Jedna melodie z „Jak vycvičit draka“ dodnes naskakuje husí kůže

Let, na který se nezapomíná

Jeden z nejpamátnějších hudebních motivů filmové historie vznikl pro animovaný příběh o mladém Vikingovi a jeho drakovi – a šestnáct let poté stále bere dech.

Scéna prvního letu Škyťáka na hřbetě Bezzubky z filmu „Jak vycvičit draka" je pro mnoho diváků okamžikem, kdy přestane být snímek „pouhou animací" a promění se v plnohodnotný emocionální zážitek. Za tím stojí z velké části hudba Johna Powella – skladba, která se pravidelně objevuje na seznamech nejsilnějších filmových soundtracků všech dob.

Let, který zůstane v paměti na léta

Na plátně: skalnaté útesy ostrova Berk, průzračné nebe, za obzorem chladné moře. Škyťák poprvé skutečně věří Bezzubkovi, sedá do sedla a vydává se do prostoru. Kamera se vzápětí řítí do vzduchu, sleduje prudké pády, nejisté zatáčky a stále odvážnější spirály.

Bez hudby by to byla pouhá efektní akční sekvence. Díky Powellově partituře se stane okamžikem, kdy má divák pocit, že sám pluje nad vodou. Smyčce se rozbíhají jako srdce hrdiny, žestě dodávají odvahu a bicí budují rytmus dobrodružství. Mnoho lidí přiznává, že i po letech stačí pár prvních taktů tohoto motivu a na rukou okamžitě naskočí husí kůže.

Letová scéna z „Jak vycvičit draka" se pravidelně ocitá na seznamech nejdojemnějších momentů animovaného filmu – právě díky hudbě Johna Powella.

Proč tahle hudba funguje tak silně?

Důvod nespočívá jen v hezké melodii. Tento motiv je přesně ušitý na míru emocím, které prožívá hlavní hrdina: strach, zvědavost, důvěra a nakonec čistá radost a pocit svobody. Skladatel postupně přidává další orchestrální vrstvy, takže divák prochází stejnou cestu – od napětí až k euforii.

V pozadí jsou slyšet keltské vlivy, které dokonale ladí s atmosférou vikingské vesnice. Hudba přitom nepůsobí jako historická rekonstrukce, ale jako moderní filmové dobrodružství. Tato kombinace zajišťuje, že skladba je zároveň snadno rozpoznatelná i silně emocionálně nabitá.

• Začátek – nejisté, jemné nástupy smyčců
• Střed – rozvíjení melodie, více žestí a bicích
• Vyvrcholení – plný orchestr, široká, „zpěvná" fráze
• Závěr – uklidnění, pocit naplnění a klidu

Pro mnoho diváků právě tato hudba způsobila, že „Jak vycvičit draka" přestal být sympatickým rodinným filmem a stal se skutečným dobrodružným kinem, které lze řadit po bok velkých hraných superprodukcí.

John Powell – mistr, kterého znáte ze sluchu, ne ze jména

Jméno Johna Powella neevokuje u běžného diváka tak okamžité asociace jako John Williams nebo Ennio Morricone. Jeho hudbu ale slyšel prakticky každý, kdo chodí do kina. Stojí za zvukovým světem celé řady populárních animací i akčních filmů.

Seznam je ještě delší, ale už z těchto titulů je zřejmé, že Powell bravurně ovládá jak akční kino, tak animaci. Příběhu Škyťáka a Bezzubky věnoval celkem tři kompletní soundtracky – po jednom pro každý díl trilogie. Každý z nich rozvíjí hudební motivy postav a jejich vzájemných vztahů.

Jak hudba k „Jak vycvičit draka" vznikala

Powell v jednom rozhovoru vzpomínal, že na motivech pro druhý díl pracoval ještě v době, kdy film existoval pouze jako série statických kreseb. Animace nebyla hotová a mnoho scén se skládalo z jednoduchých skic. Kupodivu mu to vůbec nevadilo – příběh na něj působil silně i v této surové podobě.

Skladatel zdůrazňoval, že hudba dává smysl jedině tehdy, když skutečně věří postavám a jejich cestě – bez ohledu na to, zda jde o hraný, nebo animovaný film.

