V mnoha obcích zažívají zahrádkáři šok: úředník územního plánování najednou řekne „ne" dobře známé rostlině na živý plot.
Řeč je o thujích, po léta královnách sídlištních zahrad. Dnes je samosprávy stále častěji zařazují na černou listinu svých územních plánů, přičemž jako důvody uvádějí ochranu přírody a rostoucí riziko požárů.
Proč se thuje dostávají na černou listinu samospráv
V místních územních plánech se objevují ustanovení, která přesně upravují, jaké druhy rostlin lze vysazovat podél hranice pozemku nebo v nových rezidenčních čtvrtích. Thuje v těchto dokumentech figurují stále častěji přímo jako nežádoucí rostlina.
Samosprávy využívají předpisy, které jim umožňují stanovovat pravidla pro zeleň: doporučovat určité druhy a jiné naopak výslovně vylučovat. V praxi se to nejčastěji týká dlouhých, jednotvárných alejí z jediného druhu, které vytvářejí zelenou zeď mezi pozemky.
Thuje nejsou v Česku zakázány zákonem, ale obec je může ve svém územním plánu nepřipustit a vymáhat odstranění nově vysazených rostlin.
Pokud vlastník takový zápis ignoruje a přesto vysadí živý plot ze zakázaného druhu, úřad ho může vyzvat k likvidaci výsadby a při trvající nepokoře uložit finanční pokutu. Obce se obvykle zaměřují na nové stavby, zatímco u starších zahrad spíše povzbuzují k postupné výměně rostlin, někdy i s nabídkou podpory.
Thuje jako „zelený beton" – co se děje s půdou a přírodou
Přírodní organizace už léta varují, že dlouhé aleje thují vytvářejí jakousi biologickou poušť. V teorii jde o stálezelené rostliny, které by měly prospívat ptákům nebo drobným savcům. V praxi to bývá naopak.
Šupiny thují se při rozkladu uvolňují chemické sloučeniny, které výrazně okyselují půdu. Snížené pH brzdí rozvoj prospěšných mikroorganismů, omezuje život v povrchové vrstvě země a ztěžuje růst mnoha dalším druhům rostlin. Postupem času se prostor pod starým živým plotem mění v jalový pruh půdy, který nenabízí úkryt ani potravu většině drobných živočichů.
Odborníci na přírodu připomínají, že dobře navržený, rozmanitý živý plot se může stát skutečnou základnou biodiverzity. V takové smíšené, domácí „zelené stěně" nacházejí útočiště nejrůznější skupiny živočichů – od drobných savců přes netopýry až po četné druhy ptáků a hmyzu.
Jednotvárná linie thují přírodě přináší jen málo užitku, zatímco živý plot z několika různých domácích keřů se může stát malou přírodní rezervací na soukromé zahradě.
Obzvláště znepokojivá je v tomto kontextu situace hnízdících ptáků, z nichž značná část je již ohrožena. Zahrada osázená výhradně jedním, málo přívětivým druhem tomuto trendu nijak nepomáhá čelit.
Živý plot jako knot – rostoucí riziko požárů
Druhým důvodem, který se v odůvodněních obecních rozhodnutí objevuje pravidelně, je požární bezpečnost. Thuje obsahují snadno vznětlivé éterické oleje. Při delším suchu jejich větvičky vysychají a začínají připomínat materiál, který se okamžitě chytí.
Dlouhá řada takových rostlin mezi domy funguje jako přirozený knot. Stačí jediná jiskra – z ohniště, grilu, nedopalku cigarety nebo zkratu elektrické instalace – a celá alej může vzplanout během několika sekund. Hořící zelená zeď dokáže vytvořit velmi vysokou teplotu a přenést oheň na fasády budov, dřevěné části plotů nebo střechy.
K tomu přistupuje otázka stáří výsadeb. Aleje sázené hromadně v sedmdesátých a osmdesátých letech nyní dokončují svůj přirozený cyklus. Stále zřetelněji jsou na nich patrné následky houbových chorob, sucha a mrazů. Odumírající výhonky vysychají, což jen zvyšuje hořlavost celé konstrukce.
Pro hasiče představuje dlouhá alej thují kolem rodinných domů reálné nebezpečí – v případě požáru se taková linie ohně dokáže bleskurychle přenést z pozemku na pozemek.
Máte na zahradě thuje? Podívejte se, co říká územní plán
Kdo plánuje nový živý plot, měl by se nejprve podívat do platného územního plánu pro svůj pozemek nebo do podmínek zástavby. Tam se stále častěji objevují přílohy věnované zeleni: seznamy doporučených druhů i těch, které se u plotů nepředpokládají.
Pokud dokument výslovně uvádí thuje jako nežádoucí rostliny, je lepší neriskovat spor s úřadem. V případě pochybností se vyplatí zavolat na odbor územního plánování nebo ochrany životního prostředí a požádat o vysvětlení, jaké druhy jsou v dané lokalitě přijatelné.
Vlastníci, kteří již mají na zahradě letitý živý plot z thují, většinou nedostávají příkaz k okamžitému odstranění celé řady. Úředníci je zpravidla spíše povzbuzují k postupnému opouštění tohoto druhu, například při příležitosti výměny nemocných či uschlých exemplářů.
