Kratos se vrací na PS5 ve 2D podobě připomínající spíše klasickou metroidvanii než typický slasher
Na papíře to zní jako vysněný spin-off: návrat do řecké mytologie, mladý Kratos, vztah s Deimosem a průzkum labyrintové mapy. V praxi však God of War: Sons of Sparta sklízí naprosto protichůdné reakce – od nadšení nad hratelností až po obviňování z toho, že v rámci celé ságy nemá vlastně smysl.
Hodnocení hráčů: průměr pouhých 10,4/20 a velké zklamání
Z dostupných dat vyplývá, že průměrná uživatelská známka dosahuje pouze 10,4/20. Z celkem devíti hodnocení převažují průměrné výsledky, přičemž ojedinělé nadšené hlasy stojí vedle několika opravdu ostrých kritik.
| Rozsah hodnocení | Počet hlasů |
|---|---|
| 16–20 | 1 |
| 11–15 | 5 |
| 6–10 | 1 |
| 0–5 | 2 |
Sons of Sparta v očích mnoha hráčů vypadá jako slušná metroidvania, ale slabý God of War – titul, který výrazně nesplňuje očekávání spojená se značkou.
Část hráčů zdůrazňuje, že bez loga God of War na obalu by tento projekt prošel téměř bez povšimnutí. Naopak fanoušci žánru metroidvania, kteří nejsou tolik svázáni s příběhovým kanonem, tu dokážou najít pořádnou dávku zábavy.
Nostalgie funguje, ale příběh drhne
Návrat do Řecka: největší přednost hry
Nejčastěji chváleným prvkem je atmosféra. Hra vrací Kratose zpět do světa řecké mytologie a silně odkazuje na éru PlayStation 2.
- Staré typy nepřátel připomínající odsloužilé díly z doby PS2,
- lokace inspirované klasickými chrámy, katakombami a arénami,
- četné pocty fanouškům starších částí, včetně odkazů na Ghost of Sparta.
Právě tento aspekt pro mnohé zachraňuje celou hru – umožňuje na několik hodin se vrátit ke kořenům série a znovu pocítit ducha „starého" God of War, byť v jiné formě.
Kratos jako ne-Kratos: výtka ohledně nesouladu se ságou
Nejsilnější kritický úder míří na scénář a způsob, jakým jsou postavy zobrazeny. Zkušení hráči důvěrně znající kánon upozorňují na závažné nesrovnalosti v charakterech Kratose i Deimose.
Hráči píší napřímo: příběh naznačuje, že před paktem s Aresem byl Kratos „dobrý chlap" a laskavý starší bratr – což se přímo sráží s obrazem brutálního, chladnokrevného válečníka ze starších dílů a rozšíření.
Uváděné narativní problémy zahrnují:
- Kratos jakožto přehnaně starostlivý otec a bratr, což odporuje vizi sobeckého, slávychtivého Sparťana ze hry zasazených do Řecka,
- Deimos zobrazený způsobem, který neodpovídá jeho podobě znám z Ghost of Sparta,
- pokus o vyprávění „neznámé kapitoly" příběhu, která místo doplnění dosavadního obrazu hrdiny jej zbytečně rozmělňuje,
- vztah mezi bratry jen letmo načrtnutý – místo emočně silných scén dostáváme převážně záminku pro přechod do dalších úrovní.
Část hráčů příběh hájí a poukazuje na narativní rámec, v němž Kratos vypráví příběh pro Calliope. To umožňuje brát část událostí jako subjektivní, možná ne zcela věrohodné vyprávění. I přesto se mnozí fanoušci shodují, že scénář namísto prohloubení postavy Kratose jen vnáší zbytečný zmatek.
Hratelnost: solidní metroidvania, ale s problémem opakování
Průzkum světa a rozvoj postavy
Sons of Sparta opouští typický pohled ze třetí osoby a sází na dvourozměrnou perspektivu a strukturu metroidvanie. Nabízí hustou, vícepatrovou mapu plnou truhel, tajemství a zkratek, a také schopnosti odemykající nové oblasti.
Největší spokojenost vyjadřují právě fanoušci tohoto žánru:
- Rozsáhlá a složitá mapa, která láká k návratu do starých lokací,
- příjemné a responzivní ovládání,
- postupný růst síly Kratose od nenápadného válečníka až po skutečný stroj na zabíjení.
Někteří přirovnávají styl boje a konstrukvi úrovní k titulům jako Blasphemous – se zřetelným důrazem na přesné úskoky, údery a práci s talismany.
Opakující se souboje a příliš slabí bossové
I ti, kteří hratelnost chválí, přiznávají, že časem doléhá pocit monotonie. Arzenál pohybů se rozvíjí pomaleji, než se čekalo, a rozmanitost soubojů je místy omezená.
Hráči si stěžují, že hra v druhé polovině nepřináší prakticky žádné nové mechaniky, a finální boss může padnout za méně než minutu – což zanechává výrazný pocit nenaplnění.
