Tahle olivový olej ze supermarketu vyhrál chuťový test. Je hit, ale má háček

Chuť oslní, jenže složení a cena vyvolávají otázky

Francouzský spotřebitelský magazín zveřejnil ve svém květnovém vydání hodnocení dvaceti dvou olivových olejů extra vergine, které jsou běžně dostupné v obchodech. Na stupních vítězů skončila lahev z prestižního soukromého olivového háje — produkt, který se za „každodenní" olej jen těžko označit. Odborníci ho chválí téměř bez výhrad, jenže zpráva odhaluje i méně pohodlné skutečnosti.

Jak test olivových olejů ze supermarketů probíhal

Redakce magazínu prověřila široké spektrum výrobků — od privátních značek obchodních řetězců přes známé etikety až po prémiovové olivové oleje. Všechny lahve měly jedno společné: označení extra vergine, tedy nejvyšší kvalitativní kategorii podle evropských předpisů.

Taková etiketa zaručuje, že tuk byl získán bez chemie, mechanickým lisováním při přísně kontrolované teplotě a nízké kyselosti. Na papíře tedy každý testovaný olej splňoval poměrně přísné normy. Rozdíly se ukázaly až při podrobné analýze.

Test byl postaven na třech pilířích: profilu mastných kyselin, obsahu nečistot a senzorickém hodnocení chuti a vůně specializovaným panelem.

Odborníci sledovali zejména:

• kvalitu tuků — podíl prospěšných mononenasycených mastných kyselin,
• přítomnost nežádoucích látek, včetně zbytků plastifikátorů,
• smyslové vjemy — intenzitu ovocnosti, hořkosti a pikantnosti a jejich vzájemnou rovnováhu.

Na základě těchto kritérií obdržel každý výrobek výslednou známku. Rozdíly mezi jednotlivými oleji se ukázaly jako značné, navzdory podobným prohlášením na etiketách.

Tři olivové oleje na vrcholu žebříčku

V celkovém hodnocení výrazně vystoupily tři výrobky. Dva z nich jsou ekologické francouzské oleje z vyšší cenové kategorie. Podle zprávy dopadly takto:

Dva z oceněných olejů — Costa d'Oro La Riserva biologica a francouzský Puget — podle informací z francouzského článku již zmizely z běžného prodeje. Jejich místo na vrcholu obsadila třetí etiketa, která se stala skutečnou hvězdou celého reportáže.

H de Leos fruité vert — olej, který testeři označili za „výjimečný"

Nejvyšší hodnocení získal olivový olej prodávaný pod názvem H de Leos fruité vert. Jedná se o produkt z Provence, pocházející z olivového háje patřícího slavnému francouzskému umělci. Vyznačuje se takzvaným „zeleným" chuťovým profilem — intenzivně ovocným, s výraznou hořkostí a charakteristickým pálením v hrdle.

Degustační panel mu přidělil plné dva body ze tří možných v senzorickém hodnocení. Testeři konstatovali, že hořkost a pikantnost jsou dobře vyvážené a celek působí harmonicky. Také rozbor profilu mastných kyselin dopadl pro tento olej příznivě.

Zpráva popisuje H de Leos fruité vert jako olej „výjimečný", určený spíše náročným gurmánům než jako univerzální kuchyňský tuk.

V praxi to znamená, že se výborně hodí k:

• salátům z čerstvé zeleniny,
• přelití hotových pokrmů, například grilované zeleniny, ryb nebo steaků,
• zvýraznění chuti jednoduchých pochutin — pečiva, bruschetty nebo sýrů.

Francouzský magazín doporučuje tento olej používat především za studena, kdy jeho aroma neprchá a chuť zůstává nejplnější.

Cena jako za luxus, nikoli jako za běžnou lahev z police

Nejcitelnějším mínusem vítěze žebříčku je cena. Za půllitrovou lahev H de Leos fruité vert je třeba zaplatit přibližně 29,60 eura, což při přepočtu na litr odpovídá téměř 60 eurům. Taková suma je vyhrazena spíše vínům než každodennímu oleji na smažení.

Pro srovnání: standardní extra vergine z tuzemského supermarketu stojí mnohonásobně méně. Ten, kdo sáhne po provensálské lahvi, zpravidla dobře ví, za co platí — za terroir, ruční výběr oliv, limitovanou produkci a marketing spojený s uznávaným majitelem panství.

