Evropa chystá jeden z nejodvážnějších energetických projektů posledních let
Pod hladinou Středozemního moře by měly vzniknout gigantické podmořské kabely spojující Španělsko s Itálií. Jde o vytvoření skutečného energetického mostu mezi Iberským poloostrovem a severními regiony Itálie. Elektřina ze španělských větrných a solárních elektráren by tak místo plýtvání v domácí síti mohla proudit tam, kde jí je nejvíce zapotřebí – do průmyslu a domácností na druhém konci Středomoří.
Španělsko jako energetický ostrov s přebytkem elektřiny
Španělsko v posledních letech masivně investuje do obnovitelných zdrojů energie. Ve větrné a slunečné dny vyprodukuje tolik elektřiny, že ji domácí síť není schopna pojmout. Ceny energií na burze pak mohou klesnout i pod nulu, protože elektrárny nemají kam přebytky prodat.
Klíčový problém spočívá v tom, že Španělsko je slabě propojeno se zbytkem Evropy. Stávající spojení s Francií mají kapacitu přibližně 3 000 MW – to je velmi málo v porovnání s možnostmi španělských větrných a fotovoltaických farem, které generují stále větší přebytky.
Španělsko se v praxi chová jako energetický ostrov: produkuje velké množství čisté energie, ale má příliš málo kabelů, aby ji mohlo posílat dál.
Pro Evropskou unii je taková situace čistým plýtváním. Na jedné straně stojí země s nadprodukcí zelené elektřiny, na druhé roste poptávka v průmyslově vyspělých ekonomikách. Z toho vzešel nápad vybudovat doslova „dálnici pro elektřinu" pod Středozemním mořem.
Dva projekty, jeden cíl: dopravit zelenou elektřinu do Itálie
Evropská síť provozovatelů přenosových soustav ENTSO-E zařadila do svého desetiletého plánu rozvoje (TYNDP 2026) dva velké záměry: Apollo Link a Iberia Link. Oba mají přímo propojit Španělsko s Itálií pomocí podmořských kabelů s vysokonapěťovým stejnosměrným přenosem (HVDC).
Technologie HVDC (High Voltage Direct Current) umožňuje přenášet velké množství energie na velmi dlouhé vzdálenosti s minimálními ztrátami. Pro podmořská spojení se stala světovým standardem – klasické střídavé vedení by na takovéto vzdálenosti bylo příliš neefektivní.
Apollo Link – energetický gigant na dně Středozemního moře
Apollo Link má být nejvýkonnějším z plánovaných kabelů. Jeho základní parametry jsou skutečně působivé:
- plánovaný přenosový výkon: 2 GW
- technologie: bipolární HVDC, 525 kV
- předpokládané spuštění: přibližně v roce 2032
- trasa: spojení Iberského poloostrova se severními regiony Itálie
2 GW stačí k zásobení několika milionů domácností, v závislosti na předpokladech spotřeby. V praxi část tohoto výkonu poputuje do průmyslu, část do měst a část pomůže stabilizovat italskou energetickou soustavu v obdobích vysoké poptávky.
Apollo Link má proměnit zelenou energii ze španělských větrných a solárních farem ve stálé palivo pro italskou ekonomiku.
Volba vysokého napětí 525 kV a bipolárního zapojení snižuje přenosové ztráty a zvyšuje spolehlivost. V případě poruchy jedné „žíly" kabelu může druhá dál pracovat se sníženým výkonem, což omezuje riziko náhlého přerušení dodávek energie.
Iberia Link – rekordní délka místo rekordního výkonu
Druhý projekt, Iberia Link, vsází spíše na dosah než na výkon. Jeho nejdůležitější parametry jsou následující:
- přenosový výkon: 1,2 GW
- přibližná délka: více než 1 034 km
- trasa: spojení jihu Španělska se severem Itálie
Vzdálenost přesahující tisíc kilometrů z něj udělá jeden z nejdelších podmořských kabelů na světě. I když je jeho výkon nižší než u Apollo Linku, délka trasy otevírá nové možnosti integrace energetických soustav obou zemí v různých regionech.
Nižší ceny elektřiny a větší bezpečnost pro celou Evropu
Proč Evropská unie věnuje těmto projektům tolik pozornosti? Jde o tři hlavní přínosy: bezpečnost dodávek, stabilitu trhu a plnější využití obnovitelných zdrojů energie.
