Nevinná tukova koule, a přitom vážné nebezpečí
V zimě mnozí z nás věší na stromy tukové koule s tím nejlepším úmyslem. Málokdo přitom tuší, že jeden zdánlivě bezvýznamný detail může pro ptáky skončit tragicky.
V zahradních centrech a supermarketech nás lákají celá vědra hotových tukových koulí. Vypadají jako skvělý způsob, jak podpořit sýkorky, červenky a vrabce v mrazivých dnech. Teprve když se člověk podívá zblízka na jejich provedení, pochopí, že pohodlí kupujícího bývá často nadřazeno bezpečnosti ptáků.
Proč hotové koule z obchodu nejsou vždy tím nejlepším výběrem
Jakmile teploty klesnou pod nulu, regály s ptačím krmivem se rychle zaplní. Vědra plná tukových koulí vypadají jako rozumná koupě: jsou levné, je jich hodně a snadno se věší. Stačí sundat víčko, vytáhnout kouli, zachytit ji za šňůrku a hotovo. Alespoň v teorii.
V praxi je problémem to, co většinou vůbec neřešíme – způsob balení. Ptáci mají tenké, jemné prstíky na nohách a jejich potřeby se zásadně liší od naší touhy po pohodlí. Standardní produkt je navržen tak, aby se člověku snadno přenášel a věšel, nikoli aby byl pro ptáky bezpečný.
Nejnebezpečnějším prvkem zimního přikrmování často není samotné krmivo, ale plastová síťka, do které je zabaleno.
Plastový sáček, který z krmítka dělá past
Většina hotových tukových koulí je obalena tenkou barevnou plastovou sítí s oky. Právě ta představuje největší riziko. Sýkorky a další drobní ptáci se jí chytají drápky, aby udrželi rovnováhu při zobání. Stačí jeden nešťastný pohyb a drápek sklouzne do oka sítě, ze které se nedokáže vyprostit.
Vystrašené zvíře se pokouší odletět, divoce se škube, kroutí nožičkou. Může dojít ke zlomenině, vytržení drápu nebo ptáček visí za jednu nohu až do úplného vyčerpání. Stát se může i to, že se do síťky zachytí zobák nebo jazyk, zvláště pokud plast přimrzne ke kouli.
Pták uvězněný v takové pasti má malou šanci na přežití. Může se stát snadnou kořistí kočky, kuny nebo jestřába, může zmrznout nebo zahynout vyčerpáním a stresem. A na zahradě, kde se denně pohybuje několik druhů ptáků, taková nehoda rozhodně není výjimkou.
Plast, který škodí dvakrát: nejdřív ptákům, pak přírodě
Co se děje se síťkou poté, co koule zmizí
Pokud ptáci celou kouli klidně snědí, plastový sáček zůstane prázdný. Je lehký, vítr ho snadno odfoukne. Skončí v živém plotu, v příkopu, v potoce nebo na poli. Rozkládá se velmi pomalu, rozpadá se na stále menší úlomky, které se dostávají do půdy a vody.
Drobné kousky plastu mohou spolknout jiná zvířata – ježci, hlodavci, dokonce i velcí ptáci hledající potravu v trávě. Pro člověka, který pečuje o zahradu, nepoužívá chemii a sází rostliny příznivé pro opylovače, je takový odpad naprostým popřením ekologického přístupu.
Jedna nevyhozená síťka se po zimě promění v dlouholetý odpad, který může škodit dalším generacím živočichů.
Jak krmit ptáky v zimě bez rizika zranění
Nejdůležitější návyk: plastové obaly odstraňte hned
Základní pravidlo je velmi jednoduché: tukové koule by nikdy neměly viset na zahradě v plastových síťkách. Po zakoupení stačí věnovat pár minut, vzít nůžky a všechny obaly rovnou nastříhat a vyhodit do příslušného kontejneru.
Je to opravdu chvilková práce, ale rozdíl je obrovský. Tatáž koule se pak stane prostým krmivem, nikoli nebezpečnou překážkou. Ptáci sedí ne na síťce, ale na speciálním držáku nebo bezpečném drátě, o který si drápky nezachytí.
Pokud na zahradě stále visí koule v síťkách, nejrozumnější věc, kterou dnes uděláte, je prostě je sundat a plast odstranit.
Bezpečné způsoby věšení koulí a podávání krmiva
Jakmile se zbavíme plastových síťek, vyvstane otázka: jak teď ptákům tukové koule nabídnout? Řešení existuje hned několik a většina z nich vydrží mnoho sezón.
- Kovová krmítka na koule – připomínají trubice z kovové mřížky. Dovnitř se vloží několik koulí a ptáci se chytají tuhého drátu, který se drápkům nezasekne.
- Spirály nebo pružiny – ohebný drát tvoří tvar pružiny. Stačí rozevřít závity, vložit kouli a pověsit. Koule nespadne a ptáci mají snadný přístup.
- Plochá krmítka a plošinky – rozdrcené koule lze nasypat na tácek nebo dřevěnou platformu. To je vhodné pro červenky či kosi, kteří raději zobají „zdola" než ze zavěšeného krmítka.
