Tato plemena psů milují denní mazlení nejvíc ze všech

<strong>Mnoho rodin hledá psa, který nejen poslouchá, ale především se rád tulí na gauči.

Stále více lidí v Česku staví při výběru psa jednu vlastnost na první místo: jak moc se pes hodí k mazlení v běžném životě, s dětmi, při práci z domova a nabitých programech.

Proč v roce 2026 hromadně propadáme psům k mazlení

Covidová éra je za námi, ale potřeba blízkosti zůstala. Útulky to pozorují na vlastní oči: uchazeči se už méně ptají na „hlídání“ a „sportovnost“, zato mnohem častěji na „přítulnost“, „klidnou povahu“ a „vhodnost pro děti“.

Pes se stále méně vnímá jako domácí mazlíček a stále více jako emocionální partner v rodině.

To odpovídá širšímu trendu: práce z domova, méně času na cestování a větší důraz na duševní zdraví. Pes, který si rád nechá pošimrat, dokáže snižovat stres, dávat strukturu a tlumit pocity osamělosti. Ne každý pes ale intenzivní fyzický kontakt vítá a ne každé takzvané rodinné plemeno pasuje do každé domácnosti.

Níže najdete aktuální pohled na několik plemen, která jsou známá svou velkou chutí k mazlení, a to s upřímným komentářem: na co byste v praxi měli skutečně myslet, kromě roztomilých fotek na sociálních sítích?

Kavalír King Charles: milovník klína s citlivou povahou

Kavalír King Charles španěl platí v mnoha zemích za typického mazlíčka. Plemeno bylo historicky vyšlechtěno jako společenský pes pro šlechtu, a to poznáte v každodenním životě: neustále hledají oční kontakt a tělesnou blízkost.

V českých rodinách můžete kavalíra často vidět:

• v klíně během práce z domova
• v posteli u dětí, které mají strach ze tmy
• vedle seniorů na gauči jako tichá opora

Rychle se učí jednoduché triky a hry, ale špatně snášejí dlouhé období o samotě. Kavalír, který každý den tráví příliš mnoho času sám, může štěkat, kňučet nebo rozvíjet nutkavé chování.

Kdo si vybere kavalíra, nevybírá si „doplňkového psa“, ale stín, který vás bude následovat po celém domě.

K tomu přistupují dědičné srdeční a neurologické problémy v plemeni. Čeští veterináři pravidelně hlásí časné srdeční obtíže. Budoucí majitelé udělají dobře, když si vyberou chovatele otevřeného k zdravotním vyšetřením a který neprosazuje extrémně krátké čumáky.

Golden retriever a labrador: klasici mezi rodinnými psy

Golden retriever a labrador retriever zaplňují fotoalba rodin již po celá desetiletí. Jejich pověst dětmi milovaných, mírných a lidem oddaných psů není náhodná.

Proč jsou tak vhodní pro mazlení s dětmi

Tato plemena kombinují vysokou sociální potřebu se silnou touhou spolupracovat s člověkem. Proto se tak často nasazují jako vodicí nebo asistenční psi. Pes, který den za dnem pracuje vedle osoby se zdravotním postižením, musí fyzický kontakt vnímat příjemně a umět jemně číst signály.

Existuje však i odvrácená strana. V Česku se jak u golden retrievera, tak u labradora potýkají s nadváhou a problémy s klouby. Pes, který má fyzickou bolest, může mazlení vnímat jako méně příjemné a reagovat drážději. Zdravá váha a kontrolovaný pohyb, zejména ve fázi růstu, tedy nepřímo ovlivňují i to, jak příjemné budou společné chvíle mazlení.

Boxer a německý ovčák: mazlení s vestavěnou ochranářskou povahou

Boxer je známý svým klaунským chováním. Skáče, boxuje tlapkami a někdy se o vás opře doslova celou svou váhou. Za tím bouřlivým projevem se často skrývá pes extrémně zaměřený na své lidi.

Mnoho boxerů nejraději spí ve stejné místnosti jako jejich pán. Jejich řeč těla je otevřená a přímá: boxující tlapka, široký „úsměv“ a neustále vrtící zadek. Bez jasné výchovy může ta energie děti nechtěně převrátit.

U plemen s velkou energií silně závisí kvalita mazlení na výchově v prvních dvou letech života.

Německý ovčák má jiný obraz: pracovitý, loajální a bdělý. Přesto z průzkumů českých chovatelských sdružení vyplývá, že majitelé svého ovčáka často popisují jako „mazlíka doma, strážce venku“.

Důležité podmínky pro přítulného německého ovčáka:

• raná socializace s dětmi, návštěvami a jinými psy
• pravidelné mentální výzvy, jako je stopování nebo poslušnost
• jasná pravidla, aby pes nemusel sám rozhodovat, kdy má chránit

Ovčák, který se mentálně nudí a hromadí napětí, může mazlení vnímat jako vzrušení místo relaxace. To přináší riziko nežádoucího chování. Struktura a pracovní vytížení proto patří k „balíčku“ za tím věrným pohledem.

Mops: malé tělo, velká zaměřenost na člověka

Mops rozděluje veřejnost. Někteří lidé propadají jeho velkým očím a vtipnému obličeji. Jiní si dělají starosti o dýchání a chrápání. Oba postřehy jsou oprávněné.