Zpráva proto jasně naznačuje, že tento produkt nenahradí běžný olej používaný k smažení vajíček nebo řízků. Spíše připomíná prémiové koření — něco, čím se pokrm dokončí těsně před podáváním, místo klasické zálivky nebo omáčky.

Plastifikátory v olivovém oleji — odkud se berou a co znamenají

Nejzajímavější, ale zároveň nejznepokojivější část zprávy se týká stopového výskytu plastifikátorů ve vítězném oleji. Jde o chemické sloučeniny přidávané do plastů za účelem zvýšení jejich pružnosti a trvanlivosti. Do potravin se nejčastěji dostávají z obalů nebo součástí výrobních zařízení.

Magazín přiznává H de Leos fruité vert vysoké hodnocení za chuť a profil tuků, zároveň však upozorňuje na detekci zbytků plastifikátorů v testovaných vzorcích.

Podle redakce množství těchto látek nepřekračovalo platné bezpečnostní limity. Přesto přítomnost plastifikátorů v luxusním produktu prodávaném jako olej „na zvláštní příležitosti" vyvolala mezi francouzskými čtenáři živou diskusi. Pokud se podobné zbytky nacházejí i v takto drahé lahvi, je těžké mít absolutní jistotu o úplné „čistotě" jiných výrobků z police.

Jak omezit kontakt s plastem při nákupu olivového oleje

V souvislosti s výsledky testu stojí za zmínku několik jednoduchých pravidel, která lze snadno uplatnit i u nás:

• vybírejte olej ve skleněných lahvích, ideálně tmavých,
• vyhýbejte se výrobkům prodávaným v měkkých plastových kanystrech,
• skladujte olej mimo dosah tepelných zdrojů — snižuje se tím migrace látek z obalu,
• nenechávejte otevřený olej stát mnoho měsíců — raději kupte menší lahev a spotřebujte ji rychleji.

Co mohou spotřebitelé vyvodit z francouzského testu

Přestože žebříček vznikl na základě výrobků z francouzských obchodů, jeho závěry jsou snadno přenositelné do našeho prostředí. Nejvyšší cena automaticky nezaručuje bezchybné složení a levnější olej nemusí nutně znamenat špatnou chuť. Vyplatí se dívat šířeji — na typ obalu, původ oliv a způsob výroby.

Oleje se „zeleným" profilem, jako je vítěz francouzského testu, bývají aromatičtější, s výraznější hořkostí a pálením v hrdle. Skvěle se hodí k salátům s rajčaty, rukolou nebo grilovanou zeleninou. Pro část lidí ale mohou být příliš intenzivní pro každodenní vaření nebo na jemná jídla pro děti.

Mírnější oleje „na vše" se v domácí kuchyni lépe osvědčí jako základní tuk, zatímco ty z vyšší cenové kategorie lze vnímat jako speciální produkt — klást je na stůl vedle kvalitní vločkové soli nebo balzamikového octa.

Jak si samostatně vybrat dobrý olivový olej v českém obchodě

Závěry francouzského testu lze převést do několika praktických tipů:

• hledejte označení „extra vergine" a datum sklizně nebo lisování, nejen datum spotřeby,
• dávejte přednost skleněným tmavým lahvím, zejména pokud má olej stát v kuchyni delší dobu,
• čtěte drobný tisk — informace o zemi původu oliv a místě lisování prozradí více než přední strana etikety,
• nenechte se vést výhradně marketingem „bio" — v senzorických testech takové výrobky ne vždy vítězí,
• kupujte menší balení a spotřebujte olej do několika měsíců od otevření.

Pro české spotřebitele může být inspirativní ještě jedna věc: francouzský magazín testoval reálné výrobky z polic, nikoli pouze prohlášení výrobců. Taková praxe vytváří tlak na značky, aby dbaly nejen na chuť, ale také na způsob balení a přepravy svého oleje.

Bylo by žádoucí, aby se podobné nezávislé testy stále častěji objevovaly i na našem trhu — a to nejen v případě olivového oleje, ale i dalších rostlinných tuků. Vědomá volba mezi levnou lahví „na smažení" a dražší „na saláty" by pak přestala být loterií a stala se rozhodnutím opřeným o spolehlivá data.