Mnohá z těchto řešení lze vyrobit doma z toho, co již máme po ruce: starý kovový košík, upravená plechovka, miska zavěšená na řetízku. Důležité je nepoužívat tenké měkké materiály s oky, do nichž by se nožička mohla zaplést.
Co nasypat do krmítka, aby ptáci mráz skutečně přežili
Jak poznat kvalitní tukovou kouli
Otázka obalu je jen jednou stranou mince. Druhou je složení. Dvě podobně vypadající koule mohou mít zcela odlišnou výživovou hodnotu. Dobré výrobky jsou založeny na rostlinném tuku nebo kvalitním hovězím loji. K tomu se přidávají směsi semen – slunečnice, arašídy, někdy proso nebo oves.
Pokud na etiketě vidíte dlouhý seznam „plnidel" a mezi nimi různé minerální látky bez výživové hodnoty, sáhněte raději po jiné značce. Takový výrobek je sice těžší, ale ptákům neposkytuje dostatek energie. Za mrazu má každá kalorie svůj význam.
| Dobré složení koule | Složení, kterému je lépe se vyhnout |
|---|---|
| rostlinný tuk nebo hovězí lůj | nejasné „tuky" bez uvedení původu |
| velké množství slunečnicových semínek | velké množství obilné mouky bez semínek |
| arašídy bez soli | minerální přísady jako písek nebo křída |
Potraviny z kuchyně, kterých by se měl krmič ptáků vyvarovat
Mnoho lidí s dobrým úmyslem začne na balkón nosit to, co zbylo po obědě. Tady se ale objevují další rizika. Některé potraviny, které jsou pro člověka zcela neškodné, mohou být pro ptáky přímo nebezpečné.
- Pečivo – v žaludku bobtnáje, navozuje falešný pocit sytosti a obsahuje málo výživných látek. Navíc bývá přesolené.
- Sůl – ptačí ledviny si s jejím přebytkem neporadí. I malé množství je může otrávit.
- Zbytky jídla – omáčky, tuky z pečení nebo ochucené maso jsou zpravidla příliš slané, s kořením a přísadami, které ptákům neprospívají.
Bezpečnější je koupit jednoduchou směs zrní a doplňovat jí tukové koule nebo ji sypat vedle. Kdo má chvilku čas, může si připravit „domácí koule" sám – roztopený tuk smíchá se semínky, hmotu nalije do formiček a nechá ztuhnout bez jakýchkoliv plastových obalů.
Jak na zahradě vytvořit skutečné a bezpečné útočiště pro ptáky
Hygiena krmítka je stejně důležitá jako druh krmiva
Na jednom místě se může sejít i několik desítek ptáků najednou. Pro viry a bakterie jsou to ideální podmínky. Zbytky krmiva, trus, vlhkost – to vše napomáhá šíření nemocí, například salmonelózy.
Proto je důležité krmítka pravidelně čistit. Jednou za několik týdnů stačí nádobu sejmout, vydrhnout kartáčem, přelít horkou vodou s jemným přípravkem, jako je draselné mýdlo nebo ocet, a důkladně usušit. Staré zbytky ze dna je lepší vyhodit, než je míchat s čerstvým krmivem.
Umístění krmítka má zásadní vliv na bezpečnost ptáků
Bezpečnost ptáků není jen otázkou plastu. Záleží také na poloze krmítka. Mělo by viset dostatečně vysoko, aby na něj kočka nedosáhla jediným skokem. Ideální je, když je v blízkosti strom nebo keř, kde se ptáček může v případě nebezpečí skrýt – ale ne přímo u kmene, po kterém se predátor snadno vyšplhá.
- výška alespoň 1,5 až 2 metry nad zemí
- žádné větve přímo nad krmítkem, ze kterých by mohla skočit kočka
- odstup několika metrů od hustého křoví, kde by se predátor mohl číhat
Skvělým doplňkem je miska s nezamrzající vodou, umístěná kousek dál od místa, kde ptáci jedí. Za mrazu je žízeň trápí stejně jako hlad. Voda se hodí nejen k pití, ale také k čištění peří, bez něhož je těžší udržet izolační vrstvu chránící před chladem.
Přikrmování s rozumem: malé změny, velký dopad
Zimní krmení ptáků je krásný zvyk, díky němuž máme u okna kousek divoké přírody. Zároveň je snadné upadnout do pasti pohodlí a věřit, že vše prodávané v obchodě je automaticky bezpečné. Přechod na variantu bez plastových síťek, volba kvalitnějšího krmiva a pravidelný úklid zaberou jen málo času, ale reálně zachrání životy mnoha ptákům.
Vyplatí se také podívat na zahradu šířeji: nechat část odkvětlých trvalek se semínky, nevyhrabovat do hola listí pod keři, kde se skrývá hmyz – zimní jídelníček pak nestojí výhradně na tukových koulích. Čím rozmanitější zdroje potravy, tím menší riziko, že jediná chyba – jako nešťastná plastová síťka – zmaří veškerou naši dobrou vůli.
