Tato jedna melodie z „Jak vycvičit draka“ dodnes husí kůži

Let, na který se nezapomíná

Jeden z nejsilnějších hudebních témat filmové historie vznikl pro animaci o mladém Vikingovi a jeho drakovi – a po 16 letech stále bere dech.

Scéna prvního letu Škyťáka na hřbetě Bezzubce z filmu „Jak vycvičit draka" patří pro mnoho diváků k okamžikům, kdy přestanete vnímat, že sledujete animovaný film. Najednou je to plnohodnotný, hluboce emotivní zážitek. A za tím stojí z velké části hudba Johna Powella – skladba, která se pravidelně objevuje na žebříčcích nejsilnějších filmových soundtracků vůbec.

Co se děje na plátně – a proč to funguje

Skalnaté útesy ostrova Berk, průzračné nebe, studené moře daleko za obzorem. Škyťák poprvé skutečně důvěřuje Bezzubcovi, sedí do sedla a vrhá se do prostoru. Kamera vystřeluje do vzduchu, sleduje prudké pády, nejisté zatáčky, pak čím dál odvážnější spirály.

Bez hudby by šlo o efektní akční sekvenci a nic víc. Díky Powellově partituře se z toho stává chvíle, kdy máte pocit, že sami letíte nad vodou. Smyčce zrychlují jako srdce hrdiny, žestě přidávají odvahu a perkuse buduje rytmus dobrodružství. Spousta lidí přiznává, že jim dodnes stačí prvních několik taktů tohoto motivu, aby jim naskočila husí kůže.

Scéna letu z „Jak vycvičit draka" se pravidelně objevuje na seznamech nejdojemnějších momentů animovaného filmu – právě kvůli hudbě Johna Powella.

Proč tahle hudba funguje tak silně?

Důvod nespočívá jen v hezké melodii. Toto téma je přesně ušité na míru emocím, které hrdina prožívá: strach, zvědavost, důvěra a nakonec čistá radost a pocit svobody. Skladatel postupně přidává další vrstvy orchestru, takže divák prochází stejnou cestou – od napětí až k euforii.

V pozadí jsou slyšet keltské vlivy, které skvěle ladí s atmosférou vikingské vesnice. Zároveň se hudba nepromění v historickou rekonstrukci, ale zůstane moderním, filmovým dobrodružným tématem. Tato kombinace způsobuje, že skladba je zároveň okamžitě rozpoznatelná a mimořádně emotivně nosná.

• Úvod – nejistý, jemný nástup smyčců
• Střed – rozvíjení melodie, více žestí a perkusí
• Vyvrcholení – plný orchestr, široká, zpěvná fráze
• Závěr – uklidnění, pocit naplnění a klidu

Pro mnoho diváků právě tato skladba způsobila, že „Jak vycvičit draka" přestal být jen sympatickým rodinným filmem a stal se skutečným dobrodružným kinematografickým dílem, které se klidně může postavit vedle velkých hraných superprodukcí.

John Powell – mistr, jehož jméno mnozí neznají, ale hudbu slyšeli všichni

Jméno Johna Powella nevyvolává tak okamžité asociace jako John Williams nebo Ennio Morricone, ale jeho hudbu slyšel skoro každý pravidelný návštěvník kina. Stojí za zvukem celé řady oblíbených animací i akčních filmů.

Seznam je ještě delší, ale už z těchto titulů je jasné, že Powell výborně cítí jak akční kino, tak animaci. Filmu o Škyťákovi a Bezzubcovi věnoval celkem tři kompletní soundtracky – po jednom pro každý díl trilogie. Každý z nich dál rozvíjí hudební motivy hrdinů a jejich vzájemného vztahu.

Jak vznikala hudba k „Jak vycvičit draka"

Powell v jednom z rozhovorů vzpomínal, že na tématech pro druhý díl pracoval ještě v době, kdy film existoval pouze jako série statických kreseb. Animace nebyla hotová a mnohé scény se skládaly jen z jednoduchých skic. Zajímavé je, že mu to vůbec nevadilo – příběh na něj zapůsobil už v téhle surové podobě.

