Nová data o klíšťatech: každé šesté může přenášet boreliózu

Každé šesté klíště jako potenciální hrozba – co to skutečně znamená

S příchodem prvních teplých dnů se lidé znovu vydávají do lesů a parků. A spolu s tím se vrací i otázka, jak velké riziko klíšťata skutečně představují. Nejnovější výzkumy ze západní Evropy přinášejí znepokojivou odpověď: riziko nákazy boreliózu po přisátí klíštěte je vyšší, než většina z nás předpokládala.

Vědci analyzovali tisíce jedinců odebraných přímo z lidí a sestavili podrobnou mapu ohrožení. Výsledek mluví jasně: průměrně každé šesté testované klíště neslo bakterii způsobující boreliózu.

Jak výzkum probíhal a co odhalil

Výzkumný program, na jehož základě vznikla tato data, trval několik let a stavěl na principu tzv. občanské vědy. Zapojilo se do něj přes 26 tisíc lidí, kteří vědcům zasílali klíšťata vytažená z vlastní kůže. Tím se podařilo shromáždit více než dva tisíce vzorků, jež přesně odrážejí reálné podmínky – tedy situace, se kterými se lidé setkávají při procházkách, práci na zahradě nebo výletech do přírody.

Laboratorní analýza prokázala, že 15,4 procenta zkoumaných klíšťat bylo infikováno bakterií ze skupiny Borrelia burgdorferi, která je původcem Lymeské boreliózy. Jinými slovy: statisticky přibližně každý šestý jedinec mohl člověku tuto nemoc přenést.

Vědci zdůrazňují, že vzorky tvořila klíšťata, která již člověka kousla – nikoli jedinci náhodně sesbíraní z vegetace. Výsledky tak věrněji odrážejí skutečné riziko pro návštěvníky přírody.

Výzkum zajistil rovnoměrné rozložení vzorků – z každé analyzované oblasti pocházelo sto až tři sta klíšťat. To umožnilo sestavit mapu, na níž je zřejmé, že některé regiony jsou výrazně více zatížené než jiné. Nejvyšší výskyt boreliózy byl zaznamenán v oblastech blíže středu a východu sledovaného území, přestože infikovaní jedinci se objevovali prakticky všude.

Jak se borelióza projevuje a kdy nastává problém

Borelióza je bakteriální onemocnění, kterým se člověk nakazí po přisátí infikovaného klíštěte. Samotný moment přisátí většinou vůbec nebolí. Většina lidí si ho nevšimne, dokud na kůži neobjeví tmavý bod nebo charakteristický zarudlý kruh.

Mezi typické časné příznaky patří:

• kulaté nebo oválné zarudnutí kůže, které se postupně rozrůstá,
• celková únava připomínající chřipku,
• horečka nebo zvýšená teplota,
• bolesti svalů a hlavy, někdy také ztuhlost šíje,
• výrazná vyčerpanost neúměrná fyzické zátěži.

V tomto stadiu léčba většinou spočívá v antibiotické kúře a nezanechává trvalé následky. Problém nastává tehdy, když nemoc zůstane týdny či měsíce nerozpoznána. Bakterie pak může napadnout klouby, nervový systém, srdce nebo kůži.

Zanedbáná borelióza může způsobovat roky přetrvávající obtíže: opakující se bolesti kloubů, ochrnutí lícního nervu, poruchy srdečního rytmu nebo chronickou únavu.

Lékaři upozorňují, že v praxi si mnoho pacientů přisátí klíštěte vůbec nevybavuje. Klíště se zakousne bezbolestně, migrující erytém se neobjeví vždy a příznaky podobné chřipce se snadno přičtou stresu nebo nachlazení. O to důležitější je prevence a povědomí o tom, jak často klíšťata patogeny přenášejí.

Nejen borelióza: co všechno může jedno přisátí způsobit

Analýza vzorků ukázala, že klíšťata nejsou pouze přenašeči boreliózy. V jejich tělech byl zjištěn celý soubor různých mikroorganismů, z nichž každý může vyvolat odlišné zdravotní problémy. Část jedinců navíc nesla hned několik druhů patogenů najednou.

Přibližně 4,5 procenta zkoumaných jedinců neslo nejméně dva různé zárodky zároveň. Pro člověka to znamená vyšší riziko komplikovanějšího průběhu nemoci, atypických příznaků a obtížnější diagnostiky. Nejčastějším viníkem je druh Ixodes ricinus, který v Evropě dominuje. V analýze tvořil 94 procent všech zaslaných klíšťat – tedy právě s ním se nejčastěji setkáváme v lesích, na loukách i v městských parcích.

Občanská věda: kdy se běžní lidé stávají prodlouženou rukou laboratoří

Páteř popsaného projektu tvořila hlášení od tisíců obyvatel. Každý, koho klíště kouslo, ho mohl bezplatně zaslat k analýze spolu se základními údaji: místem přisátí, datem a typem terénu. Vznikla tak obrovská databáze informací, které by klasickými terénními metodami nebylo možné získat.

Vědci zdůrazňují, že vyšetřování klíšťat sesbíraných z vegetace přináší jiný obraz než analýza jedinců vytažených přímo z lidí a domácích zvířat.