Co se týče povahy, mops je téměř ideálním gaučovým psem: společenský, často poměrně klidný a silně vázaný na jednu nebo dvě osoby v domácnosti. Rádi vyhledávají teplo, zakopávají se pod deky a nejraději leží doslova u vás na hrudi.

Přesto stále více veterinářů varuje před zdravotní stránkou krátkých čumáků. Mops, který má problémy s dýcháním, se může snadno přehřát na gauči nebo v posteli. I jednoduché chození po schodech pak stojí zbytečně mnoho energie.

Vybrat si plemeno vhodné k mazlení dnes znamená také: odvážit se sledovat chovné linie s méně extrémními tvary čumáků.

Stále více chovatelů v Česku a na Slovensku se snaží udělat mopse zdravějšími výběrem delších čumáků a lepších dýchacích cest. Budoucí majitelé udělají dobře, když se na to aktivně zeptají.

Anglický buldok: klidný stín s jemným srdcem

Anglický buldok má drsný vzhled, ale v mnoha obývácích se chová nápadně mírně a klidně. Plemeno miluje blízkost, dlouhé šlofíky a krátké, příjemné procházky. Pro klidné rodiny, jednotlivce nebo seniory to může dokonale sedět.

Odvrácená strana: i u buldoka hrají roli vážné zdravotní problémy, často spojené s příliš krátkými čumáky, úzkými dýchacími cestami a nadváhou. Buldok, který má dušnost, nezvládne dlouhé mazlení v teplé ložnici. Pes si pak často sám vybere nejchladnější místo v bytě, což majitele někdy mate („už ke mně nechce lehat“).

Kdo propadne povaze tohoto plemene, může si všímat těchto signálů u chovatele:

• rodiče, kteří dokážou procházet a hrát si bez zadýchání
• chovatelé, kteří jsou otevření ohledně operací nosních dírek nebo průdušnice
• typ těla, který je méně extrémně široký a krátký

Novofundland: mazlení ve formátu XXL

Novofundland, často láskyplně nazývaný „Newfie“, je impozantní zjev. Přesto se mnoho novofundlandů doma projevuje překvapivě jemně, klidně a trpělivě. Mají pověst psa-„chůvy“, i když fyzický dozor u dětí zůstává vždy nutný.

Jejich hustá srst a klidná povaha z nich dělají ideální partnery k mazlení za chladných večerů. Zároveň jejich velikost přináší praktické otázky:

• vejde se pelech i pes do obývacího pokoje?
• jak bezpečně přepravit psa v autě?
• zvládnete jeho váhu, když nečekaně zatáhne za vodítko?

U velkých plemen vhodných k mazlení nejde jen o povahu, ale i o logistiku: prostor, rozpočet a fyzickou kapacitu.

Novofundlandi hodně línají, často slintají a mohou mít problémy s klouby. Pravidelné fyzioterapeutické kontroly, kvalitní výživa a ne příliš rychlý růst tato rizika omezují. Kdo s tím počítá, obvykle získá výjimečně loajálního, jemného společníka.

Víc než jen plemeno: co dělá psa skutečně přítulným?

Plemeno dává směr, ne ale záruku. České útulky pravidelně signalizují, že kříženci nebo méně známá plemena mohou být stejně zaměřená na mazlení jako populární rodinná plemena. Přítulnost vzniká ze směsi genetiky, socializace a denní rutiny.

Faktory, které silně ovlivňují chování při mazlení

• Rané zkušenosti: štěňata, která jsou klidně, jemně a pestře hladěna, obvykle snadněji přijímají lidský kontakt.
• Úroveň stresu: pes, který dostává mnoho podnětů nebo tvrdých korekcí, si fyzickou blízkost rychleji spojuje s napětím.
• Zdraví: bolest zad, kyčlí nebo kůže dělá mazlení nepříjemným, i u velmi přítulných plemen.
• Osobnost: stejně jako lidé se i psi individuálně liší; někteří labradorové jsou odtažití, někteří ovčáci zase velmi „přilepení“.

Odborníci na chování doporučují už v prvních společných týdnech vybudovat „rituál mazlení“: krátké momenty klidného hladění, vždy z iniciativy psa, v kombinaci s předvídatelnou denní strukturou. Ta předvídatelnost dává mnoha psům klid, aby se u svého pána skutečně uvolnili.

Praktické rady pro ty, kdo hledají psa k mazlení

Pro české rodiny, které váhají mezi plemeny nebo mezi chovatelem a útulkem, mohou tyto otázky poskytnout směr:

• Kolik hodin denně je skutečně někdo doma?
• Chcete hlavně chodit na procházky, nebo hlavně sedět na gauči, nebo kombinaci?
• Máte rozpočet na možnou zdravotní péči u plemen se známými zdravotními riziky?
• Je pro vás vzhled rozhodující, nebo může přijít v úvahu i kříženec s neznámým původem?

Behaviorální testy v útulcích často poskytují překvapivě mnoho informací. Pracovník vám například může ukázat, jak pes reaguje na jemné hladění kolem hlavy, tlapek a břicha. Mnoho útulkových psů se ukazuje být nesmírně přítulných, jakmile se cítí bezpečně, bez ohledu na plemeno nebo původ.

Kdo hledá kombinaci velké fyzické blízkosti, stabilní povahy a realistického zdravotního obrazu, tedy dívá se dál než jen na známé názvy plemen. Otevřený rozhovor s veterinářem, behaviorálním terapeutem nebo pracovníkem útulku často vede k lépe vyhovující shodě než nejhezčí fotka ve výsledcích vyhledávání.