Kdo jsou děti s vysokým intelektovým potenciálem
Do běžných tříd míří stále více dětí s nadprůměrnými rozumovými schopnostmi. Jejich reakce na školní prostředí ale vůbec nepřipomíná chování typického žáka.
Psychologové u těchto dětí popisují velmi charakteristické vzorce chování během výuky. Ty nemají nic společného s leností nebo „složitou povahou" — naopak, vycházejí z toho, jak neuvěřitelně rychle jejich mozek pracuje a jak silně touží po samostatnosti.
Co přesně znamená „vysoký potenciál"
Děti označované jako intelektově vysoce nadané dosahují zpravidla IQ na úrovni minimálně 130. Říká se jim někdy „malí géniové", jenže tento obraz může být zavádějící. Nejde jen o to, že rychleji počítají nebo píší lepší slohové práce.
Psycholog Michael M. Piechowski již v 80. letech prokázal ve svých výzkumech, že jejich výjimečnost zasahuje hned několik oblastí najednou: myšlení, emoce i fantazii. Nejde tedy o jednostrannou schopnost — jde o komplexně odlišný způsob prožívání a vnímání světa.
Jak se tato výjimečnost projevuje v praxi
Takovéto děti se od svých vrstevníků liší způsobem, jakým přistupují k informacím i k mezilidským vztahům. Jejich chování ve škole může učitele zaskočit, a to i tehdy, když jsou záměry dítěte zcela upřímné.
Mezi nejčastější projevy patří:
- Mnohem více abstraktních otázek než kladou ostatní spolužáci jejich věku
- Silná potřeba pochopit smysl a účel každé zadané činnosti
- Zvýšená emoční citlivost, která se může jevit jako přecitlivělost
- Živá představivost, jež je někdy silnější než zájem o samotnou výuku
Proč jim školní realita tolik vadí
Problém obvykle nespočívá v tom, že by látka byla pro tyto děti příliš těžká. Bývá tomu přesně naopak — tempo výuky je pro ně příliš pomalé a opakování věcí, které již dávno pochopily, jim přináší frustraci.
Mozek takového dítěte neustále hledá nové podněty. Pokud je nenajde v učebnici, začne je hledat jinde — v myšlenkách, snech nebo v rušení výuky. To pak učitelé i rodiče snadno zaměňují za nepozornost nebo vzdor.
Klíčem k porozumění těmto dětem je uvědomit si, že jejich chování je reakcí na prostředí, nikoli projevem špatné vůle. Přizpůsobení výuky jejich potřebám může zásadně změnit jejich vztah ke škole i k učení samotnému.
