Omezování globálního oteplování se většinou spojuje s odříkáním a oběťmi.
Jenže nové analýzy ukazují, že může přinést i velmi konkrétní výhodu: více jídla na talířích.
Vědci zkoumali, jak klimatická politika ovlivňuje ceny potravin a počet lidí ohrožených hladem do roku 2050. Postavili proti sobě dvě síly: zdražování potravinové produkce na jedné straně a zlepšování kvality ovzduší na straně druhé — přičemž právě čistší vzduch pomáhá rostlinám růst rychleji a výnosněji.
Klimatická politika a hlad: překvapivé střetnutí cílů
Globální boj s oteplováním předpokládá udržení nárůstu teploty pod hranicí 1,5 °C. Je to ambiciózní záměr, který mimo jiné vyžaduje masivní rozvoj bioenergetiky a rozsáhlé zalesňování. Na první pohled to zní skvěle — dokud se nepodíváme na mapu zemědělských pozemků.
Tatáž půda, na níž by mohly růst lesy nebo energetické plodiny, dnes produkuje pšenici, rýži a kukuřici. Jakmile státy začnou část území věnovat pohlcování oxidu uhličitého, ubývá plochy určené pro pěstování potravin. K tomu přistupuje zdražování uhlí a paliv, které zvyšuje náklady na hnojiva, dopravu i zpracování.
Ve scénářích odpovídajících cíli 1,5 °C by počet lidí ohrožených hladem do roku 2050 mohl být vyšší přibližně o 56 milionů, tedy o 17 % oproti scénáři bez dodatečných klimatických opatření.
Výzkumníci vycházeli ze šesti globálních agroekonomických modelů. Všechny odhalují stejný mechanismus: klimatická politika bez podpory zemědělství a nejchudších zemí riskuje, že podlomí již tak křehkou potravinovou bezpečnost.
Rostoucí ekonomika versus rostoucí ceny potravin
Zajímavé je, že základní scénář — bez razantních klimatických opatření — žádnou katastrofou není. Počítá s mírným hospodářským rozvojem, zvyšováním produktivity a postupným snižováním počtu hladovějících. Do roku 2050 by globální počet lidí ohrožených hladem měl klesnout ze zhruba 720 milionů na 330 milionů.
Zavedení přísné politiky snižování emisí však část tohoto pokroku obrací zpět. Problémem přitom není ani tak absolutní nedostatek jídla, jako spíše jeho cena a dostupnost pro nejchudší. Pro bohaté země to znamená vyšší účty u pokladny. Pro chudé společnosti — reálné riziko podvýživy.
Jedovatý vzduch nad poli: skrytý nepřítel úrody
V tomto pochmurném obraze se ale objevuje jeden nečekaný bod obratu: kvalita ovzduší. V přízemní vrstvě atmosféry vzniká takzvaný troposférický ozón, který se tvoří z metanu a oxidů dusíku. Pro lidi je škodlivý, pro rostliny může být přímo smrtící.
Když ozón proniká do listů, spouští v nich reakce poškozující tkáně a odčerpávající energii z procesu růstu. Zvláště citlivé jsou plodiny klíčové pro výživu lidstva: pšenice, rýže a kukuřice. Čím více ozónu při zemi, tím slabší výnos z hektaru.
Omezování emisí skleníkových plynů současně snižuje emise metanu a oxidů dusíku, a tím i hladinu přízemního ozónu. Rostliny pak doslova „dýchají plnými plícemi".
Méně ozónu, více úrody
Výzkumníci do svých modelů zapojili ještě jeden faktor: vliv čistšího ovzduší na zemědělskou výkonnost. Výsledek byl přesvědčivý. Nižší koncentrace ozónu znamená zdravější listy, lepší tvorbu zrn a vyšší výnosy. A když výnosy rostou, ceny klesají a jídlo se stává dostupnějším.
Podle simulací může samotné zlepšení kvality ovzduší snížit počet lidí ohrožených hladem do roku 2050 přibližně o 8,4 milionu. To představuje asi 15 % „nadprogramového" hladu, který klimatické politiky samy o sobě generují prostřednictvím tlaku na půdu a ceny.
- Klimatický cíl 1,5 °C — více bioenergetiky a lesů, méně půdy pro potraviny, dražší produkce;
- Nižší emise metanu a oxidů dusíku — menší množství přízemního ozónu;
- Méně ozónu — vyšší výnosy pšenice, rýže a dalších plodin;
- Vyšší výnosy — nižší ceny potravin a méně lidí ohrožených hladem.