- Energetická bezpečnost: v případě nedostatku v jedné zemi může druhá rychle zvýšit dodávky.
- Stabilnější ceny: lépe propojené evropské trhy znamenají méně prudkých výkyvů cen energie.
- Méně plýtvání zelenou energií: elektřina ze Španělska místo „ztrácení" v domácí síti poputuje tam, kde jsou deficity.
Když ve Španělsku silně fouká vítr a severoitalské elektrárny musí sahát po dražších zdrojích, podmořské kabely situaci vyrovnají. Energie poteče tam, kde je nejdražší, což sníží účty koncovým zákazníkům a posílí konkurenci na trhu.
Nová propojení mají pomoci snížit ceny energie pro běžné odběratele – a to nejen ve dvou dotčených zemích, ale v celé integrované evropské síti.
Pro unijní klimatickou politiku jde rovněž o zásadní posun: místo stavby stále nových zdrojů se strategie čím dál více obrací k inteligentnímu přenosu a ukládání energie. Podmořské kabely se stávají jedním z pilířů této změny.
Dlouhá cesta od plánu k položení prvního kabelu
Přestože projekty byly zařazeny do plánu TYNDP 2026, jde stále teprve o začátek. Zařazení do tohoto dokumentu je podmínkou pro to, aby mohly získat status tzv. Projektu společného zájmu (PCI). Tento status otevírá dveře k financování z unijního rozpočtu a ke zjednodušeným administrativním postupům v členských státech.
Oba záměry zatím mají status „v průběhu analýzy". To znamená, že probíhají podrobné technické, environmentální a ekonomické studie. ENTSO-E musí prokázat, že přínosy jejich výstavby převýší náklady – jak pro jednotlivé země, tak pro celou evropskou síť. Více konkrétních informací by se mělo objevit teprve koncem roku 2026.
Oběma projektům navíc chybí několik klíčových prvků:
- formální podpora provozovatelů přenosových soustav v jednotlivých zemích,
- kompletní správní povolení,
- definitivně stanovená a schválená trasa kabelů.
Historie navíc ukazuje, že podobné iniciativy mohou na léta uvíznout z politických, ekologických nebo finančních důvodů. Podmořská investice takového rozsahu vyžaduje shodu mnoha stran: od vlád přes regulátory až po místní komunity a ekologické organizace.
Nestačí to na úplné vyřešení problému energetické izolace
I kdyby všechno proběhlo podle plánu a oba kabely byly postaveny a zprovozněny, problém energetické izolace Iberského poloostrova to zcela nevyřeší. Odhaduje se, že k plné integraci s evropským trhem je zapotřebí 10–15 GW kapacity mezisystémových propojení.
Apollo Link a Iberia Link by dohromady zajistily 3,2 GW. To je důležitý krok, ale stále jen část celé cesty. Španělsko, Portugalsko a zbytek Evropy budou muset plánovat další investice do propojovacích vedení – jak pozemních, tak námořních.
Nové kabely budou spíše začátkem energetické integrace Iberského poloostrova se zbytkem kontinentu než konečným řešením všech problémů.
Co tento přístup znamená pro budoucnost evropské energetiky?
Podmořské interkonektory ukazují, že evropský energetický systém začíná fungovat stále více jako jedna hustě propojená síť. Čím více propojení mezi zeměmi existuje, tím menší je riziko dramatických výkyvů cen energie způsobených suchem, nedostatkem větru nebo plynovou krizí v jednom regionu.
Koncepce je přitom jasná: tam, kde fouká vítr a svítí slunce, lze budovat přebytky výkonu. Aby se z nich dalo skutečně těžit, jsou ale nezbytné „energetické dálnice". Španělsko počítá s tím, že se stane klíčovým „vývozcem" zelené energie. Itálie naopak doufá, že díky tomu stabilizuje svou soustavu a zlepší situaci odběratelů. Pro zbytek Evropy je to další krok k ucelenějšímu a odolnějšímu energetickému trhu.
V praxi to rovněž znamená rostoucí roli flexibility. Tam, kde bude síť hustě propojená, elektřina poteče ve směru nejpříznivějších cen. Země, které rychleji investují do moderních přenosových vedení a akumulace energie, mohou získat nejen nižší účty, ale i konkurenční výhodu pro svůj průmysl.
