Jedna melodie z „Jak vycvičit draka“ dodnes naskakuje husí kůže

Let, na který se nezapomíná

Jeden z nejpamátnějších hudebních témat filmové historie vznikl pro animaci o mladém Vikingovi a jeho drakovi – a po šestnácti letech stále bere dech.

Scéna prvního letu Škyťáka na hřbetě Bezzubky z filmu „Jak vycvičit draka" je pro spoustu diváků okamžikem, kdy snímek přestává být „pouhou animací" a mění se v plnohodnotný emocionální zážitek. Za to vděčíme z velké části hudbě Johna Powella – skladbě, která se pravidelně objevuje v žebříčcích nejsilnějších filmových soundtracků.

Na plátně: skalnaté útesy ostrova Berk, průzračné nebe, v dálce za obzorem studené moře. Škyťák poprvé opravdu věří Bezzubkovi, usazuje se do sedla a vydává se do prostoru. Kamera se vznáší do výšin, sleduje prudké pády, nejisté zatáčky a postupně stále odvážnější spirály.

Bez hudby by šlo jen o efektní akční sekvenci. Díky Powellově partituře se z toho stává chvíle, kdy má divák pocit, že sám pluje nad vodní hladinou. Smyčce zrychlují jako srdce hrdiny, žestě dodávají odvahu a bicí vytvářejí puls dobrodružství. Mnoho lidí přiznává, že i po letech jim stačí prvních několik taktů tohoto motivu, aby jim naskočila husí kůže.

Letová scéna z „Jak vycvičit draka" se pravidelně objevuje na seznamech nejdojemnějších momentů animovaného filmu – právě kvůli hudbě Johna Powella.

Proč tahle hudba funguje tak silně?

Důvod nespočívá jen v pěkné melodii. Toto téma je přesně ušito na míru emocím, které hrdina prožívá: strach, zvědavost, důvěra a nakonec čistá radost a pocit svobody. Skladatel postupně přidává další vrstvy orchestru, takže divák prochází podobnou cestou – od napětí až k euforii.

V pozadí jsou slyšet keltské vlivy, které skvěle ladí s atmosférou vikingské vesnice. Zároveň se hudba nepromění v historickou rekonstrukci, ale zůstává moderním filmovým dobrodružným tématem. Tato kombinace způsobuje, že skladba je zároveň snadno rozpoznatelná i mimořádně emotivně nosná.

• Úvod – nejisté, jemné vstupy smyčců
• Střed – rozvíjení melodie, více žestí a bicích nástrojů
• Vyvrcholení – plný orchestr, široká „zpěvná" fráze
• Závěr – klidnější doznívání, pocit naplnění a klidu

Pro mnoho diváků to byl právě tento motiv, který způsobil, že „Jak vycvičit draka" přestal být jen sympatickým rodinným filmem a stal se skutečným dobrodružným kinem, které lze stavět po bok velkých hraných superprodukcí.

John Powell – mistr, kterého znáte podle zvuku, ne podle jména

Jméno Johna Powella nevyvolává tak okamžité asociace jako John Williams nebo Ennio Morricone, přesto jeho hudbu slyšel téměř každý, kdo chodí do kina. Právě on stojí za zvukem mnoha oblíbených animací i akčních filmů.

Seznam je ještě delší, ale už z těchto titulů je zřejmé, že Powell skvěle ovládá jak akční kino, tak animaci. Příběhu Škyťáka a Bezzubky věnoval dokonce tři kompletní soundtracky – pro celou trilogii. Každý z nich dále rozvíjí hudební motivy hrdinů a jejich vzájemného vztahu.

Jak vznikala hudba k „Jak vycvičit draka"

Powell v jednom z rozhovorů vzpomínal, že na tématech pro druhý díl pracoval ještě v době, kdy film existoval pouze jako série statických kreseb. Animace nebyla hotová a mnohé scény se skládaly jen z jednoduchých skic. Zajímavé je, že mu to vůbec nevadilo – příběh na něj působil silně už v této surové podobě.

Skladatel zdůrazňoval, že hudba dává smysl teprve tehdy, když skutečně věří hrdinům a jejich cestě – bez ohledu na to, zda jde o hraný, nebo animovaný film.