Tento přístup má několik výhod:

• pokrývá velmi rozsáhlé území bez enormních nákladů,
• shromažďuje vzorky z míst, kde se lidé skutečně pohybují, nikoli pouze z měřicích bodů vybraných vědci,
• umožňuje průběžné sledování změn v čase, například mezi jednotlivými sezónami,
• zvyšuje povědomí o rizicích, protože účastníci se sami lépe seznámí s problematikou klíšťat.

Na základě takto rozsáhlého materiálu specialisté vypracovali nejen mapy ohrožení. Zahájili také práce na matematických modelech, které mají objasnit, které faktory – klima, typ lesa, hustota zvěře, způsob využití krajiny – nejvýrazněji ovlivňují výskyt infikovaných jedinců. Výsledky těchto analýz mají být publikovány v odborném tisku a mohly by přispět k lepšímu plánování zdravotní prevence.

Jak snížit riziko po přisátí klíštěte

Větší znalost rozsahu problému neznamená, že se musíme vzdát procházek v přírodě. Jde spíše o rozumné návyky, které riziko nákazy výrazně snižují. Klíčové jsou dvě věci: důkladná ochrana před odchodem ven a rychlá reakce po návratu domů.

Ochrana před vstupem do přírody

Specialisté na klíšťaty přenášená onemocnění nejčastěji doporučují několik jednoduchých pravidel:

• dlouhé kalhoty zastrčené do ponožek, zavřená obuv, světlé oblečení, na němž klíště lépe uvidíte,
• používání repelentů na kůži i oblečení, ověřených z hlediska účinnosti proti klíšťatům,
• vyhýbání se prodírání hustými křovinami a vysokou trávou, pokud to není nutné,
• spínání dlouhých vlasů, aby k nim paraziti hůře pronikali.

Co dělat po návratu domů

Po každé návštěvě lesa nebo louky věnujte několik minut pečlivé prohlídce těla. Klíšťata si oblibují tenkou, teplou kůži: podpaží, třísla, zákolení, okolí pupku, za ušima a vlasový lem. U dětí je nutné prohlédnout i pokožku hlavy, protože paraziti se tam rádi přichytávají.

Pokud přisáté klíště objevíte, odstraňte ho co nejdříve – nejlépe jemnou pinzetou nebo speciálním přípravkem na vytahování klíšťat. Uchopte ho co nejblíže kůži a tahem kolmo nahoru pevně vytáhněte. Nikdy místo nepotírejte tukem, alkoholem ani jinými přípravky, které by mohly parazita vyprovokovat k „vyvrhnutí" obsahu střev do rány.

V následujících týdnech sledujte kůži v okolí místa přisátí i celkový zdravotní stav. Rozrůstající se zarudnutí, neobvyklá horečka, bolesti kloubů nebo silná únava jsou signálem k návštěvě lékaře – a nezapomeňte mu zmínit proběhlé přisátí klíštěte.

Proč počet infikovaných klíšťat roste

Vědci upozorňují, že na hustotu populace klíšťat a četnost infekcí působí celá řada faktorů, nejen počasí v daném roce. Mírnější zimy zajišťují přežití většího počtu jedinců do jara. Změny ve využívání krajiny – například rozrůstající se předměstí v blízkosti lesů – zvyšují kontakt lidí s divokými zvířaty, která jsou přirozenými hostiteli klíšťat.

K tomu přistupují proměny v chování samotných obyvatel: stále více lidí provozuje běh v terénu, nordic walking, bushcraft nebo jízdu na kole po lesních stezkách. Každá z těchto aktivit znamená více hodin strávených v prostředí, kde se klíšťata cítí jako doma.

Statistiky z jedné země přitom zpravidla dobře odrážejí trendy v celé střední Evropě. Česká republika má podobné klima i typy lesů, takže závěry popsané analýzy mohou být cenným podnětem pro hygienické stanice, samosprávy i běžné návštěvníky přírody.

Borelióza v praxi: nejčastější mýty, které matou pacienty

V ordinacích lékařů se opakovaně objevuje několik rozšířených omylů. První zní: „Když jsem neměl erytém, nic mi nehrozí." Ve skutečnosti se zarudnutí typické pro boreliózu neobjeví u každého. Někdy je malé, na neobvyklém místě, nebo si ho pacient splete s podrážděním po škrábnutí.

Druhý mýtus: „Klíště sedělo jen chvilku, takže mě nemohlo nakazit." Riziko nákazy sice roste s délkou přisátí, ale nelze stanovit žádnou magickou, stoprocentně bezpečnou hranici. Každé přisátí je proto lepší brát vážně, klíště odstranit co nejrychleji a po dobu několika dalších týdnů zůstat ostražití.

Třetí mýtus: „Borelióza se vždy projeví výraznými příznaky." Realita bývá jiná. Chronická únava, bolesti svalů, potíže se soustředěním nebo opakující se bolesti kloubů se snadno přisoudí přepracování nebo věku. Odtud pramení tak časté zpoždění diagnózy.

Rostoucí počet výzkumů zaměřených na klíšťata – jako je popsaná analýza s účastí tisíců dobrovolníků – pomáhá pochopit, že onemocnění přenášená klíšťaty nejsou vzácnou kuriozitou. Jsou každodenní realitou jaro-letní sezóny, se kterou si lze poradit, pokud spojíme zdravý rozum, znalosti a pár jednoduchých návyků po každé procházce v zeleni.