V praxi je celá věc mnohem složitější
Do evropských showroomů a firemních katalogů právě vstupuje nová kategorie vozidel poháněných elektřinou. Výrobci se je snaží marketingově prezentovat blíže „čistým" elektromobilům než hybridům. Evropská unie na ně ale nahlíží zcela odlišně.
Co vlastně je vozidlo s prodlouženým dojezdem
Automobil s prodlouženým dojezdem – v angličtině označovaný zkratkou EREV (extended range electric vehicle) – je postaven na myšlence, že řidič jezdí převážně na elektrický pohon. V podlaze se nachází poměrně velká baterie a vedle elektromotoru je namontována malá spalovací jednotka.
Klíčová je přitom role tohoto spalovacího motoru. Ten by podle principu fungování neměl přímo pohánět kola. Pracuje spíše jako přenosný generátor: jakmile se baterie blíží vybití, nastartuje se a za jízdy ji dobíjí. Řidič tak zažívá pocit z jízdy jako v elektromobilu, ale bez obav z nedostatku nabíjecích stanic na trase.
Vůz s prodlouženým dojezdem je v podstatě elektromobil s vlastní „záložní baterií" v podobě malého spalovacího motoru, který za jízdy dobíjí akumulátor.
Tento koncept intenzivně prosazují především čínské značky, jako je například Leapmotor. Jde o způsob, jak oslovit zákazníky, kteří se čistých elektromobilů obávají, ale zároveň touží po moderním pohonu a nižších provozních nákladech ve městě.
Evropská unie říká: jde prostě o plug-in hybrid
Marketing je jedna věc, právo druhá. Z pohledu homologačních předpisů v Evropě spadají vozidla s prodlouženým dojezdem do stejné kategorie jako klasické plug-in hybridy.
Brusel je klasifikuje jako jeden typ vozidla: elektrický hybrid nabíjený ze zásuvky. V registračních dokumentech ani emisních normách neexistuje žádná zvláštní kolonka pro „téměř elektrická" auta se spalovacím generátorem.
V unijním právu samostatná kategorie „vozidel s prodlouženým dojezdem" jednoduše neexistuje – stále jde o hybridy nabíjené ze zásuvky.
Pro řidiče to může být překvapující zjištění. Koupí auto prodávané v salonu jako elektrický model s malým záchranným motorem a pak se střetne s realitou: předpisy s jeho vozidlem zacházejí jako s běžným plug-in hybridem, se všemi daňovými a regulačními důsledky.
Kde leží skutečný rozdíl mezi plug-in hybridem a EREV
V každodenním provozu jsou rozdíly zřetelné, i když je legislativa nerozlišuje. Rozhodující jsou dva parametry: kapacita baterie a reálný dojezd na samotnou elektřinu.
| Typ pohonu | Typická kapacita baterie | Reálný elektrický dojezd | Role spalovacího motoru |
|---|---|---|---|
| Plug-in hybrid | cca 10–25 kWh | cca 40–60 km | často přímo pohání kola |
| Vozidlo s prodlouženým dojezdem | cca 20–40 kWh nebo více | cca 80–100 km | má sloužit především jako generátor proudu |
Plug-in hybrid obvykle ujede 40–60 km v čistě elektrickém režimu. Je tedy vhodný pro městský provoz za předpokladu, že ho řidič pravidelně dobíjí. Vozidlo s prodlouženým dojezdem má větší baterii – ta mu v praxi umožňuje ujet až 80–100 km bez spuštění spalovacího motoru. Teoreticky tak lze auto v průběhu týdne používat jako elektromobil a o dovolené jako hybrid.
Problém spočívá v tom, že pro unijní instituce jsou rozhodující především data z homologačních testů a způsob, jakým vozidlo zapadá do stávajících kategorií. A právě zde se hranice mezi oběma řešeními stírá, protože předpisy nestanovují žádnou minimální kapacitu baterie, od níž začíná „prodloužený dojezd".
Marketing versus absence definice v předpisech
Výrobci ochotně využívají mezeru v legislativě. Jelikož žádná oficiální právní kategorie neexistuje, mohou volně budovat image „téměř elektromobilu", aniž by se přímo míjeli s pravdou. Vůz totiž skutečně dokáže jet dlouho na elektřinu.
Pro zákazníka je rozdíl jemný, ale velmi podstatný. Slyší-li „elektrické auto s malým pomocným motorem", může očekávat srovnatelné zacházení jako u plně elektrického vozidla. To ale neodpovídá realitě daňového systému, dotací ani zón s omezeným provozem ve městech.