Powell přirovnával svou práci k herectví: aby měly noty smysl, musí člověk vstoupit do emocí postav. V případě „Jak vycvičit draka" mu to šlo překvapivě snadno. Scénář byl propracovaný, vztah chlapce a draka okamžitě vzbuzoval sympatie a vikingský svět nabízel nepřeberné hudební možnosti – od bojových motivů po lyrická přátelská témata.

Animace versus hraný film – kde má hudba větší sílu?

Když přemýšlíme o velkých soundtrackách, nejčastěji nám vytanou na mysli klasiky z hraných filmů: Hvězdné války, Pán prstenů, Titanic. Příběh Škyťáka ukazuje, že animace za nimi v ničem nezaostává. Dobře napsaná hudba tu může působit dokonce silněji, protože obrazy jsou abstraktnější a kreslená linie nechává více prostoru pro fantazii.

V animaci divák ochotněji odevzdává prostor zvukům. Tváře postav jsou zjednodušené, pohyby často nadsazené, takže emocionální tíhu přebírá právě hudební složka. Ve scéně letu na Bezzubkovi je to naprosto zřejmé: kdybychom hudbu ztlumili, ztratil by celý úsek většinu své magie.

Proč soundtracky z animovaných filmů tak dobře stárnou

Hudba k „Jak vycvičit draka" existuje déle než deset let, a přesto zní svěže. Nestojí na tehdy módních elektronických zvucích, ale na klasickém orchestru. Melodické motivy jsou výrazné a snadno zapamatovatelné, aranžmá bohatá.

To je typické pro mnoho animací, na nichž Powell pracoval: Kung Fu Panda, Happy Feet i Rio vsázejí na spojení velkého orchestru s charakteristickým rytmem, ale vyhýbají se krátkodobým trendům, které zastarají po dvou sériích seriálu. Díky tomu lze taková díla klidně pustit po patnácti či dvaceti letech a stále fungují.

Nejen pro fanoušky dračí trilogie

Pokud jste viděli „Jak vycvičit draka" před lety a pamatujete si hlavně vtipné scény s Vikingy, stojí za to se k filmu vrátit alespoň kvůli hudbě. Mnozí posluchači si teprve po čase uvědomí, jak precizně Powell buduje tamější zvukový svět: samostatné motivy pro vesnici, jiné pro Bezzubku, další pro vztah otce a syna.

Dobrý tip je přehrát si vybrané scény dvakrát: poprvé „normálně" a podruhé se soustředěním výhradně na zvukovou stopu. Tehdy je vidět, jak často hudba vede divákovy emoce – někdy dokonce navzdory tomu, co postavy říkají v dialozích.

Jak si sami začít všímat hudby ve filmech

Ti, kdo by chtěli lépe porozumět tomu, co je na soundtracku k „Jak vycvičit draka" tak výjimečné, mohou vyzkoušet několik jednoduchých cvičení:

• Přehrát si celou hudební stopu bez obrazu a sledovat, jaké scény nabízí vlastní fantazie.
• Všímat si, ve kterých okamžicích se v průběhu filmu vrací hlavní letový motiv.
• Porovnat hudbu z prvního dílu s dalšími částmi trilogie – jak zraje spolu s postavami.
• Přemýšlet, jak by vypadala konkrétní scéna s jiným tempem nebo v úplném tichu.

Taková cvičení rychle ukáží, že dobrý soundtrack není jen kulisou, ale plnohodnotnou druhou vrstvou vyprávění. V animovaných filmech je to zvláště zřejmé, protože každý prvek je stoprocentně záměrný – od tahu štětce po jediný úder na tamburínu.

V době, kdy mnoho diváků sleduje filmy na chytrém telefonu s přitlumeným zvukem, je snadné přehlédnout práci skladatelů. Příběh Škyťáka a Bezzubky připomíná, že se vyplatí čas od času zapnout film na kvalitních reproduktorech nebo ve sluchátkách a nechat se unést nejen obrazem, ale i hudbou. Zvláště pokud jde o partituru, která si titul jedné z nejsilnějších v historii animace vysloužila zcela právem.