Americký had v alsaských lesích
Čím dál častější setkání s jasně zbarveným, metrovým hadem v francouzských lesích a parcích začínají znepokojovat přírodovědce. Zejména okolí Colmaru v Alsasku se stalo místem, kde se tento exotický plaz – dobře známý z terárií – stále odvážněji objevuje na stromech, kamenných zdech a okrajích polí.
Vědci varují: nejde už o ojedinělé útěky z domácích chovů. Začíná se formovat trvalá přítomnost cizího druhu v evropské přírodě.
Had z amerických polí v alsaském lese
Příběh začíná celkem nenápadně. Běžec v alsaském lese zahlédne na kmeni stromu intenzivně oranžovo-červenou skvrnu. Přiblíží se a spatří štíhlého hada, zhruba metru dlouhého, jak jistě šplhá po kůře. Na první pohled vypadá jako součást místní fauny. Ve skutečnosti pochází z druhého konce Atlantiku.
Jde o červeného kornoutového hada, neboli kukuřičného hada – klidného, nejedovatého příbuzného užovek, který přirozeně obývá zemědělské oblasti Severní Ameriky. Patří mezi nejoblíbenější plazy chované v domácích teráriích po celé Evropě. Problém nastává ve chvíli, kdy tato zvířata skončí v lesích a parcích jako volně žijící jedinci.
V okolí Colmaru přibývají hlášení o setkáních s pestrobarevným, štíhlým hadem rok od roku, a jejich počet stále roste.
Alsaský herpetolog Maurice Babillon upozorňuje, že v posledních letech případů výrazně přibývá. Do jeho střediska se dostávají hadi odchycení v parcích, zahradách i na okrajích polí. Je to znamení, že had se na svobodě dokáže nejen přežít, ale skutečně zabydlet.
Jak tento had vypadá a máme se ho skutečně bát?
Dospělý kukuřičný had měří zpravidla mezi 80 cm a přibližně 1,5 m. Je štíhlý, pohyblivý a zdatně šplhá po větvích i kamenných zdech. Nejvýrazněji na něj upozorní zbarvení: oranžové, červené nebo cihlové pozadí s tmavšími skvrnami lemovanými černou linkou.
Taková kombinace barev, která v teráriu vypadá efektně, působí v evropské krajině nepatřičně cize. Chodci, kteří na tohoto plaza narazí na stromě nebo u zídky, často reagují panikou a zaměňují ho za jedovaté tropické druhy.
Odborníci uklidňují: kukuřičný had není jedovatý, na lidi neútočí a při jakékoliv příležitosti raději uteče, než aby se bránil.
Tento druh si v teraristice vysloužil přezdívku „had pro začátečníky" právě díky klidné povaze. Živí se především drobnými hlodavci, někdy ptačími mláďaty nebo malými ještěrkami. Pro člověka je nebezpečnější šok ze setkání než jakékoliv reálné ohrožení – náhlé setkání s metrovým hadem v lese dokáže vyvolat paniku, přestože riziko pokousání je minimální.
Pro ekosystémy však věc vypadá jinak. Fakt, že had není jedovatý, neznamená, že nemůže narušit přírodní rovnováhu. Pokud se začne množit, může konkurovat domácím užovkám, přebírat jejich potravu a měnit strukturu populací drobných savců.
Proč tento druh tak rychle získává nová území?
Kukuřičný had si v zoologických obchodech buduje kariéru už roky. Je nenáročný na chov, relativně odolný a klidný – a navíc se vyskytuje v mnoha barevných variantách. Amatérský chov do určitého počtu kusů nevyžadoval zvláštní povolení, což motivovalo ke spontánním nákupům.
To vede k dobře známému jevu: část majitelů po několika letech ztratí zájem o péči o plaza. Dochází k útěkům z nedovřených terárií, ale také k vědomému vypouštění zvířat do lesa či parku v přesvědčení, že se „nějak zařídí".
- snadná dostupnost v zoologických obchodech
- nízká formální bariéra pro amatérské chovatele
- móda exotických zvířat v domácnostech
- útěky z nedostatečně zabezpečených terárií
- záměrné vypouštění nechtěných jedinců do přírody
Celé situaci napomáhá i klima. Stále mírnější zimy v západní Evropě usnadňují přežití druhům z teplejších oblastí. Kukuřičný had, který ve své domovině snáší mírné mrazy, dokáže při teplotách těsně nad nulou a krátkých mrazových obdobích přečkat zimu – zejména v úkrytech pod hromadami dřeva nebo ve sklepích nevyužívaných budov.