Dřívější analýzy dopadů klimatické politiky na výživu světa ozón většinou přehlížely. Soustředily se na ceny energií, hnojiv a změny ve využívání půdy. Tím pádem přeceňovaly rozsah negativních dopadů.
Afrika a Indie: kde jsou v sázce miliony plných talířů
Svět není rovnoměrný ani z hlediska emisí, ani z hlediska hladu. Stejný cenový šok v oblasti potravin pocítí obyvatel Evropy a zemědělec z venkovské části Afriky zcela odlišně. Proto vědci zkoumali, kde konkrétně zlepšení kvality ovzduší pomáhá nejvíce.
| Region | Podíl na snížení hladu díky nižšímu ozónu | Hlavní příčina efektu |
|---|---|---|
| Indie | přibližně 39 % kompenzace negativních dopadů klimatické politiky | výrazný nárůst výnosů pšenice |
| Subsaharská Afrika | přibližně 8 % kompenzace | mírná reakce kukuřice a sóji na pokles ozónu |
| Zbytek světa | celkem asi 53 % efektu | rozptýlené přínosy pro různé plodiny |
Indie těží obzvláště výrazně, protože disponuje rozsáhlými oblastmi intenzivního pěstování pšenice, která je na ozón velmi citlivá. Jakmile se ovzduší pročistí, z hektaru se sklidí znatelně více zrní. V Subsaharské Africe dominuje kukuřice a sója, které reagují slaběji — ale i tam je efekt patrný.
Samotné snižování emisí nestačí
Dokonce i po zohlednění „bonusu" za čistší vzduch většina modelů stále ukazuje nárůst rizika hladu při zpřísnění klimatické politiky. Jinými slovy: méně emisí bez změn v zemědělském systému a v distribuci potravin stále znamená miliony prázdných talířů.
Snižování emisí musí jít ruku v ruce s proměnou zemědělství a lepší podporou nejchudších. Jinak bude klimatický účet částečně zaplacen těmi, kdo hladoví.
Jak propojit klima a plné talíře
Vědci poukazují na několik praktických směrů, kterými by se vlády a mezinárodní organizace měly vydat:
- investice do zvyšování výnosnosti zemědělských plodin, zejména v rozvojových zemích;
- promyšlenější rozdělení půdy mezi zemědělství, bioenergetiku a zalesňování;
- programy omezování plýtvání potravinami na každém článku řetězce — od pole po obchod;
- systémy podpory pro nejchudší domácnosti v době, kdy rostou ceny potravin;
- politika čistého ovzduší, která současně snižuje emise a zlepšuje úrodu.
Klíčová změna myšlení spočívá v tom, aby klimatické strategie nepočítaly pouze tuny nevypuštěného oxidu uhličitého, ale také reálný dopad na přístup k jídlu. To dosud v mnoha modelech a debatách chybělo.
Co to znamená pro obyčejného člověka?
Téma může znít abstraktně, ale dotýká se každodenních rozhodnutí. Vysoké ceny potravin, diskuse o biopalivech, o tom, kolik půdy věnovat větrným farmám nebo lesům — to vše je součástí téže skládačky. Každé rozhodnutí zanechává stopu nejen v klimatu, ale i v nákupním košíku.
Dobrým příkladem je rozvoj biopaliv. Když roste poptávka po energetických plodinách, zemědělci přecházejí od pěstování obilí či řepky na suroviny pro pohonné hmoty. V krátkodobém horizontu to může omezit nabídku potravin a zvýšit jejich ceny. Klimatická politika, která tento vedlejší efekt nezohledňuje, se snadno obrací proti nejchudším.
Na druhé straně přísné normy kvality ovzduší — i ty, jež omezují emise z dopravy a průmyslu — přinášejí zemědělství tichý bonus. Méně škodlivých plynů v atmosféře znamená nejen zdravější plíce, ale také úrodnější pole. To se může projevit stabilnějšími výnosy obilovin a menšími výkyvy cen.
V nadcházejících letech bude spor o klima stále více sporem o chléb. Výsledky popsaných výzkumů naznačují, že není nutné volit mezi ochranou planety a bojem s hladem. Je ale třeba politiky navrhovat pečlivěji: dívat se dál než jen na emise, zohledňovat kvalitu ovzduší, výnosy plodin a reálný život lidí, kteří dnes počítají každou kalorii.
