Rakovina prsu u mladých žen roste znepokojivým tempem. Lékaři hledají příčinu

Proč mladé ženy onemocňují rakovinou prsu čím dál častěji

Stále více dvaceti- a třicetiletých žen dostává diagnózu rakoviny prsu. Statistiky ukazují zřetelný obrat, který překvapil i zkušené onkology.

Americká studie vědců z Washington University School of Medicine prokázala, že u žen mladších padesáti let se rakovina prsu vyskytuje výrazně častěji než před několika desítkami let. Nárůst se přitom výrazně zrychlil zejména po roce 2016. Nejrychleji přibývají nádory závislé na estrogenu, což naznačuje silný vliv životního stylu a faktorů prostředí.

Roky bylo onemocnění rakovinou prsu spojováno především se ženami po padesátce. Nová data však malují odlišný obrázek: ve věkovém rozmezí 20 až 49 let nemocnost nejen roste, ale zároveň se zrychluje. V roce 2000 bylo zaznamenáno přibližně 64 případů na 100 tisíc žen v tomto věku. Do roku 2016 se ukazatel zvyšoval pomalu, průměrně o 0,24 % ročně, a dosáhl přibližně 66 případů.

Po roce 2016 se křivka na grafu náhle prudce zlomila vzhůru. Roční nárůst dosáhl téměř 3,8 % a v roce 2019 hovoříme již o 74 případech na 100 tisíc žen. Pro epidemiology je to jasný signál, že nastala skutečná změna, kterou nelze vysvětlit pouze zlepšenou diagnostikou.

Od generace žen narozených v roce 1955 po generaci z roku 1990 vzrostlo riziko rakoviny prsu před padesátkou o více než 20 %, což ukazuje na silný vliv faktorů prostředí a životního stylu.

Vědci neoznačují jedinou jednoduchou příčinu. Nejpravděpodobnější je tzv. „koktejl" několika jevů najednou: méně pohybu, změny tělesné hmotnosti, pozdější mateřství, delší vystavení hormonům a k tomu znečištění životního prostředí a látky narušující hormonální rovnováhu.

Nádory řízené estrogenem vedou statistiky

Klíčové zjištění se týká typu nádorů, které přibývají nejrychleji. Jde o nádory s estrogenovými receptory – tedy takové, které rostou tím rychleji, čím silněji na ně působí ženské pohlavní hormony. Na jejich povrchu se nacházejí jakési „zámky" (receptory), do nichž pasuje „klíč" v podobě estrogenu.

Právě tento typ rakoviny prsu zaznamenává v posledních letech největší nárůst u mladých žen. Ve stejném období naopak nádory nezávislé na estrogenu ubývají. Toto obrácení proporcí má zásadní význam, protože vede k odlišným strategiím prevence i léčby.

Změna profilu nádorů – méně nádorů nezávislých na hormonech a více nádorů závislých na estrogenu – naznačuje, že prostředí, strava a životní styl stále silněji „spolupracují" s hormony při vzniku rakoviny prsu.

Onkologové se proto snaží odpovědět na dvě otázky: co v životě současných žen tak výrazně podporuje nádory závislé na estrogenu a zda mechanismy, které omezily výskyt nádorů na estrogenu nezávislých, lze využít k brzdění jiných typů rakoviny prsu.

Rizikové faktory, o nichž se mluví stále více

Vědci upozorňují na několik skupin faktorů, které mohou zesilovat působení estrogenů v těle mladých žen:

• životní styl – nízká pohybová aktivita, sedavá práce, absence pravidelného cvičení;
• tělesná hmotnost – tuková tkáň produkuje estrogeny a obezita po pubertě zvyšuje množství hormonů v krevním oběhu;
• pozdější mateřství nebo bezdětnost – těhotenství a kojení mění hormonální cykly a v řadě studií jsou spojovány s nižším rizikem rakoviny prsu;
• látky narušující hormonální systém – sloučeniny přítomné v plastech, kosmetice nebo potravinách, které mohou napodobovat účinky estrogenů.

Ne všechny tyto faktory mají stejně silné vědecké potvrzení, ale stále více výzkumných týmů je zkoumá jako celek, nikoli samostatně, protože v každodenním životě se obvykle vyskytují současně.

Rasové rozdíly: černošky čelí největšímu ohrožení

Analýza dat odhalila výrazné rozdíly v riziku onemocnění mezi etnickými skupinami. Nejvíce ohroženými se ukázaly být černošky, a to zejména ve věkové skupině 20 až 29 let. V této skupině je riziko o více než polovinu vyšší než u vrstevnic bílé pleti.

Tato nerovnost vede badatele k hledání rozdílů jak v genetické výbavě, tak v přístupu ke zdravotní péči, životních podmínkách a vystavení škodlivým látkám. Tým z Washington University analyzuje vzorky nádorových tkání pacientek různého věku a etnického původu, aby zjistil, zda se u mladých černošek častěji vyskytují zvlášť agresivní podtypy rakoviny nebo odlišné molekulární dráhy.

