V jakém věku skutečně dospíváme emocionálně? Ženy a muži hrají v jiných ligách

Co vlastně emocionální zralost znamená

Emocionální zralost není datum v kalendáři ani podpis hypoteční smlouvy. Jde o schopnost rozumět vlastním emocím, přebírat odpovědnost za svá rozhodnutí a reagovat předvídatelně — ne výbušně. Emocionálně zralý člověk:

• dokáže říct „jsem naštvaný" místo toho, aby bouchal dveřmi,
• po hádce nezmizí, ale promluví o tom,
• plánuje budoucnost s ohledem na sebe i partnera,
• vnímá, jak jeho chování dopadá na ostatní,
• neutíká od těžkých témat — od financí po společné bydlení.

Emocionální zralost nastává ve chvíli, kdy přestanete reagovat jako teenager a začnete vědomě volit, jak se zachováte — i tehdy, když je to nepříjemné.

Na papíře to zní jednoduše. V praxi ale spousta párů naráží na zeď právě proto, že se jeden z nich cítí spíš jako rodič než jako partner.

Slavný výzkum: ženy dříve, muži výrazně později

V roce 2013 zadala stanice Nickelodeon ve Velké Británii výzkum zaměřený na emocionální zralost. Přestože šlo spíše o lehčí studii bez přísných vědeckých kritérií, vyvolala obrovskou diskusi jak v médiích, tak mezi psychology.

Výsledek, který přitáhl největší pozornost: ženy mají dosahovat plné emocionální zralosti přibližně ve 32 letech. U mužů byl uveden věk 43 let. Rozdíl celých jedenácti let dokonale zapadl do běžných pozorování a příběhů z partnerského života.

Důležité je, že výzkum se nezabýval jen sebereflexí, ale také tím, jak partneři vnímají jeden druhého v každodenním fungování vztahu.

Ženy říkají: „Táhneme ten emocionální vůz samy"

Účastnice výzkumu velmi často popisovaly stejný vzorec: ony plánují, organizují, předvídají důsledky — zatímco jejich partner spíše reaguje, než aby událostem předcházel. Opakovaně se objevoval pocit, že:

• důležitá rozhodnutí — od stěhování po finance — padají fakticky na ně,
• ony „hlídají" každodenní chod domácnosti: účty, návštěvy u lékaře, termíny ve škole,
• emocionální atmosféra vztahu závisí převážně na jejich úsilí.

Mnohé ženy měly pocit, že místo partnerského vztahu fungují v uspořádání, kde hrají roli organizátorky, mediátorky a hasičky problémů. Dlouhodobě to vede k emocionálnímu vyčerpání a ochlazení vztahu — i když city stále přetrvávají.

Část žen přiznala, že o ukončení vztahu rozhodl ne tak zánik lásky, jako spíše pocit, že nesou odpovědnost za dva dospělé lidi najednou.

Konkrétní čísla z výzkumu

Závěry z dotazníků skládají ucelený obraz toho, co se odehrává v mnoha párech:

• Přibližně osm z deseti žen se domnívá, že muži si zachovávají výrazně „dětský" prvek a jen zřídka z něj vyrostou.
• Zhruba každá čtvrtá žena uvádí, že se při klíčových životních rozhodnutích cítí ponechaná sama sobě.
• Tři z deseti žen přiznaly, že ukončily vztah právě kvůli nedostatečné emocionální zralosti partnera.
• Téměř polovina žen měla pocit, že vůči partnerovi zastávají spíše roli matky než rovnocenné partnerky.

Zajímavý je i mužský pohled. Přibližně každý čtvrtý muž se sám označil za emocionálně nezralého. To ukazuje, že nejde jen o výtky ze strany partnerek — část mužů tento problém u sebe sama vidí a umí ho pojmenovat.

Jak se emocionální nezralost projevuje ve vztahu

Ve vztazích se opakují určité vzorce chování, které partneři považují za nezralé. Patří mezi ně zejména:

• odkládání vážných rozhovorů, vyhýbání se tématům jako finance, budoucnost nebo děti,
• reakce jako uražení, zmizení nebo mlčení místo dialogu,
• zacházení s domovem jako s „hotelem" — minimální zapojení do domácnosti, žádná iniciativa,
• neschopnost plánovat do budoucna, život ze dne na den,
• bagatelizování emocí partnera — zlehčování, nevhodné vtipy ve špatný okamžik.

