Proč jsou zimní pády tak nebezpečné
Zima dokáže proměnit obyčejnou procházku do práce v riskantní slalom mezi zledovatělými chodníky a zasněženými přechody. Stačí jeden špatný krok, chvíle nepozornosti – a ocitnete se na zemi s bolavým ramenem nebo zlomeným zápěstím.
Při náledí a ubité sněhové vrstvě tření mezi podrážkou a povrchem klesá téměř na nulu. Noha ujede, tělo nestačí reagovat a instinktivně vystrčíte ruce dopředu. Výsledek? Pohmožděné boky, vymknuté kotníky, zlomená zápěstí, někdy i zranění hlavy.
Silný mráz kombinovaný s deštěm nebo táním sněhu dokáže během pár minut proměnit jakýkoliv chodník v opravdové kluziště.
Dobrá zpráva je, že velkou část těchto úrazů lze předejít několika chytrými návyky. Nepotřebujete speciální kondici ani drahé vybavení – stačí trocha plánování a změna chování na ulici.
1. Zimní boty, které skutečně drží na povrchu
Základem je správná obuv. Měkká, plochá podrážka z hladké gumy se chová na ledu stejně jako brusle. Vybírejte raději boty s výrazným dezénem, nejlépe s hlubšími výstupky, které se zakousnou do sněhu i ledu. Výhodou je také holínka sahající nad kotník, která stabilizuje hlezenní kloub.
Pro ty, kdo trpí zimou, jsou skvělou volbou zateplené kotníkové boty nebo sněhule – důležité je, aby byly zespodu protiskluzové. Někteří lidé používají i domácí trik: přes boty si natáhnou silné sportovní ponožky. Materiál vytváří extra vrstvu přilnavosti. Ponožky jsou po takovém dni k vyhození, ale riziko pádu se znatelně sníží.
2. Volte stopu čerstvého sněhu, ne led pod ní
Pokud máte možnost, šlapejte do čerstvého sněhu, ne po vyleštěných, udusaných cestičkách. Povrch, po kterém přešla půlka sídliště, se rychle mění v led – zejména když přes den trochu roztaje a večer opět přimrzne.
Čerstvý, neudusaný sníh zpravidla poskytuje lepší přilnavost než ubytá, lesklá vrstva připomínající sklo.
Nevýhoda? Mokré boty. Výhoda? Mnohem větší šance, že se domů vrátíte po svých – a ne v sádře.
3. Zvláštní, ale účinná „kachní" chůze na ledu
Klasický dlouhý krok s odrazem od paty funguje v zimě velmi špatně. Daleko lepší je krátká, měkká „kachní" technika chůze. Chodidla natočíte mírně ven, váhu přenášíte téměř kolmo na nohu, bez prudkého odrazu.
Jak to vypadá v praxi:
- děláte krátké, drobné kroky,
- chodidla pokládáte téměř celou plochou,
- lehce „klouzáte" po povrchu místo toho, abyste ho tvrdě atakovali,
- ruce držíte po stranách, mírně rozevřené, pro lepší rovnováhu.
Z boku to možná vypadá trochu komicky, ale tělo je stabilnější. Děti tuto techniku chytnou okamžitě – stačí jim říct, aby zkusily „chodit jako tučňák z pohádky".
4. Pomaleji znamená bezpečněji
Zpoždění do práce nebo na autobus svádí ke zrychlení. Na zledovatělém chodníku je to ale přímá cesta k pádu. Raději vyjděte o pár minut dřív a pohybujte se tak, jako byste drželi v ruce úplně nový telefon a rozhodně ho nechtěli rozbít.
Kratší kroky, žádný spěch a neustálé sledování stability povrchu pod chodidlem výrazně snižují riziko náhlého uklouznutí.
Pomáhá také nedívat se na špičky bot, ale kousek před sebe. Pak včas uvidíte ledové plochy, závěje nebo nerovnosti a můžete chodidlo správně položit.
5. Batoh místo tašky v ruce
Nerovnoměrně rozložená váha výrazně narušuje stabilitu. Velká taška přehozená přes jedno rameno nebo těžká nákupní taška v jedné ruce dokáže „strhnout" tělo přesně v okamžiku, kdy začne noha klouzat.