Powell přirovnával svou práci k herectví: je třeba vstoupit do emocí postav, aby noty měly vůbec smysl. V případě „Jak vycvičit draka" mu to šlo překvapivě snadno. Scénář byl propracovaný, vztah chlapce a draka si okamžitě získával sympatie a svět Vikingů nabízel nepřeberné hudební možnosti – od bojových motivů po lyrická témata přátelství.

Animace versus hraný film – kde má hudba větší sílu?

Když přemýšlíme o velkých soundtrackách, nejčastěji nás napadají klasiky z hraných filmů: Hvězdné války, Pán prstenů nebo Titanic. Příběh Škyťáka ale ukazuje, že animace rozhodně nezůstává pozadu. Dobře napsaná hudba zde může fungovat dokonce silněji, protože obrazy jsou abstraktnější a kresba poskytuje větší prostor představivosti.

V animaci divák rád přenechává prostor zvukům. Tváře hrdinů jsou zjednodušené, pohyby často nadsazené, takže emocionální váha padá právě na hudební složku. Ve scéně letu na Bezzubkovi je to naprosto zřejmé: pokud byste utlumili hudbu, celý fragment by ztratil velkou část své magie.

Proč soundtracky z animovaných filmů tak dobře stárnou

Hudba z „Jak vycvičit draka" má za sebou více než dekádu, a přesto zní stále svěže. Neopírá se o módní elektronické zvuky dané doby, ale o klasický orchestr. Melodické motivy jsou výrazné a snadno zapamatovatelné, aranžmá bohaté a mnohovrstevné.

To je vlastnost mnoha animací, na nichž Powell pracoval: Kung Fu Panda, Happy Feet nebo Rio vsázejí na spojení velkého orchestru s charakteristickým rytmem, avšak bez krátkodobých trendů, které zastarají po dvou sezónách. Díky tomu lze takové skladby klidně pustit po patnácti či dvaceti letech a stále fungují.

Nejenom pro fanoušky dračí trilogie

Pokud někdo viděl „Jak vycvičit draka" před lety a pamatuje si hlavně vtipné scény s Vikingy, stojí za to se k filmu vrátit alespoň kvůli samotné hudbě. Mnoho posluchačů si teprve po letech všimne, jak precizně Powell buduje tamní zvukový svět: samostatné motivy pro vesnici, jiné pro Bezzubku a další pro vztah otce a syna.

Dobrou metodou je zhlédnout vybrané scény dvakrát: poprvé „normálně" a podruhé se soustředěním na hudební stopu. Pak si člověk uvědomí, jak často hudba vede emoce diváka – někdy dokonce v kontrastu s tím, co postavy říkají v dialozích.

Jak si začít všímat hudby ve filmech

Ti, kdo by chtěli lépe pochopit, co je tak výjimečného na soundtracku k „Jak vycvičit draka", mohou vyzkoušet několik jednoduchých cvičení:

• Přehrát celou hudební stopu bez obrazu a sledovat, jaké scény navrhuje vlastní představivost.
• Všímat si, ve kterých momentech se v průběhu filmu vrací hlavní letový motiv.
• Porovnat hudbu z prvního dílu s dalšími částmi trilogie – jak zraje spolu s hrdiny.
• Zamyslet se, jak by daná scéna vypadala při jiném tempu nebo v úplném tichu.

Taková cvičení rychle odhalí, že dobrý soundtrack není jen pozadím, ale plnohodnotnou „druhou vrstvou příběhu". V animovaných filmech je to zvláště patrné, protože každý prvek je stoprocentně naplánovaný – od kresby až po jediný úder bubnu.

V době, kdy mnoho diváků sleduje filmy na chytrém telefonu s ztlumeným zvukem, je snadné přehlédnout práci skladatelů. Příběh Škyťáka a Bezzubky připomíná, že se občas vyplatí pustit film přes dobré reproduktory nebo sluchátka a nechat se unést nejen obrazem, ale i hudbou. Zvláště pokud jde o partituru, která si dávno zasloužila místo mezi nejsilnějšími v celé historii animovaného kina.