Make-up není jen barva na rtech – je to signál o tobě samé
Zdá se, že líčení je věcí vkusu, módy a příležitosti. Nejnovější výzkumy ale naznačují něco hlubšího: způsob, jakým se líčíš, může být spojen s narcistickými sklony, úzkostí, potřebou kontroly – a dokonce s tím, jak ovlivňuješ okolí.
Trend „přirozeného vzhledu", výrazně zvýrazněné oko, matné rty, zářivá pleť nebo úplná absence make-upu – každá z těchto voleb vysílá určitý vzkaz. Samozřejmě naše volby ovlivňuje doba, móda, sociální sítě nebo zaměstnání. Přesto vědci zjistili, že ženy podobného věku a ze stejné kultury se líčí zcela odlišně – a to nelze vysvětlit jen trendy.
Jedna osoba se roky drží jemného, téměř neviditelného make-upu. Jiná nevyjde pro rohlíky bez plného konturování a výrazné linky. Další mění styl jako rukavice podle toho, s kým se setkává. Vědci si proto začali klást otázku: kolik z toho je móda a kolik osobnost?
Způsob, jakým používáme make-up, může odrážet nejen estetický cit, ale také potřebu obdivu, strach z hodnocení a sklon k manipulaci s vlastním obrazem.
Temná triáda a paleta stínů: co vědci skutečně zkoumali
Studie publikovaná ve vědeckém časopise zaměřeném na sexuální chování a vztahy zahrnovala 1 410 žen z Brazílie. Všechny vyplnily dva typy osobnostních testů:
- Big Five – klasický model popisující pět hlavních dimenzí osobnosti, mimo jiné extraverzi a neuroticismus;
- tzv. temnou triádu – soubor vlastností spojených s méně sympatickou stránkou charakteru: narcismem, machiavellismem a psychopatickými sklony.
Ženy také popsaly své každodenní líčicí návyky a množství kosmetiky, kterou používají v konkrétních společenských situacích – doma, v práci, na párty, na prvním rande nebo při setkání s novými lidmi.
Kdy je make-up nejsilnější
Výsledky příliš nepřekvapily: většina účastnic se líčila nejméně, když byla sama, a nejvíce tehdy, když se setkávala s cizími lidmi. Nejpropracovanější make-up se objevoval zpravidla při prvním setkání s potenciálním partnerem či partnerkou. Právě tam vědci zaznamenali nejvíce vědomé práce s vlastním obrazem.
Nejvíce make-upu se objevovalo v situacích, kde hrálo roli první dojem a naděje na přijetí nebo přitažlivost.
Make-up a narcismus: více času, více peněz, větší kontrola
Nejsilněji byl s make-upem spojen narcismus – chápaný jako silná potřeba obdivu, být středem pozornosti a zanechat dojem. Ženy s vyšším skóre v této vlastnosti:
- věnovaly líčení více času;
- používaly kosmetiku častěji;
- utrácely za líčicí produkty více peněz;
- výrazně přizpůsobovaly intenzitu make-upu společenské situaci.
Když měly potkat nové lidi nebo jim záleželo na dobrém dojmu, sáhly po efektnějším a pečlivěji provedeném líčení. V klidnějších, méně „výstavních" situacích ho dokázaly omezit. To naznačuje vědomé řízení vlastního obrazu – trochu jako budování osobní značky.
U osob s výrazně narcistickými rysy se make-up stává nástrojem investice do sebe sama: má přitahovat pozornost a potvrzovat pocit výjimečnosti.
Extrovertky se líčí po svém, ne podle příležitosti
Zajímavě dopadla také extraverce – tedy sklon k družnosti a vyhledávání kontaktu s ostatními. Ženy s vysokou extraverzí také investovaly do kosmetiky více peněz a make-up pro ně byl formou sebevyjádření – způsobem, jak ukázat charakter, náladu a kreativitu.
Rozdíl oproti narcismu spočíval v tom, že extrovertky méně měnily intenzitu make-upu podle situace. Chtěly být „samy sebou" jak při setkání s přáteli, tak v novém prostředí. Make-up zde fungoval jako prodloužení osobnosti, nikoli jako zbroj nebo maska pro zvláštní příležitosti.
