Ceny rostou rychleji než mzdy, takže výběr správného supermarketu se začíná podobat spíš strategickému plánování než běžnému nakupování.
Francouzská spotřebitelská organizace UFC-Que Choisir prozkoumala tisíce obchodů a podrobně prověřila jejich ceníky. Výsledky tohoto srovnání jasně ukazují, kde skutečně lze ušetřit v roce 2026 – a kde vás naopak účet u pokladny překvapí nejvíc.
Rozsáhlý výzkum: přes 4 500 prodejen pod drobnohledem
Organizace UFC-Que Choisir v lednu 2026 podrobila analýze více než 4 500 obchodních míst nabízejících službu drive, tedy vyzvednutí předem připravených objednávek. Šlo o skutečné ceny, se kterými se zákazníci potýkají každý den – ne o ojedinělé lákavé akce z propagačních letáků.
Důležité je, že organizace neporovnávala jen jediný výrobek nebo několik populárních značek. Výzkum pokryl prakticky celé spektrum toho, co běžná rodina vkládá do nákupního košíku:
- výrobky známých značek dostupných po celé Francii,
- privátní značky obchodních řetězců,
- různé formáty prodejen – od hypermarketů po středně velké supermarkety.
Díky tomu má srovnání odrážet nikoli jednorázový „cenový výstřel", ale skutečnou úroveň výdajů za potraviny v průběhu času.
Výzkum UFC-Que Choisir ukazuje, kolik v praxi stojí plný nákupní košík v různých řetězcích – a ne jen několik atraktivních produktů z akční nabídky.
E.Leclerc opět na vrcholu žebříčku cen
Lídrem v lednu 2026 se opět stal stejný řetězec jako v předchozích letech: E.Leclerc. Síť si udržuje image místa, kde lze účet snížit nejvýrazněji, a tentokrát to potvrdila tvrdá čísla.
Organizace popisuje náskok E.Leclerc jako výrazný – nejde o symbolické haléře navíc na jediném výrobku. Tento řetězec kombinuje nízké ceny značkového zboží s agresivní politikou vlastních privátních značek. Z pohledu zákazníka to přináší dvojí efekt: lze snížit celkový účet, aniž byste se museli vzdát oblíbených značek, a tam, kde je to možné, sáhnout po levnějších alternativách řetězce.
Hyper U na druhém místě díky velkým formátům
Druhé místo obsadil Hyper U, tedy hypermarkety patřící do skupiny U. Jde o silného hráče právě díky velmi rozsáhlým prodejním plochám. Velká rozloha znamená vyšší obraty a ty zase dávají prostor k vyjednávání s dodavateli a k agresivnější cenové politice.
Hyper U sice E.Leclerc nepřekonal, ale dokázal se výrazně oddělit od zbytku průměru. Pro mnoho rodin je to signál, že nákupy ve formátu „hyper" stále mohou být reálně levnější než v menších supermarketech – i když cesta do obchodu bývá méně pohodlná.
Intermarché a Super U: rozumně, nikoli rekordně levně
Na třetím místě žebříčku se umístily hypermarkety Intermarché a těsně za nimi supermarkety téže skupiny spolu s prodejnami Super U. Tyto sítě hrají v jiné lize než giganti jako E.Leclerc – působí častěji na středně velkých plochách, blíže obytné zástavbě.
To jim ztěžuje vyjednání stejných podmínek u dodavatelů a stlačení marží na nejnižší úroveň. Přesto dokážou nabídnout atraktivní ceny, a to hlavně díky silně rozvinutým privátním značkám, které v mnoha kategoriích nahrazují dražší brandové výrobky.
Intermarché a Super U sice nevyhrávají závod o nejnižší ceny, ale drží se blízko čela díky silným privátním značkám a rozumným cenám.
Carrefour ztrácí, Auchan nejdražší z velkých sítí
Níže v tabulce začínají výsledky, které mohou překvapit ty, kdo si pamatují agresivní cenové kampaně z dřívějších let. Skupina Carrefour dopadla ve srovnání s lídry slabě – rozdíl v účtu je znatelný především u velkého „rodinného" košíku.
