Pod starým pohřebištěm v Německu byl objeven tajemný tunel ze středověku

Záhadný tunel uprostřed pradávného pohřebiště

Kopec Dornberg v oblasti Harz byl odborníkům již dávno znám jako místo s bohatou historií. Nikdo však netušil, že přímo v srdci starověkého pohřebiště někdo ve středověku vytesal do země úzký podzemní tunel. Na několika čtverečních metrech se tak setkávají tisíce let lidských dějin.

Tunel odkrytý před výstavbou větrné farmy

Výzkum byl zahájen jako takzvaná záchranná archeologie — standardní postup před zahájením rozsáhlé stavební investice. V tomto případě šlo o plánovaný větrný park v centrální části Německa, na území okresu Harz. Archeologické týmy při takových průzkumech obvykle očekávají zbytky dávných sídlišť nebo ojedinělé hroby. Tentokrát však narazily na něco podstatně záhadnějšího.

V první fázi prací si badatelé všimli úzké protáhlé jámy, přibližně dva metry dlouhé, překryté velkou kamennou deskou. Vše nasvědčovalo tomu, že jde o typickou hrobovou konstrukci z doby kamenné. Jenže jak ji začali opatrně odkrývat, obraz se proměňoval.

Místo klasické hrobové komory půda klesala stále hlouběji a profil výkopu odhalil, že pod povrchem se skrývá soustava chodeb. Teprve po pečlivém vyčištění stěn bylo možné potvrdit, že nejde o přirozené trhliny ve skále, nýbrž o záměrně vytepaný tunel.

Tunel se ukázal být typickým příkladem takzvaného „Erdstallu" — lidskou rukou vytesaného systému těsných podzemních chodeb s drobnými rozšířeními připomínajícími komůrky.

Co jsou záhadné Erdstally?

Erdstally představují poměrně záhadnou skupinu objektů, známých především z území dnešního Německa, Rakouska a Česka. Většinou jsou datovány do pozdního středověku. Spojuje je několik charakteristických rysů: velmi úzké průchody, nízké stropy, nevhodně řešené vstupy a téměř naprostá absence předmětů, které by jednoznačně prozrazovaly jejich účel.

Nově identifikovaný tunel v Harzu do tohoto vzorce dobře zapadá. Archeologové popsali následující znaky:

• úzké, místy téměř dusivé průchody
• drobná rozšíření v podobě „pokojíků" v hlubší části chodby
• záměrně opracované kameny stabilizující stěny
• žádné stopy po trvalém využívání, jako popel, ohniště nebo silnější vrstvy odpadu

Stáří objektu bylo určeno především na základě střepů keramiky z pozdního středověku nalezených v zásypu. Materiál není nijak výjimečný, ale postačuje k tomu, aby datování posunul z doby kamenné do výrazně mladšího období.

Kopec využívaný po dobu šesti tisíc let

Nejpozoruhodnější je kontext, v němž tunel vznikl. Dornberg dlouhodobě přitahoval pozornost archeologů jako lokalita s mimořádně dlouhou kontinuitou osídlení. Výzkumy v okolí prokázaly, že toto nenápadné vyvýšeniny sloužilo jako pohřebiště již přibližně čtyři tisíce let před naším letopočtem.

V rámci kopce bylo dosud rozpoznáno několik historických vrstev:

Taková hustá „časová vrstvovitost" na jediném kopci je skutečnou raritou. Místo sloužilo k pohřbívání, střídaly se kultury i zvyky, přesto se sem jednotlivé společnosti znovu a znovu vracely.

Proč někdo vykopal tunel v dávném pohřebišti?

Archeologové zatím nemají jednoznačnou odpověď na otázku funkce tunelu. Badatelé poukazují na dvě nejpravděpodobnější interpretace.

Úkryt v době nepokojů

Podle první teorie mohl systém úzkých chodeb sloužit jako úkryt během nájezdů nebo místních konfliktů. Kopec s patrnými náspy, příkopy a starými mohylami sám o sobě tvořil přirozeně obranný bod. Není těžké si představit, že obyvatelé blízké osady toto místo dobře znali a v dobách ohrožení podzemní prostor využívali.

