Režim Eco – šetrný k účtům, problematický pro hygienu
Úspora vody a elektřiny je lákavá a režim Eco se pro mnohé stal automatickou volbou při praní ložního prádla. Technici opravující domácí spotřebiče ale varují: taková „zelená rutina" může pračku snadno proměnit ve špinavou nádrž plnou usazenin. Nejvíce na tom trpí světlé, savé tkaniny – zejména len.
Úsporný program funguje poměrně jednoduše. Voda se ohřívá pomaleji, teplota zpravidla nepřesáhne 40–50 °C a v bubnu je jí výrazně méně než u standardních programů. Celý cyklus sice trvá déle, ale nižší teplota snižuje spotřebu energie.
Na první pohled rozumné řešení. Z pohledu čistoty a hygieny tu ovšem vzniká zásadní problém. Při teplotách pod 60 °C velká část bakterií a plísní praní jednoduše přežije. Občasné použití režimu Eco žádnou katastrofu nezpůsobí. Pokud se ale stane jediným používaným programem, uvnitř pračky začne vznikat něco, co na první pohled vůbec není vidět.
V pračce používané převážně při nízkých teplotách může během několika týdnů vzniknout lepkavá vrstva usazenin – tzv. biofilm – složená z bakterií, plísní a zbytků pracího prostředku.
Biofilm postupně pokrývá celý vnitřek pračky: buben, gumové těsnění dvířek, hadice i skryté kouty. Výzkumy ukázaly, že jen na těsnění dvířek lze napočítat až milion kolonií mikroorganismů na malé ploše. Právě tato šedivá, lepkavá vrstva stojí za charakteristickým zápachem „staré vody", vajec nebo bahna, který někdy ucítíte hned po otevření pračky.
Proč lněné ložní prádlo schytá nejvíc
Len je považován za luxusní tkaninu: prodyšnou, elegantní a ideální do ložnice. Má ale jednu vlastnost, která se v kombinaci se zanedbávanou pračkou stává vážnou nevýhodou – je velmi savý. Snadno vstřebává vodu, vlhkost a bohužel i vše, co se vznáší v bubnu.
Jakmile se z pračky začnou odtrhávat kousky biofilmu, světlá lněná prostěradla a povlaky fungují jako houba. Místo vonného prádla se objevují:
- šedivé, zašpinělé šmouhy, které nejdou odstranit jediným pracím cyklem,
- tmavé skvrny připomínající mapy od vlhkosti,
- nepříjemný zatuchlý zápach přetrvávající i po usušení,
- drsnost materiálu navzdory použití aviváže.
V praxi to znamená, že kvalitní tkanina začne brzy vypadat jako několik let staré, zašlé prádlo z internátu. Vinu přitom málokdy nese samotný prací prášek nebo gel. Ve většině případů jde o kombinaci přeplněného bubnu a příliš častého používání jemných programů.
Přeplněný buben – tichý nepřítel pračky i prádla
Druhý rozšířený zlozvyk spočívá v tom, že lidé nacpou do pračky celou sadu ložního prádla najednou: velký povlak na přikrývku, prostěradlo s gumou, několik povlaků na polštáře. Nasuch to vypadá nevinně, ale po namočení voda zvýší hmotnost celého obsahu až 2,5–3násobně.
Buben pak musí otáčet desítkami kilogramů zmačkané tkaniny. Přístroj pracuje na hranici svých možností a následky se brzy projeví:
| Co se děje při přeplnění | Důsledek pro pračku | Důsledek pro prádlo |
|---|---|---|
| Nerovnoměrné rozložení hmotnosti v bubnu | Opotřebovaná ložiska, větší vibrace, hlučnější provoz | Silné mačkání, natahování švů |
| Nedostatek vody a prostředku mezi vrstvami tkanin | Zbytky prášku v koutech bubnu | Bílé šmouhy od prášku, nedoprané skvrny |
| Slepené „kokony" z povlaku a prostěradla | Přetížené čerpadlo a tlumiče | Zatuchlý zápach, místní skvrny od špinavé vody |
V režimu Eco, kde je vody ze své podstaty méně, slepená prostěradla a povlaky nemají prakticky žádnou šanci se pořádně vypláchnout. Prádlo se sice točí, ale střed takové tkanivové koule zůstane napůl špinavý a nasáklý šedivou vodou.
Jak prát ložní prádlo, aby se nezničila pračka ani len
Specialisté na opravy domácích spotřebičů nepřesvědčují k úplnému opuštění úsporného programu. Doporučují spíše změnit několik návyků, které z dlouhodobého hlediska zachrání jak pračku, tak prádlo.
Pravidlo 70–80 procent bubnu
Nejjednodušší zásada zní: buben by měl být naplněn maximálně do tří čtvrtin svého objemu. Posoudit to lze snadno bez vážení:
- po vložení prádla strčte celou dlaň naplocho na vrch prádla v bubnu,
- pokud se dlaň nevejde – je toho příliš mnoho, vyjměte jeden kus,
- povlak a prostěradlo rovnoměrně rozložte, nesvíjejte je do role.
