Tempo chůze jako otisk tvého charakteru
Rychlost, s jakou procházíš ulicí nebo nákupním centrem, může prozrazovat mnohem víc než jen tvou fyzickou kondici. Psychologové se v posledních letech stále pozorněji zaměřují na to, jak rychle se pohybujeme v každodenním životě. Zdánlivě banální zvyk se pro ně stává cenným vodítkem k pochopení toho, jak přemýšlíme, jednáme a organizujeme svůj čas.
Výzkumy naznačují, že za svižným krokem se velmi často skrývá konkrétní soubor osobnostních rysů. A překvapivě nejde jen o spěch.
Ve městě je rozdíl patrný na první pohled
Stačí chvíli pozorovat lidi na rušné ulici. Někteří jdou rozhodným, energickým krokem, jako by měli před sebou jasný cíl. Jiní se procházejí klidně, rozhlížejí se, snadno se zastavují. Obě skupiny mohou být stejně zdravé, podobně staré a ve stejné fyzické kondici. Rozdíl totiž velmi často tkví jinde – v hlavě.
Odborníci na osobnost popisují tempo chůze jako drobný, ale výmluvný prvek chování. Naznačuje, jak někdo přistupuje k času, povinnostem i vztahům s okolím. Rychlost pohybu bývá dokonce považována za viditelný „podpis" určitého životního stylu.
Rychlá chůze velmi často jde ruku v ruce s úkolovým myšlením, konkrétním plánem a potřebou jednat místo odkládání věcí na později.
Nejčastější rys lidí, kteří chodí rychle
Psychologové si všímají, že u osob, které se obvykle pohybují svižným krokem, výrazně vyniká jeden osobnostní rys: svědomitost. Právě tento prvek stojí za pořádkem v diáři, dodržováním termínů a zodpovědným přístupem k závazkům.
Člověk s vysokou mírou svědomitosti obvykle:
- rád má denní plán a drží se ho
- snáze určuje priority a jen zřídka přichází pozdě
- jedná s jasným záměrem, nikoli „naslepo"
- přemýšlí spíše stylem „udělejme to hned" než „nějak se to vyřeší"
Podle odborníků pracujících s klienty rychlá chůze k tomuto postoji velmi dobře pasuje. Kdo je organizovaný a orientovaný na cíl, pohybuje se zpravidla tak, jak žije: dynamicky, bez zbytečných přestávek a s jasným směřováním. Takový člověk bez problémů prochází přeplněnou chodbou, obratně obchází překážky a jen zřídka se bezcílně potuluje mezi regály v obchodě.
Rychlé tempo chůze často odráží schopnost soustředění, produktivity a efektivního nakládání s časem.
Extroverti šlápnou do tempa častěji
Výzkumy a pozorování psychologů odhalují ještě jeden zajímavý vzorec: lidé, kteří se pohybují rychleji, mají nezřídka společenštější temperament. Bývají hovorní, rádi navazují kontakt s okolím a snáze budují vztahy.
Vyšší míra extroverse se pojí s energičností, pohyblivostí a ochotou jednat. Tito lidé obvykle:
- rádi tráví čas mezi lidmi a na živých místech
- snáze vstupují do nových sociálních situací
- cítí se dobře, když se něco děje
- rychleji rozhodují v každodenních záležitostech
Tento temperament se přímo promítá do způsobu pohybu: krok je pružný, ramena uvolněná, pohled směřuje dopředu, nikoli do telefonu. Neznamená to, že každý rychlý chodec je duší společnosti, ale souvislost mezi obojím se opakovaně objevuje v mnoha analýzách.
Klid v hlavě, plynulost v pohybu
Zajímavým tématem je také vztah mezi tempem chůze a emocemi. Odborníci si všímají, že lidé pohybující se volně, energicky a zároveň bez napětí, si obvykle lépe poradí s výkyvy nálad. Mají menší sklon k neustálému „přežvykování" problémů v mysli.
Taková vnitřní stabilita podporuje plynulejší a jistější pohyb. Kdo není přetížen úzkostí nebo přemírou starostí, snáze udržuje pozornost zaměřenou na to, kam jde – ne na to, co by mohlo jít špatně. Výsledkem je chůze působící rozhodně, aniž by byla nervózní.
