Starý prašný záznam, který vzrušil vědecký svět
Stará, zaprášená nahrávka z konce čtyřicátých let se náhle stala hitem mezi vědci zabývajícími se komunikací velryb. Nikdo tehdy netušil, jaký poklad leží v archivu.
Na plastovém kotouči z roku 1949 se dochoval zpěv keporkaka z doby, kdy byly oceány mnohem tišší než dnes. Pro badatele je to jako cesta v čase – mohou poslouchat, jak zněla akustická krajina oceánu před érou masivního lodního ruchu, a srovnat ji s tím, co zachycují dnešní hydrofony.
Jak náhodný záznam proměnil vědecké bádání
Vědci z americké instituce Woods Hole Oceanographic Institution narazili na nahrávku čistě náhodou při procházení archivních materiálů z testů námořních sonarů. V březnu roku 1949 skupina výzkumníků plula u pobřeží Bermud a ověřovala funkčnost nového podvodního vybavení. Jejich cílem byla vojenská technologie, nikoli mořští živočichové.
V určitém okamžiku někdo z týmu vypnul motor, aby lépe zachytil signály z hlubin. V nastalém tichu se začaly linout dlouhé, vlnivé zvuky. Tehdy je málokdo spojoval s keparkakem – zpěv velryb veřejnost ještě neokouzloval a věda se v tomto tématu teprve rozkoukávala.
Plastový kotouč z roku 1949 obsahuje jeden z nejstarších známých záznamů zpěvu keporkaka, pořízený celé dvě desetiletí před průkopnickým výzkumem Rogera Payna.
Místo běžné magnetofonové pásky byl použit upravený diktafon s plastovým nosičem. Tento technický detail se ukázal jako klíčový. Pásky z té doby se často rozpadají nebo ztrácejí kvalitu, zatímco pevný kotouč přežil v archivu v překvapivě dobrém stavu.
Oceán před érou hluku: tišší pozadí, čistší zpěv
Čtyřicátá léta dvacátého století představovala pro mořskou akustiku úplně jinou epochu. Lodní provoz byl skromnější, obří kontejnerové lodě ještě neexistovaly a obchodní flotila se teprve vzpamatovávala z válečných ztrát. Nahrávka z Bermud umožňuje slyšet, jak zněl zpěv keporkaka v téměř „analogovém" oceánu – bez nepřetržitého hluku lodních šroubů, turbín a sonarů.
Současné záznamy ze stejných mořských oblastí ukazují zcela odlišný obraz. Pozadí dnes zaplňují:
- nepřetržité, hluboké dunění motorů velkých plavidel,
- akustické rušení způsobené průmyslovou lodní dopravou,
- signály moderních navigačních sonarů.
Právě srovnání tohoto starého záznamu s dnešními daty dává vědcům jedinečnou možnost sledovat, jak se velrybí komunikace v průběhu desetiletí měnila jako přímá reakce na rostoucí hluk lidské civilizace.