Zajímavý kontrast představují statistiky pro ženy latinského původu. V této skupině studie prokázala nejnižší výskyt rakoviny prsu ze všech sledovaných populací. Právě to může pomoci identifikovat ochranné faktory, například stravovací vzorce či další prvky životního stylu.

Časná diagnostika: úspěch s několika nebezpečnými mezerami

Data z posledních let ukazují změnu nejen v počtu onemocnění, ale také ve stadiu nemoci v okamžiku diagnózy. Roste podíl nádorů v prvním stadiu, které jsou menší, obvykle nevytvářejí metastázy a lépe reagují na léčbu. Naopak ubývá záchytů ve druhém a třetím stadiu.

Více zachycených nádorů v prvním stadiu naznačuje, že screeningová vyšetření a vědomí vlastního rizika skutečně fungují, i když stále nezahrnují všechny ohrožené ženy.

Zároveň onkologové začali zaznamenávat znepokojivou výjimku: část časných nádorových změn není zachycena včas a vrací se do ordinací již jako pokročilé čtvrté stadium. U mladých žen jsou prsy často hustší, což ztěžuje interpretaci mamografie. Proto roste význam ultrazvuku prsu, magnetické rezonance a individuálního posouzení rizika, zejména u žen s zatíženou rodinnou anamnézou nebo mutacemi genů jako BRCA1 a BRCA2.

Co může mladá žena udělat už dnes

Odborníci doporučují nezačínat pečovat o prsy až po padesátce. Praktické kroky, které se vyplatí zařadit dříve:

• pravidelně sledovat prsy a kůži kolem bradavek, zejména po menstruaci;
• jednou ročně požádat gynekologa nebo praktického lékaře o manuální vyšetření prsů;
• znát rodinnou historii nádorových onemocnění a informovat o ní lékaře;
• dbát na zdravou váhu, pohybovou aktivitu a omezení alkoholu, který zvyšuje riziko rakoviny prsu bez ohledu na věk;
• při znepokojivých příznacích (bulka, výtok z bradavky, vtažení kůže) neodkládat návštěvu lékaře „na po svátcích" nebo „po dovolené".

Prevence: jak se riziko změnilo mezi generacemi

Nárůst o více než 20 % při srovnání žen narozených v roce 1990 a 1955 znamená, že v jedné rodině mohou mít matka a dcera zcela odlišné zdravotní vyhlídky, přestože sdílí podobné geny. Tento rozdíl naznačuje, že velká část rizika narostla během pouhých několika desetiletí – tedy v tempu civilizačních změn.

Vědci označují několik oblastí, na něž se soustředí další výzkum:

• chemické prostředí – vliv znečištění ovzduší, látek v plastech, pesticidů a kosmetiky;
• výživové faktory – podíl vysoce průmyslově zpracovaných potravin, cukru, červeného masa a alkoholu;
• pohybová aktivita od dětství – význam pohybu v období dospívání pro pozdější riziko nádorových onemocnění;
• reprodukční vzorce – věk první menstruace, počet těhotenství a délka kojení.

Cílem je vytvořit preventivní programy přizpůsobené věku. Jiná podpora je potřebná pro dospívající dívku, jiná pro třicetiletou plánující těhotenství a ještě jiná pro ženu těsně před čtyřicítkou se zatíženou rodinnou anamnézou.

Jak číst riziko a nežít v trvalém strachu

Nárůst onemocnění neznamená, že každá mladá žena rakovinou prsu onemocní. Statistika hovoří o pravděpodobnosti v měřítku celé populace, nikoli o rozsudku pro jednotlivce. Rozumný přístup spočívá v tom, znát své rizikové faktory, zavést ta preventivní opatření, která lze ovlivnit, a podstupovat vyšetření tehdy, kdy jsou opodstatněná.

Pro lékaře se klíčovým stává vyvažování dvou cílů: co nejrychlejšího záchytu nádorů a zároveň vyhnutí se nadměrné diagnostice neškodných změn, které by zdraví nikdy neohrozily. Hranice mezi oběma situacemi není vždy zřejmá, a proto se do rozhodování stále častěji zapojuje genetika, přesnější hodnocení zobrazovacích vyšetření a rozhovor s pacientkou o jejích očekáváních a obavách.

Rostoucí riziko rakoviny prsu u mladých žen zasahuje nejen do zdraví, ale také do životních plánů: práce, mateřství a vztahů. Lékaři a výzkumníci proto stále důrazněji zdůrazňují, že prevence se neredukuje na jedno vyšetření jednou za několik let. Jde spíše o soubor každodenních rozhodnutí – od pohybu přes stravu až po reakci na první znepokojivé signály, které tělo vysílá mnohem dříve, než se nádor stane skutečně nebezpečným.