Psychopatické rysy: méně líčení, stabilnější návyky
Ženy s vyšší mírou vlastností spojovaných s psychopatií – tedy s větší impulzivitou, menší empatií a chladnějším vztahem k ostatním – měly stabilnější líčicí návyky a celkově se líčily méně než osoby s výraznými narcistickými sklony.
Lze to vysvětlit jednoduše: menší starost o názor okolí a menší snaha přizpůsobit se očekáváním vedou k menší potřebě investovat do vzhledu. Styl make-upu bývá u těchto žen stálý, někdy dokonce lhostejný ke kontextu.
Úzkost, napětí a make-up jako ochranný štít
Studie se zabývala také neuroticismem – tedy tendencí intenzivněji prožívat úzkost, stres, napětí a výkyvy nálad. Zde vypadal vztah k make-upu jinak než u extraverce.
Ženy s vyšší mírou neuroticismu často měnily způsob líčení podle situace. Mezi lidmi sáhly po výraznějším nebo pečlivěji provedeném make-upu. Když byly samy, líčení sláblo nebo mizelo úplně.
Make-up může fungovat jako osobní štít: dodává pocit kontroly, snižuje strach z hodnocení a usnadňuje vstup do společenských situací.
Vědci naznačují, že pro úzkostnější osoby make-up připomíná jakési „brnění". Dodává tváři propracovaný vzhled, který vyvolává pocit připravenosti na setkání s ostatními. Mění se tak nejen vzhled, ale i subjektivní pocit bezpečí.
Co může tvůj styl líčení napovědět – přehled v kostce
| Styl / návyk | Možné spojené vlastnosti |
|---|---|
| Výrazný make-up na důležité příležitosti, slabší každodenně | Sklon k řízení vlastního obrazu, prvek narcismu |
| Stálý, výrazný styl bez ohledu na situaci | Silná potřeba sebevyjádření, extraverce |
| Malé změny, spíše slabý make-up nebo žádný | Menší zájem o názor ostatních, možný chladný postoj |
| Více make-upu jen mezi lidmi, téměř žádný o samotě | Strach z hodnocení, potřeba kontroly, neuroticismus |
Na co si dát pozor při čtení takovýchto výzkumů
Výsledky znějí lákavě: člověk by chtěl na základě jedné linky eyelineru stavět diagnózy. Vědci však zdůrazňují několik omezení. Studie zahrnovala pouze ženy z jedné země, takže v jiných kulturách mohou být vztahy odlišné. Navíc účastnice samy uváděly své návyky – a lidé se často prezentují v lepším světle, než odpovídá skutečnosti.
Nejde ani o to, že výrazný make-up z někoho „dělá" narcisu a absence podkladu znamená emoční chlad. To, co vidíme, jsou statistické tendence, nikoli jednoduché nálepky. Make-up může být zároveň zábavou, relaxačním rituálem, způsobem kreativity i nástrojem budování obrazu.
Jak tuto znalost využít v každodenním životě
Nejzajímavější část začíná tehdy, když si položíš několik upřímných otázek:
- V jakých situacích svůj make-up nejvíce „dohlaďuji" – a proč?
- Líčím se stejně pro sebe jako pro ostatní?
- Jak se cítím, když vyjdu z domu bez make-upu?
- Zvyšuje make-up moje sebevědomí, nebo ho spíše nahrazuje?
Odpovědi mohou odhalit nejen vztah k vlastní kráse, ale také míru sociální úzkosti, potřebu obdivu a flexibilitu v různých situacích. U jedné osoby bude výrazný make-up projevem sebejistoty a temperamentu. U jiné – zoufalým pokusem zakrýt to, co na sobě nemá ráda.
Pro psychology je dnes make-up zajímavým „pomocným ukazatelem". Propojuje tělo, emoce a chování. Až příště stanete před zrcadlem s paletou stínů v ruce, můžete to pojmout jako malý osobnostní test: ne tolik „hodí se mi to?", ale spíše „co moje volba říká o tom, co hledám v kontaktu s ostatními?"
