Proč si pes mnohá tlamou nebo ji otírá o trávu
Majitelé psů si občas vytáhnou telefon, když jejich mazlíček zarputile masíruje tlamu – vypadá to roztomile a „instagramově". Veterináři ale varují: takový pohyb velmi často signalizuje silnou bolest v dutině ústní a pokročilé onemocnění parodontu, které pomalu ničí zuby i celkové zdraví organismu.
Spoustu lidí baví „polidšťovat" svá zvířata. Když si pes drbne po tlamě, snadno si řekneme, že se prostě čistí, hraje si nebo reaguje na jarní sluníčko. Ve skutečnosti to ale většinou bývá úplně jinak.
Pes, který vytrvale tře tlamu tlapami nebo ji otírá o koberec, pohovku či trávník, se zpravidla snaží dostat na místo, které ho zevnitř tlapy bolí, svědí nebo pálí.
Bolest je lokalizována hluboko – v oblasti zubů, dásní, patra, někdy i tváří. Zvíře tam prostě nedosáhne, a proto provádí prudké, nervózní pohyby. Často je doprovází neklid, olizování, slinění a postupem času také vyhýbání se jídlu.
Navzdory tomu, co si mnoho majitelů stále myslí, psí zuby rozhodně nejsou „nezničitelné". Tvrdé kosti, kamenné chodníky při procházkách a roky zanedbávané ústní hygieny si vybírají svou daň. V tlamě se tak začíná rozvíjet nemoc, jejíž následky mohou být velmi závažné.
Onemocnění parodontu – tichý nepřítel většiny dospělých psů
Od nevinného povlaku až po devastující infekci
Vše začíná nenápadně – tenkou vrstvičkou zubního plaku. Ten se usazuje každý den po každém jídle. Pokud ho nikdo neodstraňuje, postupně tvrdne a mění se v zubní kámen. To je ideální prostředí pro bakterie.
Veterináři odhadují, že onemocnění parodontu postihuje až přibližně 80 % psů po třetím roce života. Bakterie pronikají pod linii dásní a napadají tkáně, které drží zuby na místě. Dásně se začínají stahovat, kořeny zubů se obnažují a samotný zub postupně ztrácí stabilitu.
To, co majiteli dlouho připadá jen jako „žlutý povlak na zubech", může pes vnímat jako chronickou, tupou bolest, která se zesiluje při každém kousnutí.
Onemocnění parodontu se přitom neomezuje pouze na dutinu ústní. Bakterie putují s krví dál – do srdce, ledvin a jater. U starších psů zanedbaný chrup často urychluje rozvoj dalších chronických onemocnění a zkracuje délku života.
Jak poznat, že jde o zuby? Pět varovných signálů
Samotné tření tlamou je jen první stopa. Veterináři upozorňují na několik příznaků, které s ním velmi často jdou ruku v ruce. Pokud u svého psa zaznamenáte hned několik z následujícího seznamu, neotálejte.
- Nepříjemný zápach z tlamy – nejde o typický „psí dech", ale silný, ostrý, někdy přímo shnilý zápach cítitelný na dálku.
- Zarudlé nebo krvácející dásně – při lehkém dotyku nebo kousání hračky se objevují stopy krve.
- Problémy s kousáním – pes najednou vybírá z misky, vyplivuje tvrdší kousky, polyká krmivo vcelku nebo jí výrazně pomaleji.
- Mezery v chrupu – zub „sám vypadl" nebo se zdá, že se při dotyku pohybuje.
- Vytrvalé tření tlamou – tlapami, o nábytek, trávu či koberec, často po jídle.
K tomu mohou přibýt celkové příznaky: ospalost, hubnutí, menší chuť ke hře. Pes, který trpí, se zřídka řádí jako dřív, i když na procházku chodí stále ze zvyku.
Co dělat, když pes tře tlamu a ta nepříjemně zapáchá
Domácí prostředky již nestačí
Když je onemocnění parodontu v pokročilém stadiu, veškeré pamlsky „čistící zuby", prášky přidávané do krmiva nebo speciální tekutiny do vody mají naprosto minimální účinek. Kámen pod linií dásní neodstraní a s hlubokými hnisavými kapsami si neporadí.