Skladatel zdůrazňoval, že hudba dostane smysl teprve tehdy, když skutečně věří postavám a jejich cestě – bez ohledu na to, jde-li o hraný nebo animovaný film.

Powell přirovnával svou práci k herectví: musíte vstoupit do emocí postav, aby noty měly váhu. U „Jak vycvičit draka" mu to šlo překvapivě snadno. Scénář byl propracovaný, vztah chlapce a draka okamžitě vzbuzoval sympatie a svět Vikingů nabízel nespočet hudebních možností – od bojových motivů po lyrická témata přátelství.

Animace versus hraný film – kde má hudba větší sílu?

Když přemýšlíme o velkých soundtrackách, nejčastěji nás napadnou klasiky z hraných filmů: „Hvězdné války", „Pán prstenů", „Titanic". Příběh Škyťáka ale ukazuje, že animace v tomhle ohledu vůbec nezaostává. Dobře napsaná hudba tu může působit dokonce ještě silněji, protože obrazy jsou více konvenční a nakreslená linie dává větší prostor fantazii.

V animaci divák ochotněji přenechává pole zvukům. Tváře postav jsou zjednodušené, pohyby často nadsazené, takže emocionální tíha padá právě na hudební stopu. Ve scéně letu na Bezzubcovi je to vidět dokonale: kdybychom hudbu ztlumili, celý fragment by ztratil podstatnou část své magie.

Proč soundtracky z animovaných filmů stárnou tak dobře

Hudba z „Jak vycvičit draka" má za sebou více než dekádu, a přesto zní svěže. Nestojí na tehdy módních elektronických zvucích, ale na klasickém orchestru. Melodické motivy jsou výrazné a snadno zapamatovatelné, aranžmá bohatá.

To je vlastnost mnoha animací, na kterých Powell pracoval. „Kung Fu Panda", „Happy Feet" nebo „Rio" vsází na spojení velkého orchestru s charakteristickým rytmem, avšak bez krátkodobých trendů, které zastarají po dvou sezónách seriálu. Díky tomu takové skladby klidně pustíte i po 15 nebo 20 letech – a stále fungují.

Nejen pro fanoušky dračí trilogie

Pokud jste „Jak vycvičit draka" viděli před lety a pamatujete si hlavně vtipné scény s Vikingy, vyplatí se k filmu vrátit alespoň kvůli samotné hudbě. Mnoho posluchačů si teprve po letech všimne, jak precizně Powell buduje tamní zvukový svět: samostatné motivy pro vesnici, jiné pro Bezzubce, další pro vztah otce a syna.

Dobrý způsob, jak to vyzkoušet, je přehrát si vybrané scény dvakrát: poprvé normálně, podruhé se soustředěním výhradně na hudební stopu. Okamžitě uvidíte, jak často hudba vede divákovy emoce – někdy dokonce navzdory tomu, co postavy říkají v dialozích.

Jak si sami začít všímat hudby ve filmech

Pokud chcete lépe porozumět tomu, co je na soundtracku k „Jak vycvičit draka" tak výjimečné, zkuste několik jednoduchých cvičení:

• Přehrajte si celou hudební stopu bez obrazu a sledujte, jaké scény vám podsouvá vlastní fantazie.
• Všímejte si, ve kterých momentech se ve filmu vrací hlavní letový motiv.
• Porovnejte hudbu z prvního dílu s dalšími částmi trilogie – jak zraje spolu s postavami.
• Zamyslete se, jak by daná scéna vypadala s jiným tempem nebo v úplném tichu.

Taková cvičení rychle ukážou, že dobrý soundtrack není pouhým pozadím, ale plnohodnotnou druhou vrstvou vyprávění. V animovaných filmech je to zvlášť patrné, protože tam je každý prvek stoprocentně naplánovaný – od čáry po jediný úder bubínku.

V době, kdy mnoho diváků sleduje filmy na smartphonu s přitlumeným zvukem, se snadno přehlédne práce skladatelů. Příběh Škyťáka a Bezzubce připomíná, že se někdy vyplatí pustit film na dobrých reproduktorech nebo ve sluchátkách a nechat se unést nejen obrazem, ale také hudbou. Zvláště pokud jde o partituru, která si už dávno vysloužila místo mezi nejsilnějšími v celé historii animovaného kina.