Není to peníze ani práce. Láska dnes nejvíce poškozuje naši psychiku

Obrovský průzkum: jak se skutečně cítíme

Nejnovější rozsáhlé sociologické šetření provedené mezi tisíci obyvateli Francie přineslo překvapivé zjištění. Největší psychickou pohodu nenarušují ani inflace, ani pracovní problémy, ani fyzické zdraví. Nejvíce úzkosti vyvolává něco, o čem se jako o „psychickém ohrožení" téměř nemluví – vlastní citový život.

Výzkum realizovaný v rámci projektu „Mental Combat" se zaměřil na psychický stav populace a zapojilo se do něj přes 13 tisíc respondentů. Ti mimo jiné odpovídali na jednoduchou, leč výstižnou otázku: „Upřímně – jak se teď cítíš?"

Odpovědi jasně ukazují výraznou emocionální nestabilitu. Někteří účastníci se cítí naprosto vyčerpaní, jiní prožívají velmi dobré období. Většina osciluje někde uprostřed – chvíli se daří, chvíli přichází skleslost, úzkost nebo nespavost. Výzkumníci přitom upozorňují na širší kontext: politické napětí, klimatická krize, dozvuky pandemie a zdražování neustále zvyšují hladinu stresu.

Dostupná data ukazují, že až jeden z pěti lidí zažije v průběhu roku příznaky duševní poruchy. Stále častěji se hovoří o depresi, úzkostech, vyhoření nebo závislostech.

Přibývá kampaní, které lidi vybízejí k otevřenosti, hledání podpory a zbavení se studu za terapii. A zdá se, že to funguje – ochota sdílet své problémy roste. Když ale měli respondenti označit, co je dnes trápí nejvíce, výsledky mnohé překvapily.

Co lidi trápí nejsilněji? Láska předčí peníze i zdraví

Účastníci studie dostali seznam klíčových životních oblastí a měli označit tu, která je aktuálně stresuje nejvíce. Sesbírané odpovědi skládají prostý, avšak silný obraz:

Skoro každý pátý člověk uvedl, že největším zdrojem jeho úzkosti je milostný život. Partnerský vztah, jeho absence, rozchod, složitá situace v lásce nebo strach z osamělosti – právě kolem těchto témat se soustředí nejvíce napětí.

Zároveň přibližně 23 procent dotázaných přiznává, že se obecně bojí o vlastní budoucnost. Nedokážou si v ní najít místo ani si představit klidný a stabilní život v nadcházejících letech. Nejde o jednu konkrétní starost, ale o širší pocit nejistoty.

Komu svěřujeme svůj strach a smutek

Když psychika začne selhávat, lidé se stále méně uzavírají do sebe. Data z průzkumu ukazují, na koho se nejčastěji obrací pro podporu:

• 57 % se svěřuje přátelům;
• 40 % sdílí své pocity s partnerem nebo partnerkou;
• 32 % vyhledává pomoc psychologa nebo psychiatra;
• 20 % hovoří o svých obavách s rodiči.

Přátelé se stávají hlavním „emocionálním pojistným ventilem". Lásku hledáme nejčastěji v partnerských vztazích, ale o svých slabostech nejvolněji mluvíme právě v přátelství. Patrná je i rostoucí akceptace terapie – třetina dotázaných má za sebou kontakt s odborníkem.

Proč láska tak silně zasahuje naši psychiku

Láska se obvykle spojuje s pocitem štěstí, blízkostí a bezpečím. Psychologové však zdůrazňují, že právě tato oblast se snadno mění v nebezpečné minové pole pro duševní zdraví. Vztah se dotýká těch nejcitlivějších míst: potřeby být důležitý, strachu z odmítnutí a touhy po přijetí.

Odborníci z klinické psychologie vysvětlují, že partner v vztahu plní jakousi „doplňující funkci". Očekáváme – často nevědomě – že bude dokonale rozumět našim potřebám, posilovat naše ego, uklidňovat naše obavy a přijímat náš hněv. Když realita tato očekávání nenaplní, přichází frustrace, zklamání a někdy hluboký smutek.

Čím větší očekávání vkládáme do vztahu, tím snáze se spouštějí silné úzkosti – ze ztráty, zrady, pocitu méněcennosti nebo toho, že „nejsme dost dobří".

K tomu přistupují vzorce přinesené z dětství, dřívější zranění a zkušenosti z předchozích vztahů. Pro některé lidi je láska prostorem neustálého napětí: chvíli euforie, chvíli panika a zoufalá potřeba kontroly.