Pokud pes již ztrácí zuby, odmítá kousat a obsesivně tře tlamu – jste ve fázi, kdy jedinou poctivou možností je profesionální léčba ve veterinární ordinaci.
Standardem je kompletní prohlídka dutiny ústní v celkové anestezii a sanace chrupu. Lékař odstraní kámen nad i pod dásněmi, uhladí povrch zubů a příliš poškozené zuby musí často vytrhnout, aby ukončil zánětlivý proces.
Celková anestezie – co očekávat
Mnoho majitelů se u psa obává narkózy, zejména u starších jedinců. Tyto obavy jsou pochopitelné, avšak moderní veterinární anesteziologie je stále na vyšší úrovni. Před zákrokem se zpravidla provádí:
| Vyšetření | Proč se provádí |
|---|---|
| Krevní obraz a biochemie | Hodnocení funkce orgánů a rizika komplikací při anestezii |
| Poslech srdce, případně echokardiografie nebo RTG | Kontrola oběhové soustavy, výběr bezpečných léků |
| Vyšetření dutiny ústní | Posouzení, kolik zubů lze zachránit a které je nutné odstranit |
Cena kompletní sanace dutiny ústní může být v domácím rozpočtu znatelná, ale přínos pro pohodu psa je obrovský. Zvíře často již po několika dnech začne jíst s chutí, lépe spát a více se pohybovat. Mnozí majitelé říkají, že se jim „vrátil mladý pes".
Jak předejít dalším problémům s tlamou
Pět návyků, které reálně snižují riziko onemocnění parodontu
Po profesionálním ošetření přichází čas na změnu každodenních zvyklostí. Bez toho se problém velmi rychle vrátí. Stojí za to zavést několik jednoduchých pravidel.
- Pravidelné čištění zubů – nejlépe každý den, minimálně několikrát týdně, s použitím pasty určené pro psy.
- Lépe zvolené krmivo – některá veterinární krmiva pomáhají snižovat usazování plaku; výběr je vhodné konzultovat s veterinářem.
- Bezpečné žvýkací hračky – přírodní, ne příliš tvrdé, přizpůsobené velikosti tlamy; příliš tvrdé kosti mohou zuby lámat.
- Pravidelné kontroly u veterináře – jednou ročně důkladná prohlídka dutiny ústní, u malých plemen a seniorů častěji.
- Pozorné sledování chování – změna způsobu jídla, tření tlamou nebo nadměrné slinění jsou signálem, kdy návštěvu odkládat nelze.
Ne každý pes kartáček v tlamě přijme hned s nadšením. Vyplatí se začínat pomalu: nejprve jemné dotýkání rtů prstem, pak krátké pohyby po zubech, odměňování pamlsky a klidným hlasem. Trpělivost se vyplácí – zvyklý pes bere čištění zubů jako normální součást dne.
Kdy tření tlamou neznamená zubní onemocnění
Ne každý případ masírování tlamy musí hned signalizovat pokročilé onemocnění parodontu. Někdy bývá příčina jiná, ale stále vyžaduje reakci:
- cizí těleso zaklíněné v dásni nebo mezi zuby (stéblo trávy, tříska, úlomek kosti),
- alergie a svědění v oblasti tlamy, uší nebo očí,
- mechanické poranění – úder, škrábnutí, pokousání jiným zvířetem,
- absces u kořene zubu nebo nádor v dutině ústní.
Samostatné nahlížení hluboko do tlamy bývá obtížné a někdy přímo nebezpečné, protože bolestivý pes může ze strachu a bolesti zareagovat agresivně. Proto je při výrazných příznacích lepší domluvit termín v ordinaci, než doma „hrát si na zubaře".
Mnoho majitelů je překvapeno, jak silně stav dutiny ústní ovlivňuje celkovou kondici psa. Zvíře, které přestane pociťovat neustálou bolest v tlamě, znovu získává chuť k jídlu, pohybu i kontaktu s člověkem. V praxi může několik pohybů tlapou u tlamy být prvním, nenápadným voláním o pomoc – a příležitostí reagovat dříve, než dojde k nevratným škodám.