Stabilnější nálada a menší sklon k neustálým obavám se projevují klidným, ale rychlým a sebejistým pohybem v každodenním životě.
Otevřenost vůči novým zážitkům
Vědci také zjišťují, že lidé, kteří chodí rychleji, bývají zvědavější na svět a méně rezistentní vůči změnám. Rádi zkouší nové aktivity, snáze akceptují změnu plánů a jsou připraveni čelit výzvám, jež vyžadují pohyb – i ten mentální.
Otevřenost vůči zážitkům se pojí s postojem: „uvidíme, co z toho vzejde". V praxi se to projevuje menším odporem vůči vycházení z domova, cestování na nová místa nebo vstupování do neznámých situací. Kdo v sobě nese tuto zvídavost, zpravidla netloulá bezcílně, ale razí si cestu vpřed, aby si něco vyzkoušel nebo se něčemu naučil.
Sebedůvěra a ambice v pohybu
U mnoha rychlých chodců jsou patrné ještě dva prvky: výrazná sebedůvěra a potřeba dosahovat cílů. Takový člověk nejen ví, kam jde, ale nebojí se ani zabrat prostor – ať už na chodníku, nebo v práci.
Sebedůvěra se projevuje v tělesném postoji: hlava vzpřímená, záda rovná, oční kontakt s okolím. Ambice zase bývá provázena respektem k vlastnímu času a energii. Člověk orientovaný na plnění úkolů nechce ztrácet minuty bezcílným bloudením. Míří přímo k bodu, který má v danou chvíli smysl.
| Osobnostní rys | Jak se projevuje v chůzi |
|---|---|
| Svědomitost | jasný směr, minimum zbytečných zastávek, stálé tempo |
| Extroverse | živý krok, uvolněná řeč těla, častý kontakt s okolím |
| Emoční stabilita | plynulý, jistý pohyb bez nervózních trhů |
| Otevřenost novému | ochota změnit trasu, rychlá adaptace na situaci |
| Ambice | rozhodný pochod k cíli, minimum váhání na cestě |
Znamená pomalá chůze automaticky nedostatek ambicí?
Je důležité dodat zásadní výhradu: tempo chůze není testem charakteru, který vždy dává jednoznačný výsledek. Na rychlost pohybu působí celá řada faktorů – zdravotní stav, věk, únava, typ obuvi nebo to, zda jdeme sami, či s někým.
Psychologové zdůrazňují, že jde spíše o obecnou tendenci, patrnou v opakujících se situacích. Pokud se někdo obvykle pohybuje rychle a stejně rychle reaguje i v každodenních záležitostech, lze u něj výše popsané rysy zaznamenat častěji. Člověk, který pomalu prochází park se psem, nemusí být o nic méně motivovaný nebo svědomitý – možná prostě vědomě zpomaluje, protože to je jeho způsob odpočinku.
Jak tuto znalost využít v každodenním životě
Uvědomění si, že způsob chůze souvisí s určitým stylem myšlení, může být v praxi velmi užitečné. Když vidíte v práci nebo doma někoho, kdo neustále spěchá, snáze pochopíte jeho důraz na termíny a nechuť k „plýtvání časem". U osoby pohybující se pomaleji zase můžete častěji narazit na klidnější tempo rozhovoru nebo větší pozornost věnovanou detailům.
Vyplatí se také podívat na vlastní návyky. Pokud se přistihneš, že neustále pospícháš, je dobré se zeptat, zda to skutečně pramení z cílevědomého jednání, nebo spíše z napětí a přetížení. Naopak, pokud máš pocit, že se vše táhne a stále přicházíš pozdě, vědomé zrychlení kroku může být jednoduchým tréninkem větší rozhodnosti.
Pro mnoho lidí se malé experimenty s tempem pohybu stávají zajímavým cvičením v sebepoznání. Rychlejší krok dokáže dodat energii před důležitou schůzkou. Zpomalení tempa večer pomáhá opustit výkonnostní režim a skutečně si odpočinout. Naše chůze tedy není jen odrazem charakteru, ale i nástrojem, který lze vědomě využít k lepšímu řízení vlastního dne a pohody.