Když takové chování přetrvává léta, jedna strana vztahu se cítí přetížená a druhá jako věčně káraný teenager. Tato kombinace vztah pomalu, ale jistě rozleptává zevnitř.

Co na to říká věda o mozku

Nezávisle na zmíněném výzkumu upozorňují vědci z Cambridgeské univerzity na zajímavý fakt: lidský mozek dozrává déle, než si mnozí uvědomují. Plné výkonnosti dosahuje přibližně kolem 32. roku života.

Týká se to zejména oblastí zodpovědných za:

• složité rozhodování,
• potlačování impulzů,
• regulaci emocí,
• předvídání důsledků vlastního jednání.

Kolem třicítky má mozek konečně k dispozici plný „software" pro dospělé a zodpovědné fungování. Co s ním pak uděláme, záleží už jen na nás.

Z tohoto pohledu emocionální zralost nevychází jen z pohlaví nebo výchovy. Je to také otázka biologie — okamžiku, kdy náš nervový systém skutečně dokáže udržet emoce a impulzy na uzdě. Dále hrají roli výchovný styl, životní zkušenosti, terapie, sebereflexe a prostá vůle pracovat na sobě.

Jsou ženy opravdu „od přírody" zralejší

Bylo by snadné říct: „ženy dozrávají dříve, tečka." Jenže takové zjednodušení nic nevysvětluje a pouze posiluje škodlivé stereotypy. Dívky od malička slýchají, že „musí být hodné", „nesluší se to", „buď zodpovědná". Chlapcům se naopak častěji odpouštějí impulzivnost a riskování.

Výsledek? Ženy se rychleji učí regulovat emoce a přebírat odpovědnost za druhé. Muži dostávají větší svolení k chování, které v dospělém životě začíná hodně vadit — partnerkám, dětem a někdy i jim samotným.

K tomu přistupuje kultura: v mnoha domácnostech stále žena „koordinuje" rodinný život, přestože obě strany pracují. Není divu, že se pak popisuje jako „ta zralejší". Často nejde o vrozený rys, ale o roli, do níž byla vtlačena.

Lze vlastní emocionální zralost urychlit

Bez ohledu na pohlaví může na své emocionální dospělosti pracovat každý. Několik praktických kroků:

• Pravidelná sebereflexe — místo otázky „kdo má pravdu" si položte otázku „jak jsem reagoval a proč".
• Rozhovor místo útěku — pokud se při konfliktu instinktivně stahujete, zkuste zůstat v rozhovoru alespoň o pět minut déle.
• Vědomá rozhodnutí — než něco uděláte, zamyslete se, jak to ovlivní partnera, děti nebo rodinný rozpočet.
• Podíl na domácích povinnostech — ne „pomáhám", ale „beru svůj díl" — od praní po plánování dovolené.
• Terapie nebo psychologická konzultace — pokud máte pocit, že vám emoce pravidelně vymykají kontrolu, vyplatí se vyhledat odbornou podporu.

V mnoha vztazích začíná změna drobnými gesty: samostatně domluvená návštěva lékaře pro dítě, návrh rozhovoru o rozpočtu, přiznání chyby bez svádění viny na okolí. Z pohledu partnera jsou to signály, že druhý člověk bere vztah a společný život vážně.

Proč nás téma věku zralosti tolik rozpaluje

Jakmile se v titulku objeví číslo — 32, 43, jedenáct let rozdíl — okamžitě spustí srovnávání: „to bych už měl být", „to znamená, že on je pořád dítě", „tak to je jasné". Jenže žádný dotazník není rozsudek pro konkrétního člověka. Pětadvacetiletý člověk s těžkými životními zkušenostmi bývá zralejší než padesátník, který nikdy nepřevzal odpovědnost za nic kromě sebe.

Emocionální dospělost nepřichází náhle s narozeninami. Je to spíše proces, v němž každý z nás — bez ohledu na pohlaví — někdy udělá pár kroků zpět a jindy velký skok vpřed. Klíčové je, zda v této oblasti vůbec vidíme nějaký cíl, nebo si předem říkáme: „takový prostě jsem."