Při praní lnu je lepší nepřidávat těžké ručníky ani silné přikrývky. Každý takový kus po namočení dramaticky zvyšuje celkovou hmotnost náplně.
Pravidelné praní při 60 °C
Programy při 40 °C neodstraní většinu mikroorganismů. U ložního prádla – které vstřebává pot, kožní maz, kosmetiku, a někdy i roztoče a pyl – příliš nízká teplota znamená rychlé množení bakterií jak v tkanině, tak v samotné pračce.
Dobrým zvykem je prát ložní prádlo při 60 °C každých několik cyklů, i když běžně používáte režim Eco.
Prakticky to vypadá takto: dvě nebo tři praní v Eco, a poté jedno praní ložního prádla při 60 °C s dobře odměřenou dávkou pracího prostředku. To stačí k tomu, aby se rozvíjející se biofilm pravidelně likvidoval.
„Vaření" pračky jednou za měsíc
Druhým pilířem je čisticí cyklus samotné pračky. Technici od pradávna doporučují tzv. „prázdné praní" – bez prádla, zato při maximální teplotě, kterou výrobce povoluje.
V praxi to probíhá takto:
- nastavte program na 90 °C,
- do bubnu nalijte přibližně 1 litr běžného lihu (bílého octa),
- spusťte cyklus bez jakéhokoli obsahu.
Vysoká teplota rozpouští tukové usazeniny z pracích prostředků a ocet pomáhá uvolnit a vypláchnout biofilm i vodní kámen. Takový zákrok jednou měsíčně výrazně omezuje zápach a šedivou sliz v koutech pračky.
Sušení pračky po každém praní
Mikroorganismy milují vlhkost. Pokud po skončeném cyklu ihned zavřete dvířka a zasunete zásuvku na prášek, uvnitř vzniká ideální mikroklima pro bakterie a plísně.
Proto se po každém praní vyplatí:
- nechat dvířka pootevřená na několik hodin,
- jemně vysunout zásuvku na prací prostředek,
- otřít gumové těsnění měkkým hadříkem, pokud je na něm vidět voda nebo zbytky prášku.
Tyto drobné návyky nevyžadují žádné speciální čisticí prostředky ani drahé přípravky, přitom výrazně zpomalují tvorbu nepříjemných usazenin.
Jak často prát len a jiné tkaniny na ložní prádlo
Lněné ložní prádlo je mechanicky odolnější než jemný satén, ale citlivější na chyby při praní. Snáší vyšší teploty dobře, ale nemá rádo silné přeplnění a dlouhodobý kontakt s vlhkostí v dusné pračce.
Optimální frekvence praní ložního prádla – bez ohledu na materiál – je přibližně jednou za 1–2 týdny. Lidé s alergiemi, atopickým ekzémem nebo ti, kteří spí se zvířaty, perou častěji, což jen zdůrazňuje důležitost správného nastavení pračky.
Vyplatí se také oddělovat druhy tkanin. Len a bavlna spolu fungují v jedné náplni dobře. Silné ručníky nebo polyesterové přikrývky je lepší vyprat zvlášť, protože jejich struktura napomáhá hromadění špíny a ztěžuje vyplachování lehčích tkanin.
Další tipy pro delší životnost pračky a prádla
Pokud pračka již vydává nepříjemný zápach, část škod lze ještě napravit. V prvním kroku stojí za to vyjmout zásuvku na prací prostředky a důkladně ji umýt – nejlépe v teplé vodě s trochou prostředku na nádobí. Gumové těsnění lze otřít roztokem vody s octem nebo speciálním čisticím prostředkem na pračky, přičemž prsty dosahujte do záhybů, kde se často hromadí zbytky a vlasy.
U zvláště zašpiněných lněných prostěradel má smysl i předpírka nebo krátké namočení v samostatné misce s malým množstvím pracího prostředku před hlavním cyklem. Díky tomu odolnější skvrny od potu nebo kosmetiky zmizí rychleji, aniž byste museli materiál agresivně třít.
Programy Eco lze využívat chytře: hodí se pro méně zašpiněné každodenní oblečení nebo syntetické tkaniny, které nejsou v přímém kontaktu s tělem po mnoho hodin. U ložního prádla, ručníků, spodního prádla nebo textilií nemocných osob je lepší sáhnout po vyšších teplotách a k úspoře energie přistupovat s větší opatrností.
Vědomé střídání různých programů, hlídání velikosti náplně a pravidelné „vypalování" pračky horkou vodou zaručí, že i intenzivní používání spotřebiče z něj neudělá zapáchající nádrž. A lněná prostěradla mají skutečnou šanci vypadat a vonět přesně tak, jak slibuje výrobce – svěže, lehce a čistě – místo aby připomínala suvenýr z přeplněné ubytovny.