Ještě hůř si vedl Auchan. Poté co z trhu zmizely sítě Casino a Cora, stal se Auchan podle dat UFC-Que Choisir nejdražším velkým hráčem na trhu. Týká se to zejména supermarketů této značky, které výrazně překračují celostátní průměr.
Pro zákazníka to znamená jediné: v obchodech pod tímto logem bude účet za podobný sortiment výrobků nejčastěji nejvyšší. Rozdíl není vždy patrný po jedné návštěvě, ale po měsíci nebo čtvrtletí se nasčítá na reálnou částku.
Kde jsou v tom všem diskonty?
Zvláštní pohled si zaslouží segment, který se u nás nejčastěji spojuje s Lidlem nebo Aldim – tedy diskonty. V hlavním výzkumu UFC-Que Choisir v žebříčku chyběly z velmi prostého důvodu: Lidl ani Aldi neprovozují drive služby ve srovnatelném rozsahu jako velké hypermarkety.
Bez jednotného systému a každodenních online ceníků je obtížné sbírat data se stejnou přesností jako u klasických řetězců provozujících rozsáhlé drive platformy. Organizace proto rozhodla, že je do jednoho srovnání s hypermarkety a supermarkety nezahrne.
Samostatná analýza diskontů: Lidl před E.Leclerc
UFC-Que Choisir má ale čerstvá data i o diskontních řetězcích – ze samostatné analýzy provedené o rok dříve. Tento test pracoval s košíkem, v němž dominovaly privátní značky, tedy scénář typický pro zákazníky diskontů.
| Řetězec | Cenová úroveň košíku s privátními značkami |
|---|---|
| Lidl | levně, předstihuje E.Leclerc |
| E.Leclerc | druhá pozice, výrazně konkurenceschopný |
| Aldi | dražší než E.Leclerc, méně atraktivní než lídři |
Výsledek může překvapit: při košíku složeném převážně z privátních značek se Lidl ukázal jako ještě levnější než E.Leclerc. To znamená, že při správně zvoleném sortimentu je diskont schopen překonat i ty nejagresivnější hráče z tradiční velké distribuce.
Aldi naopak dopadl slabě a lídrům cenově nestačil. Samotná nálepka „diskont" tedy zdaleka nezaručuje nejnižší náklady na nákup.
Data ze samostatné analýzy ukazují, že diskont může být levnější než největší hypermarket – ale ne každá síť s tímto image tento slib skutečně splní.
Co tyto výsledky znamenají pro běžného zákazníka?
Příběh z Francie dobře ilustruje mechanismus známý i z českého trhu. Čím větší řetězec a čím širší sortiment, tím větší tlak na nízké ceny napříč celou nabídkou. Odtud pramení vysoké postavení hráčů jako E.Leclerc nebo Hyper U a obtížnější situace menších formátů, které nedisponují takovou škálou.
Z pohledu peněženky nehraje roli jednotlivá skvělá akce, ale cena celého, opakujícího se nákupního košíku. Pokud nakupujete každý den podobné výrobky, i rozdíl několika procent mezi řetězci se za rok promění v citelnou úsporu.
Jak lze tyto závěry prakticky využít
Poznatky z francouzského výzkumu lze klidně přenést na každodenní nákupní rozhodování, i v českém prostředí. Vyplatí se řídit několika jednoduchými zásadami:
- sledovat celkový účet za celý košík, nikoli jen ceny „vlajkových" výrobků z reklam,
- vědomě kombinovat privátní značky se značkovými výrobky tam, kde v kvalitě není rozdíl,
- porovnávat konkrétní pár paragonů z různých řetězců, místo spoléhání se výhradně na reklamní slogany,
- využívat aplikace a online ceníky k ověření cenové úrovně ještě před cestou do obchodu.
Pro mnoho domácností se jako nejvýhodnější ukazuje hybridní model: část výrobků nakoupit ve velkém hypermarketu proslulém nízkými cenami a zbytek v blízkém diskontu, kde privátní značky dokážou účet výrazně snížit.
Warto też pamiętać, že žebříček pro rok 2026 je momentálním snímkem z konkrétního okamžiku. Řetězce na taková srovnání reagují a dokážou rychle upravit své strategie. Pro zákazníky to znamená jediné: pečlivé sledování paragonů a ochota měnit zaběhané zvyky mohou přinést větší úsporu než leckterý slevový kód.
