chovatelských obchodech a soukromých sbírkách přítomen již dlouho. Klima v části naší země se čím dál více přibližuje podmínkám, na něž je tento druh zvyklý ze svého domova – zejména na západě a jihu Čech. Zatím neexistují potvrzené informace o stabilních divokých populacích tohoto hada v Česku, nicméně jednotlivé úniky se vyskytují pravidelně.
Pokud poroste počet opuštěných jedinců a zimy se budou nadále oteplovat, přírodovědci nevylučují, že se zopakuje scénář známý již z Francie nebo části Německa. Obzvláště ohrožené budou okolí velkých měst, kde funguje nejvíce chovatelských obchodů a existují desítky soukromých chovů.
Hodně záleží na odpovědnosti majitelů: dobře zabezpečené terárium a promyšlené rozhodnutí o koupi jsou nejlepší zábranou před invazí cizích druhů.
Téma červeného užovce je dobrým příkladem toho, že exotické hobby může mít velmi konkrétní lokální důsledky. Jeden spontánní nákup v chovatelském obchodě – a o několik let později šplhá pestrobarevný plaz po stromě kilometr od sídliště. Z přírodovědeckého hlediska jsou nejnebezpečnější situace, kdy se v jedné oblasti objeví více takových „uprchlíků" a začnou se rozmnožovat.
Než si tedy někdo fascinovaný plazy domů přiveze mladého červeného užovce, stojí za to důkladně zvážit všechny důsledky. Toto zvíře žije deset, někdy i dvacet či více let. Vyžaduje soustavnou péči, správnou teplotu, zabezpečení proti úniku a ochotu hradit případné veterinární náklady. Navzdory zdání to rozhodně není „gadget na chvíli".
Pro české čtenáře může být tento příběh varováním. Druhy, o nichž dnes čteme ve zprávách ze zahraničí, se zítra mohou objevit na našich zahrádkách a v městských parcích. Čím lépe poznáme jejich zvyky a zásady chování při setkání, tím klidněji zareagujeme – až nám jednoho dne mezi stromy zasvitne ta typická oranžovočervená silueta.
