Přitom ten skutečný poklad se skrývá hned vedle
Zkušený řezník z přímořského městečka říká, že jeho oblíbený kus hovězího zákazníci přehlížejí. Nenápadný, trochu „ošklivější" – a přitom natolik aromatický, že by za ním odborníci stáli frontu.
Ne každá roštěnka je stejná
V českých obchodech většinou jednoduše požádáme o roštěnou, steak s kostí nebo „pořádné hovězí na gril". Pro řezníka to nestačí. Na hřbetě zvířete je několik žeber a každé z nich dává trochu jiný kus masa – více či méně prostoupený tukem, jemnější nebo výraznější v chuti.
Řezníci z klasických, tradičních provozoven mají svá malá tajemství. Jeden z nich roky opakuje, že místo obecné žádosti o roštěnou stojí za to upřesnit velmi konkrétní část – tu krajní, na samém konci řady žeber. Právě tam, u posledního žebra, se ukrývá maso, které odborníci označují za svůj „oblíbený kousek".
Nejaromatičtější část roštěnce je poslední kost v řadě – vzdálená středu, ale blízká srdci každého gurmána.
Tento kus často zůstává na pultu, protože prohrává vzhledem s pěkně mramorovanými, rovnoměrnými steaky z „reklamních" částí. Má méně dokonalý tvar, bývá nerovný a na první pohled spíše evokuje guláš než prémiové maso na gril.
Proč je ten „ošklivější" kousek tak skvělý
Tajemství tkví v poměru svalů a tuku. Na konci roštěnce pracují svalová vlákna jinak než blíže středu hřbetu. Jsou o něco jemnější, lehce prostoupená tukem. Při tepelné úpravě se tento tuk pomalu rozpouští, obaluje maso a funguje jako přirozená marináda.
Po tepelné úpravě získáme maso, které je:
- velmi šťavnaté, i při kratším smažení,
- s výrazným, typicky „hovězím" aroma,
- s křupavými, připečenými kousky tuku po stranách,
- ideální pro milovníky steaku krvavého nebo středně propečeného.
Řezník, který tento kousek propaguje, sám přiznává, že vizuálně prohrává s klasickou, rovnou „hovězí kostí na efekt". Kdybys ale porovnával chuť naslepo, v mnoha případech by právě tento krajní kus degustaci vyhrál.
Jak o tento kousek u řezníka požádat
Ve velkém obchodním řetězci se s neobvyklou objednávkou těžko prosadíš, ale v malém řeznictví nebo na stánku s masem na tržnici rozhodně zkus. Klíčem je přesný popis toho, o co stojíš.
| Jak obvykle žádáme | Jak požádat konkrétněji |
|---|---|
| „Prosím roštěnou na gril." | „Mohl bych dostat roštěnou z poslední kosti, z krajního kusu?" |
| „Steak s kostí, takový pěkný." | „Zajímá mě ta poslední kost roštěnce – ta méně pravidelná, ale tučnější." |
| „Kus hovězího na gril." | „Máte krajní kus roštěnce z posledního žebra, tu aromatičtější část?" |
Řezník okamžitě pochopí, že nehledáš „hezké na fotku", nýbrž opravdu aromatický kousek. Mnoho lidí z oboru má k tomuto kusu slabost a rádi ho doporučují – připomíná jim nejlepší rodinné grilování nebo večeře s přáteli.
Čím přesněji popíšeš, o jakou část roštěnce jde, tím větší šance, že se domů vrátíš s masem, které dělá rozdíl.
Ideální úprava: jednoduchý gril, žádné složitosti
Zkušený řezník doporučuje velmi prostou metodu přípravy. Bez komplikovaných marinád, bez hodin v lednici. Veškerá magie se odehraje na roštu.
Příprava masa krok za krokem
- Vyjmi maso z lednice přibližně 30–40 minut před grilováním, aby získalo pokojovou teplotu.
- Odřízni jen nejsilnější, tuhé kousky tuku po stranách. Tenkou vrstvu nechej – díky ní zůstane maso šťavnaté.
- Jemně osušte kousek papírovým ubrouskem a osolte těsně před položením na rošt.