Nejrozumnější je nasadit batoh a rozložit v něm věci tak, aby netáhly na jednu stranu. Batoh navíc uvolní obě ruce, které při uklouznutí instinktivně hledají oporu.
6. Ruce z kapes – i při krutém mrazu
Zmrzlé dlaně přímo volají po schování do kapes bundy. Problém je, že tím ztrácíte přirozenou možnost udržovat rovnováhu. Tělo se nemůže „vyvážit" pažemi a při náhlé ztrátě stability zbývá jen tvrdý dopad.
Řešení je jednoduché: pořádné teplé rukavice a ruce vytažené z kapes. I kdyby trochu mrzly, dávají vám šanci případný pád tlumit.
7. Správná strana chodníku a zákeřné schody
Ve městě může být rozdíl mezi jednou a druhou stranou ulice obrovský. Místa, kam po většinu dne svítí slunce, rozmrzají rychleji. Ta ve stálém stínu dokážou udržet led i několik dní.
| Kudy jít | Na co si dát pozor |
|---|---|
| Slunná strana ulice | Méně ledu, ale může být rozbředlý sníh a kaluže |
| Stín pod domy a stromy | Zmrzlé „placky" neviditelné pod tenkou vrstvou sněhu |
| Venkovní schodiště | Stupně tvoří mini-kluziště, zábradlí bývá rovněž zledovatělé |
Na schodech se vždy pevně držte zábradlí a pokládejte celá chodidla, ne jen špičky. Pokud vidíte prosvítající led, hledejte raději jinou cestu nebo sestupujte stranou po neudusaném sněhu.
8. Hole na chůzi – nejen pro seniory
Trekingové hole nebo hole na nordic walking nejsou určeny jen pro procházky lesem. Ve městě za mrazivého rána dokážou zázraky. Dva další opěrné body odlehčují kloubům a pomáhají udržet rovnováhu, když se jedna noha začne klouzat.
Ve sportovních obchodech lze sehnat nástavce přizpůsobené ledu – s malými hroty. Ocení je zejména starší lidé, osoby po úrazech nebo s problémy s rovnováhou. Využije je ale i každý, kdo ráno potřebuje překonat delší úsek zledovatělého chodníku.
9. Jak správně padat, abyste se méně polámali
I ten nejlépe připravený člověk může ztratit přilnavost. Rozdíl mezi lehkým modřinou a vážným zraněním často závisí na způsobu pádu. Navzdory instinktu se vyplatí vyhnout se vystrčení rukou tuhle napřed.
Když padáte dopředu
Pokud cítíte, že letíte kupředu, zkuste mírně pokrčit paže a přejít do co nejměkčího „přerolování" na bok nebo rameno. Tuhé, rovné dlaně se velmi snadno lámou v zápěstí.
Když vás to táhne dozadu
Při uklouznutí dozadu je bezpečnější dopadnout na hýždě, než se křečovitě zachraňovat rukama. Přitáhněte bradu ke hrudníku, abyste nenarazili týlem hlavy, a nechte tělo klesnout co nejměkčeji.
Tělo nelze zcela naučit dokonalému pádu, ale vědomé procvičování reakcí prokazatelně snižuje riziko zlomenin.
Další pomoc: od reflexních prvků po cvičení rovnováhy
Za svítání a večer přibývá ještě jeden rizikový faktor – špatná viditelnost. Mějte na bundě reflexní prvky: řidiči vás dříve uvidí a vy lépe odhadnete situaci na silnici, když auta nebrzdí těsně vedle vás.
Spojencem v boji proti pádům je také obyčejná domácí aktivita. Jednoduché cviky na rovnováhu – stání na jedné noze u židle, lehké dřepy, zvedání kolen – posilují hluboké svaly a učí tělo rychlejším reakcím. Několik minut denně dělá velký rozdíl, zejména u lidí po padesátce.
Vyplatí se myslet i na zdánlivé maličkosti: zkrácená smyčka šály, aby se nepletla pod nohama, dobře zapnutá bunda, která neomezuje pohyb, nebo telefon uložený v kapse místo držení v ruce. V zimě každá drobnost, která zlepšuje volnost pohybu a rovnováhu, reálně snižuje šanci, že obyčejná procházka skončí návštěvou pohotovosti.