Pokud zimní podmínky zůstanou mírné, může se série jednotlivých útěků postupně proměnit ve stabilní, volně žijící populaci.
Jak kukuřičného hada poznat při procházce?
Pro běžného chodce bývá rozlišení jednotlivých druhů plazů obtížné. Přesto existuje několik znaků, které s velkou pravděpodobností napoví, že jde o tohoto přivandrovalce z Ameriky:
| Znak | Kukuřičný had |
|---|---|
| Délka | cca 80–150 cm, štíhlá postava |
| Zbarvení | oranžové, červené nebo cihlové pozadí s tmavšími skvrnami v černém lemování |
| Chování | snaží se utéct, zřídka zvedá hlavu výhružným způsobem |
| Místa setkání | parky, zahrady, okraje polí, větve stromů, zídky |
Laik ho samozřejmě může zaměnit s domácími druhy, zejména s užovkou obojkovou bez typických žlutých skvrn u hlavy. Proto odborníci doporučují: nepokoušejte se žádného hada chytat, pokud si nejste stoprocentně jistí, o jaký druh jde.
Co dělat, když na takového plaza narazíte?
Francouzské instituce vypracovaly přehledná doporučení, která by se dobře uplatnila i v jiných zemích, včetně Česka. Při setkání s podezřele exoticky vyhlížejícím hadem je nejlepší:
- zachovat klid a nepřibližovat se násilím
- nepokoušet se ho zvednout ani zahánět tyčí
- vyfotografovat ho telefonem z bezpečné vzdálenosti, pokud je to možné
- zaznamenat místo a čas pozorování
- nahlásit případ hasičům nebo příslušné službě ochrany přírody
Samotná fotografie bývá nesmírně cenná – umožní odborníkům rychle určit druh a posoudit, zda je nutný zásah. V případě kukuřičného hada to zpravidla skončí odchytem a předáním do záchranné stanice nebo zkušeného chovu.
Hrozí podobný scénář i Česku?
Kukuřičný had je v českých zoologických obchodech a soukromých sbírkách přítomen už dlouho. Klima v části země se stále více přibližuje podmínkám, na které je tento druh zvyklý – zejména na západě a jihu. Zatím nejsou potvrzeny žádné informace o stabilních volně žijících populacích tohoto hada u nás, ale ojedinělé útěky se dějí pravidelně.
Pokud se zvýší počet vypuštěných jedinců a zimy se budou nadále oteplovat, přírodovědci nevylučují opakování scénáře známého z Francie nebo části Německa. Zvláště ohroženy budou okolí velkých měst, kde působí nejvíce terárních obchodů a existují desítky soukromých chovů.
Hodně záleží na odpovědnosti majitelů: dobře zabezpečené terárium a promyšlené rozhodnutí o koupi jsou nejlepší bariérou proti šíření cizích druhů.
Téma kukuřičného hada je dobrým příkladem toho, že exotické hobby může mít velmi lokální důsledky. Jeden spontánní nákup v zoologickém obchodě a o pár let později šplhá pestrobarevný plaz po stromě kilometr od vilové čtvrti. Z hlediska přírody jsou zvláště nebezpečné situace, kdy se v jedné oblasti objeví více takových „uprchlíků" a začnou se množit.
Než si tedy někdo fascinovaný plazy přiveze domů mladého kukuřičného hada, stojí za to dobře promyslet důsledky. Toto zvíře žije deset, někdy i více než dvacet let. Vyžaduje stálou péči, správnou teplotu, zabezpečení proti útěku a připravenost na případné veterinární náklady. Navzdory zdání to není „gadget" na chvíli.
Pro české čtenáře může být tento příběh varováním. Druhy, o nichž dnes čteme ve zprávách ze zahraničí, se zítra mohou objevit na našich zahrádkách a v městských parcích. Čím lépe známe jejich zvyky a víme, jak se při setkání zachovat, tím klidněji zareagujeme – až mezi stromy zahlédneme tu charakteristickou oranžovo-červenou siluetu.
