Tahle jedna melodie z „Jak vycvičit draka“ dodnes naskakuje husí kůže

Let, na který se nezapomíná

Jeden z nejpamátnějších hudebních témat filmové historie vznikl pro animaci o mladém Vikingovi a jeho drakovi — a šestnáct let poté stále mrazí v zádech.

Scéna prvního letu Škyťáka na hřbetu Bezzubky z filmu „Jak vycvičit draka" je pro mnoho diváků okamžikem, kdy film přestane být „pouhou animací" a promění se v plnohodnotný emocionální zážitek. Za tím stojí z velké části hudba Johna Powella — kompozice, která se pravidelně objevuje na seznamech nejsilnějších filmových soundtracků všech dob.

Skalnaté útesy, otevřené nebe a hudba, která vás zvedne ze země

Na plátně: kamenité útesy ostrova Berk, průzračné nebe, daleko za obzorem studené moře. Škyťák poprvé skutečně důvěřuje Bezzubkovi, usedá do sedla a vydává se do prostoru. Kamera se řítí vzduchem, sleduje prudké pády, nejistá zatočení, pak stále odvážnější spirály.

Bez hudby by šlo jen o efektní akční sekvenci. S Powellovou partiturou se z toho stává chvíle, kdy má divák pocit, že sám klouže nad hladinou vody. Smyčce se zrychlují jako srdce hrdiny, žestě dodávají odvahu a perkuse buduje rytmus dobrodružství. Mnoho lidí přiznává, že i po letech jim stačí prvních pár taktů tohoto motivu, aby jim naskočila husí kůže.

Letová scéna z „Jak vycvičit draka" se pravidelně ocitá na žebříčcích nejdojemnějších momentů animovaného filmu — právě díky hudbě Johna Powella.

Proč tato hudba působí tak silně?

Důvod nespočívá jen v hezké melodii. Téma je dokonale ušité na míru emocím, které hrdina prožívá: strach, zvědavost, důvěra a nakonec čistá radost a pocit svobody. Skladatel postupně přidává další orchestrální vrstvy, takže divák prochází podobnou cestou — od napětí až k euforii.

V pozadí jsou slyšet keltské vlivy, které skvěle ladí s atmosférou vikingské vesnice. Zároveň se hudba nepromění v historickou rekonstrukci, ale zůstává moderním filmovým dobrodružným tématem. Toto spojení způsobuje, že skladba je zároveň snadno rozpoznatelná i emocionálně velmi nosná.

• Úvod — nejisté, jemné nástupy smyčců
• Střed — rozvíjení melodie, více žestí a perkusí
• Vyvrcholení — plný orchestr, široká zpívající fráze
• Závěr — měkčí doznívání, pocit naplnění a klidu

Pro mnoho diváků právě tato skladba způsobila, že „Jak vycvičit draka" přestal být jen sympatickým rodinným filmem a stal se skutečným dobrodružným kinematografickým dílem, které lze stavět po bok velkých hraných superprodukcí.

John Powell — mistr, kterého znáte „od sluchu, ne od jména"

Jméno John Powell nevyvolává tak okamžité asociace jako John Williams nebo Ennio Morricone, ale jeho hudbu slyšel téměř každý, kdo chodí do kina. Právě on stojí za zvukem mnoha populárních animací i akčních filmů.

Seznam je ještě delší, ale i z těchto titulů je patrné, že Powell skvěle ovládá jak akční kino, tak animaci. Filmu o Škyťákovi a Bezzubkovi věnoval tři kompletní filmové partitury — pro celou trilogii. Každá z nich rozvíjí hudební motivy hrdinů a jejich vzájemného vztahu.

Jak vznikala hudba k „Jak vycvičit draka"

Powell v jednom z rozhovorů vzpomínal, že na tématech pro druhý díl pracoval tehdy, kdy film existoval jen jako řada statických skic. Animace nebyla dokončená a mnoho scén tvořily pouhé náčrty. Zajímavé je, že mu to vůbec nevadilo — příběh působil na představivost i v této podobě.

Skladatel zdůrazňoval, že hudba dává smysl teprve tehdy, když skutečně věří v postavy a jejich cestu — bez ohledu na to, zda jde o hraný nebo animovaný film.