- Důkladně rozehřej gril, nejlépe dřevouhelný. Rošt musí být opravdu horký.
- Polož maso na největší žár a smaž přibližně 5 minut z jedné strany, bez propichování vidličkou.
- Otočte a smažte dalších 4–6 minut podle tloušťky a stupně propečení, jaký preferuješ.
- Po sundání z roštu nechej maso odpočinout 5–10 minut pod volně přiloženou fólií, aby se šťávy rovnoměrně rozešly.
Tato technika zajistí zvenku silně zrumělou, voňavou kůrčičku a uvnitř červený, šťavnatý střed. Právě v této podobě ukáže kousek roštěnce naplno svůj potenciál – tuk se rozpouští, obaluje maso a každé sousto nese intenzivní chuť grilovaného hovězího.
Jakým chybám se vyhnout
- Nesolit příliš brzy – při delším odležení se solí může maso pustit vodu a ztratit pružnost.
- Negrilovat na příliš slabém ohni – maso by se uvařilo místo zrumění.
- Nekrájet hned z roštu – šťávy vytečou na prkénko a kousek vyschne.
- Nepropichovat vidličkou – k otáčení používej kleště.
Co dělat, když řezník tento kousek nemá
Někdy se stane, že vybraná část roštěnce je již prodaná nebo řezník rozebral půlku jinak. V takovém případě stojí za to sáhnout po alternativách, které profesionálové doporučují podle způsobu přípravy.
Na pomalé vaření: hluboké aroma a měkkost
Pro milovníky klasiky jako guláš nebo pomalu vařený hrnec „na neděli" řezníci rádi doporučují:
- Hovězí kližku – s kostí a morkem, ideální k dlouhému dušení, dává hustou, vydatnou omáčku.
- Hovězí líčko – po několika hodinách na nízké teplotě je měkké jako máslo a má neobyčejně hlubokou chuť.
To nejsou kousky „na efekt pro hosty". Vyžadují trpělivost, ale odmění tě pokrmem, který zmizí z talířů dřív, než dojdeš ke stolu s přídavkem.
Na rychlý oběd z pánve
Pokud ti záleží na čase a nechceš čekat hodiny, řezníci ukazují na:
- Bok (bavette) – dlouhá, vláknitá část s výraznou chutí, ideální ke krátkému smažení a krájení napříč vlákny.
Tento kousek snáší vysokou teplotu na grilovací pánvi, skvěle se hodí ke steakům s česnekovým máslem i k hovězímu krájenému na nudličky – třeba do pokrmů asijského stylu.
Proč stojí za to změnit návyky u masného pultu
Většina z nás kupuje hovězí ze zvyku: stejná krkovice, stejná roštěná, stejná porce mletého. Přitom řezník vidí celou půlku a ví, kde se skrývají opravdu zajímavé kusy. Často jsou levnější než „módní" steaky, přičemž v chuti jim vůbec nezaostávají.
Stačí jedna nebo dvě zdařilé zkušenosti s krajním kusem roštěnce nebo hovězím líčkem a člověk přestane mít zábrany klást otázky. Pro prodavače je to dokonce potěšení, když zákazník vědomě hledá konkrétní kousek, a ne jen „něco k obědu".
Vědomé dotazy u řezníka fungují jako osobní kurz vaření – zdarma, ke každé porci masa.
Zároveň roste i úcta k samotnému produktu. Jakmile začneš rozlišovat krajní kus roštěnce od středového, kližku od plece, přestane být maso anonymním „řízkem". Snáze plánuješ jídla, méně končí v koši a domácí grilování nebo nedělní hrnec najednou získávají svůj vlastní charakter.
Pro ty, kdo si gril spojují hlavně s krkovicí a klobásou, může vyzkoušení tohoto konkrétního krajního kusu roštěnce představovat malý průlom. Stačí u pultu vyslovit jedinou větu – požádat o ten méně fotogenický, ale o to aromatičtější kousek z poslední kosti. O zbytek se už postará žár grilu a trpělivé vyčkání několik minut před prvním soustem.