Nejčastější výtky se týkají:
- Malé rozmanitosti nepřátel – příliš často se vrací stejné typy v jiných barvách,
- absence výrazných a nezapomenutelných soubojů s bossy,
- momentu, kdy se Kratos stane příliš mocným – talismany a vylepšení způsobí, že velká část hry přestane klást výzvy,
- přílišné opakování vzorce: nová zóna – několik soubojů – krátká scénka – další zóna.
Zároveň část recenzentů oceňuje rytmus průzkumu a střetů. Pro ně je jednoduchost systému předností: do hry se snadno vejdete a pocit narůstající síly postavy přináší výraznou satisfakci.
Audiovizuální zpracování: mezi retro atmosférou a zklamáním z „next-genu"
Grafika: příliš skromná na PS5?
Jedna z recenzí přirovnává Sons of Sparta ke hře, která by bez problémů fungovala na prvním PlayStationu. To je samozřejmě nadsázka, ale dobře vystihuje náladu části komunity.
Mnozí kritici tvrdí, že titul nijak nedemonstruje „sílu PS5" – vypadá jako skromný 2D projekt s texturami ve vysokém rozlišení, kterému chybí efekt „wow".
Stížnosti se týkají především:
- Málo výrazného uměleckého stylu, který nezůstane v paměti,
- lokací považovaných za „prázdné" a málo detailní,
- absence velkolepých inscenací typických pro velké díly série.
Co je horší, někteří hráči hlásí propady plynulosti při rozsáhlejší prozkoumané mapě nebo v intenzivnějších soubojích. To je další argument používaný při kritice – čekalo se technické vybroušení, místo toho se objevují propady FPS a chyby schopné zablokovat postup ve hře.
Hudba: od nostalgie po „nic moc"
Ani hudební doprovod nevyvolává jednotný ohlas. Objevují se ojedinělé motivy připomínající první díly z PS2, což fanoušci oceňují. Část skladeb silně odkazuje na retro estetiku a místy evokuje dokonce éru NES – a právě zde začínají spory.
Pro jedny je taková směs stylů sympatickým poklonou klasice. Pro druhé jde o něco, co vůbec nezapadá do temné, brutální atmosféry God of War a vytrhuje z ponoření do hry. Řada komentářů označuje hudbu za „nenápadnou" a „nezapamatovatelnou", což u série proslulé silnou zvukovou složkou bolí obzvlášť.
Sons of Sparta jako metroidvania versus Sons of Sparta jako God of War
Čím déle čtete hráčské recenze, tím zřetelněji vidíte, že jde o hru žijící na dvou rovinách:
- Pro milovníky žánru metroidvania je to často solidní, někdy i velmi povedený titul s obrovskou mapou a uspokojivým rozvojem postavy,
- pro fanoušky značky God of War je to v mnoha očích nejslabší díl celé ságy s pochybným místem v kánonu a zklamávajícím příběhem.
Ozývají se i hlasy, že hra se stala „obětí vlastního názvu". Očekávání spojená se sérií jsou dnes obrovská, zvláště po posledních velkých dílech na PS4 a PS5. Spin-off ve 2D formátu s nižším rozpočtem jednoduše nemá šanci prorazit takovouto zeď očekávání – a právě to je v mnoha recenzích nejsilněji cítit.
Pro koho je tento titul určen a na co nezapomenout
Pokud někdo hledá velkou, filmovou podívanou s monumentálními bossy a průlomovou grafikou na PS5, Sons of Sparta pravděpodobně zklamou. Jde o hru postavenou spíše jako klasická metroidvania s důrazem na průzkum a 2D soubojový systém.
Pro hráče, kteří:
- mají rádi hry žánru metroidvania a nepotřebují fotorealistické zpracování,
- přijmou návrat ke skromnější 2D formě,
- nepovažují kánon God of War za posvátnou věc,
může tento projekt přinést poutivé dobrodružství na desítky hodin. Komentáře zmiňují dokončení hry přibližně za 30 hodin s vysokým procentem prozkoumání mapy, takže obsahu skutečně nechybí.
Je také třeba zohlednit, že část výtek se týká technického stavu – hráči zmiňují chyby a propady plynulosti, které by mohly být potenciálně opraveny aktualizacemi. Pro ty, kdo si titul pořídí později, po sérii záplat, může být zážitek poněkud odlišný od toho z dne vydání.
Sons of Sparta zároveň nastoluje zajímavou otázku o budoucnosti velkých herních značek. Mohou si slavné série dovolit menší, experimentální projekty cílící na jiné žánry a jinou škálu? Nebo bude logo tak známé značky vždy fungovat jako dvojsečný meč, přehánějící očekávání nad to, co hra reálně nabízí? V případě God of War: Sons of Sparta je naprosto zřetelně vidět, že odpověď není ani zdaleka jednoznačná.