Powell přirovnával svou práci k herectví: je třeba vstoupit do emocí postav, aby noty měly svůj význam. V případě „Jak vycvičit draka" mu to šlo překvapivě snadno. Scénář byl propracovaný, vztah chlapce a draka okamžitě budil sympatie a vikingský svět nabízel obrovské množství hudebních možností — od bojových motivů po lyrická témata přátelství.

Animace versus hraný film — kde má hudba větší sílu?

Když přemýšlíme o velkých soundtrackech, nejčastěji nás napadají klasiky z hraných filmů: „Hvězdné války", „Pán prstenů" nebo „Titanic". Příběh Škyťáka ukazuje, že animace za nimi vůbec nezaostává. Dobře napsaná hudba zde může působit dokonce silněji, protože obrazy jsou úmyslně stylizovanější a kresba dává větší prostor fantazii.

V animaci divák ochotněji přenechá pole zvukům. Tváře hrdinů jsou zjednodušené, pohyby často přehnané, takže emocionální tíha padá právě na filmovou hudbu. Ve scéně letu na Bezzubkovi je to vidět naprosto jasně: kdybyste ztlumili zvuk, celý úsek by ztratil velkou část své magie.

Proč soundtracky z animací stárnou tak dobře

Ścieżka dźwiękowa z „Jak vycvičit draka" má za sebou více než dekádu a stále zní svěže. Neopírá se o tehdy módní elektronické zvuky, nýbrž o klasický orchestr. Melodické motivy jsou výrazné a snadno zapamatovatelné, aranžmá bohaté.

To je vlastnost mnoha animací, na nichž Powell pracoval: Kung Fu Panda, Happy Feet či Rio sázejí na kombinaci velkého orchestru s charakteristickým rytmem, ale bez krátkodobých trendů, které zastarají po dvou sériích. Díky tomu lze takové kompozice klidně pustit po patnácti nebo dvaceti letech a stále fungují.

Nejen pro fanoušky dračí trilogie

Pokud někdo viděl „Jak vycvičit draka" před lety a pamatuje si hlavně vtipné scény s Vikingy, stojí za to se k filmu vrátit třeba jen kvůli samotné hudbě. Mnoho posluchačů si až po letech uvědomí, jak precizně Powell buduje tamější zvukový svět: samostatné motivy pro vesnici, jiné pro Bezzubku, další pro vztah otce a syna.

Dobrou praktikou je podívat se na vybrané scény dvakrát: poprvé normálně, podruhé se soustředěním výhradně na zvukovou stopu. Tehdy je patrné, jak často hudba vede emoce diváka — někdy dokonce i navzdory tomu, co postavy říkají v dialozích.

Jak si sám začít všímat hudby ve filmech

Ti, kdo by chtěli lépe pochopit, co je na soundtracku k „Jak vycvičit draka" tak fascinující, mohou vyzkoušet několik jednoduchých cvičení:

• Přehrát celou zvukovou stopu bez obrazu a sledovat, jaké scény si představivost sama navrhne.
• Všímat si, ve kterých momentech se v průběhu filmu vrací hlavní letový motiv.
• Porovnat hudbu z prvního dílu s dalšími částmi trilogie — jak zraje společně s hrdiny.
• Zamyslet se, jak by daná scéna vypadala s jiným tempem nebo v naprostém tichu.

Taková cvičení rychle ukáží, že dobrý soundtrack není jen kulisou, ale plnohodnotnou druhou vrstvou vyprávění. V animovaných filmech je to obzvláště zřetelné, protože tam je každý prvek stoprocentně záměrný — od kresby až po jediný úder bubnu.

V době, kdy mnoho diváků sleduje filmy na chytrém telefonu se ztlumeným zvukem, je snadné přehlédnout práci skladatelů. Příběh Škyťáka a Bezzubky připomíná, že se vyplatí zapnout film na dobrých reproduktorech nebo ve sluchátkách a nechat se unést nejen obrazem, ale i hudbou. Zvláště pokud jde o partituru, která si titul jedné z nejsilnějších v historii animace dávno zasloužila.