Pojem EREV zůstává marketingovým termínem bez samostatného právního významu, což snadno stírá hranici mezi slibem prodejce a tvrdou legislativou.
Co to v praxi znamená pro řidiče
Nejcitelněji se rozdíly projeví u dotací, daní a přístupu do nízkoemisních zón. Týká se to jak firem sestavujících vozový park, tak soukromých řidičů, kteří počítají s výhodami určenými elektromobilům.
- Vozidlo nemusí splňovat podmínky pro nejvyšší dotace, jež jsou vyhrazeny výhradně pro čistě elektrická auta.
- V některých městech nezíská vůz s prodlouženým dojezdem stejný status jako bezemisní bateriový elektromobil.
- Daňové povinnosti a firemní flotové účtování budou blíže plug-in hybridu než elektromobilu.
- V emisních reportech firem tento typ vozidla nesníží „uhlíkovou stopu" tak výrazně jako skutečně bezemisní model.
Rozdíly mohou za celou dobu provozu auta dosáhnout i desetitisíců korun. V některých zemích západní Evropy závisí na druhu pohonu například právo vjezdu do centra velkých měst nebo výše parkovacích poplatků. Pokud je vozidlo zařazeno mezi hybridy a nikoli elektromobily, majitel zaplatí více nebo ztratí přístup do klíčových zón.
Mají vozidla s prodlouženým dojezdem smysl pro běžného řidiče
Přes veškeré výhrady není samotná myšlenka od základu špatná. Pro řidiče, který denně ujede 40–80 km převážně ve městě nebo jeho okolí, může takový vůz skutečně fungovat jako elektromobil. Nabíjení doma nebo v práci pokryje většinu potřeb a spalovací motor se spustí jen při delších výjezdech.
Pro osoby žijící v panelových domech s omezeným přístupem k rychlým nabíječkám to může být rozumný kompromis. Během týdne využijí zásuvku v garáži nebo běžný wallbox a na dálkových trasách nemusí nervózně hledat stanici rychlého nabíjení.
Pro mnoho uživatelů může vozidlo s prodlouženým dojezdem reálně nahradit elektromobil v každodenním provozu – za předpokladu, že ho důsledně nabíjejí.
Celý smysl tohoto pohonu ale mizí, pokud řidič auto ke zdroji připojuje jen zřídka. Těžká baterie se pak stává zbytečnou zátěží, spalovací motor pracuje mnohem častěji, než výrobce předpokládal, spotřeba roste a výhoda oproti klasickému hybridu nebo dieselu se rychle vytrácí.
Na co si dát pozor před koupí takového auta
Kdo uvažuje o pořízení vozidla s prodlouženým dojezdem, by se měl rozhodovat nikoli podle reklamního letáku, ale podle několika konkrétních údajů.
- Reálný dojezd na elektřinu – kolik kilometrů ujede auto čistě elektricky za běžných podmínek, nikoli v ideálním testovacím scénáři?
- Způsob fungování spalovacího motoru – pracuje vždy pouze jako generátor, nebo v určitých situacích pohání i kola?
- Právní klasifikace v dané zemi – jak je vozidlo vedeno v registračních dokumentech a těží z výhod jako plný elektromobil?
- Podmínky provozu – má majitel reálnou možnost nabíjet auto každý den nebo obden?
Vyplatí se také prodejce přímo zeptat na dotace, daně a nízkoemisní zóny. Dealeři rádi zdůrazňují výhody jízdy na elektřinu, ale méně ochotně vysvětlují, do které právní skupiny konkrétní model skutečně patří.
Co mohou čekat čeští řidiči
S rostoucím zastoupením čínských značek v Evropě lze očekávat, že tato vozidla se začnou stále častěji objevovat i v českých showroomech. Pro mnoho zákazníků to bude první setkání s pojmem „prodloužený dojezd", což zvyšuje riziko nedorozumění.
České předpisy týkající se dotací, zón čistého provozu nebo flotových daní budou vycházet z unijních kategorií. Pokud tedy auto figuruje v dokumentech jako hybrid nabíjený ze zásuvky, majitel by neměl počítat se stejným zacházením jako u plného elektromobilu – i kdyby byl dojezd na elektřinu na první pohled působivý.
Na tato auta je proto dobré dívat se střízlivě. Pro jedny se stanou ideálním mostem mezi spalovací minulostí a elektrickou budoucností. Pro jiné mohou být zdrojem zklamání ve chvíli, kdy se ukáže, že slibovaný „téměř elektromobil" v papírech a úředních systémech elektromobilem vůbec není.