Jak thuje nahradit přívětivějším živým plotem
Jakmile padne rozhodnutí rozloučit se s thujemi, klíčovým krokem se stává správná příprava půdy. Staré kořeny je nutné odstranit – nejčastěji mechanicky, za pomoci zahradní nebo lehké stavební techniky. Ponechání silných pařezů a kořenových bálů může bránit rozvoji nových výsadeb.
Půda po letitém živém plotu bývá silně okyselená a vyčerpaná. Proto zahradníci doporučují důkladné obohacení zeminy. Na každý běžný metr někdejšího živého plotu je vhodné počítat se značným množstvím dobře rozloženého kompostu a materiálu, který zvýší pH – například hnojivé křídy nebo zahradního vápna v dávce přizpůsobené typu půdy.
Nedoporučuje se drtit větve thují na štěpku a sypat ji pod nové rostliny – chemické sloučeniny v nich obsažené mohou blokovat klíčení a růst čerstvých výsadeb.
Odpad je nejlepší odvézt do sběrného dvora nebo kompostovat po delší dobu, přičemž je třeba jej mísit s materiálem bohatým na dusík, jako je posekaná tráva nebo hnůj, aby se co nejdůkladněji rozložil.
Příklady druhů pro živý plot v „divokém" stylu
Místo jediného druhu odborníci stále častěji doporučují živý plot složený z několika typů domácích keřů. Tvoří přirozenější, nepravidelný zelený pás, který přitahuje opylovací hmyz, ptáky a drobné savce.
- Habr – dobře snáší tvarování, vytváří hustou zelenou stěnu
- Svída (dřín) – kvete a plodí, představuje cenný zdroj potravy
- Hloh – díky trnům a hustým větvím poskytuje ptákům skvělý úkryt
- Líska – rodí ořechy, oblíbená u veverek i ptáků
Kombinací těchto druhů lze dosáhnout živého plotu, který je atraktivní po celý rok. Na jaře láká opylovače květy, v létě poskytuje stín, na podzim krmí ptáky plody a v zimě jim nabízí úkryt mezi hustými větvemi.
Při stříhání takového živého plotu je důležité pamatovat na hnízdní období ptáků. Největší práce je vhodné plánovat na pozdní podzim, kdy mláďata již opustila hnízda.
Co s praktickou stránkou věci: soukromí, náklady, formalnosti
Majitelé pozemků se často obávají, že opuštění thují znamená ztrátu soukromí. V praxi dokážou listnaté keře vytvořit velmi hustou clonu – jen k tomu obvykle potřebují o něco více času. Dobře naplánovaný, hustě vysazený „divoký" živý plot po několika sezónách poskytuje podobný pocit ochrany jako stěna z thují.
Zajímavým argumentem pro výměnu bývá i ekonomika. Nemocné a odumírající thuje vyžadují stále více péče, v krajních případech dokonce výměnu celých úseků. Rozložení nákladů na nový živý plot do několika let postupným dosazováním keřů bývá méně zatěžující než neustálé zachraňování starých rostlin.
| Řešení | Výhody | Výzvy |
|---|---|---|
| Nová alej z thují | poměrně rychlý clonící efekt, rostlina dobře známá zahradníkům | možný zákaz v obci, nízká přírodní hodnota, riziko požáru |
| Smíšený listnatý živý plot | vysoká biodiverzita, nižší požární riziko, více života na zahradě | potřebuje několik let k plnému zhoustnutí, vyžaduje promyšlený výběr druhů |
| Plot + popínavé rostliny | stabilní bariéra, možnost kombinování užitkových a okrasných funkcí | méně přirozené než „divoký" živý plot |
Proč se toto téma týká i českých zahrad
Ačkoli popsaná regulační opatření se rozvíjejí zejména v západní Evropě, důvody vedoucí k opouštění thují jsou velmi aktuální i v českém prostředí. Stále častější sucha, vlny veder a lokální požáry trávy ukazují, že riziko rychlého šíření ohně v zástavbě rodinných domů není abstraktní hrozba.
Navíc mnoho českých sídlišť s rodinnými domy vypadá podobně: stejný typ oplocení, stejná rostlina podél plotu, stejná „zelená zeď" mezi pozemky. V krizové situaci může takový vzorec obrátit se proti samotným obyvatelům.
Stojí za to vzít v úvahu také praktický a obrazový rozměr věci. Zahrada s živým plotem složeným z domácích druhů lépe snáší výkyvy počasí, méně často celá odumírá kvůli jediné chorobě a vyžaduje méně chemie pro záchranu rostlin. To se reálně projevuje jak na komfortu užívání pozemku, tak na finanční bilanci v delším časovém horizontu.
Pro ty, kdo plánují nové výsadby, je dobrým krokem rozhovor s místním zahradníkem, lesníkem nebo pracovníkem obce odpovědným za zeleň. Stále více samospráv provozuje programy příspěvků na zakládání živých plotů z domácích druhů, což umožňuje snížit náklady na nákup sazenic a zároveň přizpůsobit zahradu směru, kterým se ubírá místní územní politika.