Takový scénář by vysvětloval skromný soubor nálezů. Pokud chodby sloužily jen krátce a ve výjimečných situacích, nestihlo se v nich nahromadit mnoho předmětů každodenní potřeby. Úzké průchody navíc mohly útočníkům ztěžovat přístup, zatímco malá skupina lidí se v nich mohla schovat.

Místo rituálních praktik

Druhá hypotéza předpokládá, že tunel souvisel s obřady, možná zakořeněnými v místní tradici pamatující dávné pohřebiště. Samotná přítomnost velmi starých hrobů v krajině mohla kopci propůjčovat zvláštní auru — místa na pomezí, spojujícího přítomnost s dávnou minulostí.

Podzemní průchod záměrně vybudovaný v zóně spojované se zemřelými mohl plnit roli symbolické cesty přechodu — třeba v podobě místních rituálů vázaných na uctívání předků, nemoc nebo plodnost.

Zatím chybí jednoznačné stopy ohně, ohništ nebo depozitů, které by snadno evokovat oběti. V takto úzkých strukturách lze ostatně jen těžko očekávat velké množství nálezů. Podrobné analýzy mikrostop — například dřevěného uhlí a rostlinného pylu — mohou v budoucnu přinést nové vodítky.

Jak se zkoumají takto těsné konstrukce

Práce archeologů v podzemních chodbách tohoto typu rozhodně nepatří k těm pohodlným. Na mnoha místech se dospělý člověk sotva protáhne, místy je nutné plazit se po zemi. Z bezpečnostních důvodů se část výzkumu provádí nepřímými metodami.

Na lokalitě v Harzu se využívají mimo jiné tyto přístupy:

• laserové skenování interiéru chodeb pro sestavení přesného 3D modelu
• fotogrammetrie, tedy skládání mnoha snímků do jedné digitální rekonstrukce
• odběr vzorků sedimentů z podlah a stěn k laboratorní analýze
• jemné odkrývání vstupu a výstupu za účelem odečtení jednotlivých fází zasypávání

Díky těmto technologiím jsou vědci schopni nový tunel porovnat s ostatními známými Erdstally a určit, zda odpovídá typickému schématu, nebo zda nese rysy výjimečné pro oblast Harzu.

Co tento objev říká o našem vztahu k místům paměti

Případ kopce Dornberg názorně ukazuje, jak lidé v různých epochách využívali stejné body v krajině. Náspy, příkopy, staré mohyly nebo charakteristická vyvýšenina snadno zůstávají v paměti. I když původní význam místa postupně mizí, stále se jeví jako „jiné" než okolní krajina.

Dnešní člověk si obvykle představuje hřbitov jako prostor, do něhož se nezasahuje. V historii tomu tak ale vždy nebylo. Staré hroby byly mnohokrát přestavovány a znovu využívány, zatímco paměť na první zemřelé pomalu zanikala. Středověcí obyvatelé Harzu možná věděli, že na kopci se kdysi pohřbívalo, ale nemuseli si již pamatovat, kdo tam leží a jaké měl zvyky.

Pro badatele jde o příležitost sledovat vztah mezi postupnými generacemi uživatelů téhož prostoru. Rozbor keramiky, stop po nástrojích ve stěnách chodby nebo způsobu zasypání může odhalit, kdy přesně objekt vznikl, jak dlouho byl využíván a za jakých okolností upadl v zapomnění.

Taková zjištění zároveň připomínají, že rozhodnutí přijímaná dnes — jako výstavba větrné farmy — vstupují do dialogu s velmi vzdálenou minulostí. Než na kopci Dornberg vyrostou moderní turbíny, archeologové se snaží ze země vytěžit co nejvíce informací. Pro investora jde o nepříjemné zdržení, pro vědu o neopakovatelnou příležitost lépe pochopit, jak se na relativně malém prostoru po dobu šesti tisíc let proplétaly osudy lidí.