Sedm nejčastějších strachů ve vztazích

Psychoterapeuti popisují soubor obav, které se ve vztazích překvapivě pravidelně opakují. Nejde o poruchy, ale o klasické „každodenní" úzkosti, s nimiž se potýká mnoho párů. Lze je rozdělit do několika fází vztahu:

• První kontakt – dilemata jako: „Mám napsat první?" nebo „Proč se neozývá, co jsem udělal špatně?" Jde o směs zvědavosti a strachu z kompromitace či nevzájemnosti.
• První noc – obavy z vlastního těla, ze strachu, zda jsme „dost dobří", a z reakce druhé strany. Mnoho lidí tento moment prožívá jako zkoušku vlastní přitažlivosti.
• Definování vztahu – otázka: „Je to něco vážného, nebo jen epizoda?" Zde se objevuje strach z angažování se v něčem, co pro druhého nic neznamená.
• Společné bydlení – obavy ze ztráty osobního prostoru, konflikty kvůli návykům, životnímu stylu, nepořádku nebo trávení volného času.
• Střet hodnot – odlišné politické názory, jiný přístup k práci, penězům, výchově dětí či sexualitě. Vyvstává otázka, zda „tak rozdílní lidé" mohou žít v klidu spolu.
• Větší závazky – rozhodnutí o společné hypotéce, dítěti nebo stěhování. Jeden může toužit po stabilitě, druhý se bát, že „ztratí sám sebe".
• Dlouholetý vztah – obavy z proměny citů, z toho, zda vztah ještě žije nebo je to pouhý zvyk. Někdy také strach o budoucnost dětí a přežití příštích krizí.

Psychiatři zdůrazňují, že tyto obavy jsou z velké části přirozené. Jsou součástí procesu přibližování se k druhému člověku. Problém nastává tehdy, když úzkost neklesá, paralyzuje rozhodování nebo žene člověka do toxických vztahů.

Kdy se zdravá obava mění v emocionální past

Ne každá vztahová nejistota znamená „poruchu". Ve zdravém vztahu bývají období napětí, žárlivosti a frustrace. Rozdíl spočívá v tom, co následuje: zda jsme schopni o tom mluvit, regulovat emoce a hledat kompromis.

Psychologové jmenují signály, kdy úzkost ve vztahu přestává být přirozená a začíná ničit duševní zdraví:

• neustálé kontrolování partnerova telefonu, sociálních sítí nebo polohy;
• silný strach z toho být sám třeba jen na jeden večer;
• pocit, že bez druhé osoby člověk „přestává existovat";
• setrvávání ve vztahu navzdory slovnímu nebo fyzickému násilí ze strachu z osamělosti;
• úplné podřizování vlastních plánů očekáváním partnera.

V takových situacích odborníci hovoří o emocionální závislosti nebo hlubších potížích se sebehodnotou. Vztah zde rány neléčí, spíše je opakuje a prohlubuje.

Láska a strach z budoucnosti – efekt nahromadění krizí

To, že tolik lidí označuje vztahy jako hlavní zdroj úzkosti, nemá náhodné kořeny. Poslední roky jsou obdobím, kdy soukromý život narážel na mimořádně silné vnější otřesy. Pandemie izolovaly partnery a tvrdě prověřovala páry uzavřené na malém prostoru. Ekonomická krize bourá plány na koupi bytu, založení rodiny nebo mít děti.

Výsledkem je, že na jedné misce vah leží najednou celá řada výzev: finance, práce, zdraví – a k tomu napjaté vztahy. Pro mnohé lidi měl být partnerský vztah bezpečným přístavem, ale stal se dalším zdrojem nejistoty. To vysvětluje, proč průzkumy stále více ukazují na úzkost z citového života, a ne výhradně z peněz nebo kariéry.

Přitom stojí za připomenutí, že láska může fungovat i jako tlumič krizí. Stabilní a vřelý vztah výrazně snižuje riziko deprese nebo vyhoření, usnadňuje zvládání každodenního stresu a motivuje k hledání pomoci. Když se partneři navzájem podporují, stávají se pro sebe jakousi „psychickou ochrannou vrstvou". Klíčem je neočekávat od druhého člověka zázraky, ale budovat vztah, který skutečně pomáhá, místo aby přidával další nároky.

Psychoterapeuti dnes stále častěji vybízejí k tomu, aby se na duševní zdraví nahlíželo právě skrze vztahy. Nejen ty romantické – ale i přátelství, rodinné vazby a pracovní vztahy. Má-li člověk kolem sebe síť smysluplných a laskavých kontaktů, lépe překonává krize. Proto se rozhovor o tom, jak milujeme, jak se hádáme, jak se rozcházíme a jak nacházíme rovnováhu, stává jedním z nejdůležitějších témat současné psychologie.