Příjemné koníčky versus alzheimer. Výzkum hovoří až o 40% nižším riziku

Co přesně vědci zkoumali

Vědci sledovali téměř dva tisíce starších lidí po dobu osmi let a zkoumali, jak oblíbené „mentální" aktivity ovlivňují riziko vzniku demence. Ukázalo se, že rozdíl mezi těmi, kdo svůj mozek zaměstnávají nejvíce, a těmi, kdo ho zaměstnávají nejméně, dosahuje několika desítek procent.

Mezinárodní výzkumný tým vedený neuropsycholožkou Andreou Zammit z centra pro výzkum Alzheimerovy choroby v Chicagu analyzoval data od 1 939 osob ve věku přibližně 80 let. Na začátku studie netrpěl demencí nikdo z nich.

Účastníci vyplnili podrobné dotazníky o tom, jak intenzivně „živili" svůj mozek v různých obdobích života. Vědci tento přístup nazvali „kognitivním obohacováním" — šlo jednoduše o to, jak často daný člověk:

• sahal po knihách a tisku,
• luštil křížovky, hrál deskové hry nebo logické hádanky,
• sledoval a rozebíral umění,
• psal — ať už deník, dopisy nebo vlastní texty,
• učil se nové věci, například cizí jazyk.

Vědci rozdělili život účastníků do tří životních etap:

Poté porovnali osoby s nejvyšší mírou těchto aktivit s těmi, kdo pro svůj mozek dělali nejméně. Rozdíly ve zdravotním stavu byly velmi výrazné.

Lidé s nejvyšší mentální aktivitou měli přibližně o 38 až 40 procent nižší riziko Alzheimerovy choroby a zároveň pomalejší úbytek paměti.

Jak velký byl rozdíl v číslech

Ve skupině s nejvyšší mírou „krmení" mozku se Alzheimerova choroba rozvinula u 21 procent osob. Ve skupině s nejnižší aktivitou to bylo 34 procent. Po zohlednění věku, pohlaví a úrovně vzdělání výzkumníci zjistili, že:

• celoživotní mentální aktivita se pojila s 38% nižším rizikem Alzheimerovy choroby,
• a s 36% nižším rizikem mírné kognitivní poruchy (MCI), která demenci často předchází.

Navíc u nejaktivnějších osob se první závažné příznaky demence objevovaly průměrně přibližně o pět let později než u těch, kdo mozek jen zřídka zapojovali do náročnějších úkolů.

Výzkum naznačuje, že nejde jen o to, zda onemocníme, ale také o to, jak dlouho si zachováme soběstačnost a duševní svěžest.

Alzheimer nevzniká ze dne na den

Alzheimerova choroba se rozvíjí nenápadně. V mozku se pomalu hromadí abnormální bílkoviny, mezi nervovými buňkami vznikají „zácpy" v komunikaci a paměť postupně slábne. Tento proces lze zjednodušeně popsat ve třech fázích:

Skrytá fáze bez zjevných příznaků

V okolí hipokampu, tedy hlavního centra paměti, se začínají usazovat škodlivé látky. V této fázi člověk funguje naprosto normálně a změny mohou probíhat klidně sedm let, aniž by si okolí čehokoli všimlo.

První potíže s pamětí a organizací

Postupem času se poškození rozšiřuje do dalších oblastí mozku. Snáze se ztratí klíče, vybaví se hůře slovo nebo je těžší naplánovat celý den. Tato fáze trvá obvykle kolem dvou let a bývá zaměňována s „běžným stárnutím".

Pokročilá demence

V pozdní fázi je paměť výrazně narušena, mění se osobnost a vytrácí se orientace v čase i místě. Nemocný přestává zvládat každodenní život samostatně a celá rodina se přizpůsobuje péči o něj. Tato fáze může trvat od tří až po jedenáct let.

Vědomí, že změny v mozku narůstají dlouhá léta, dává zároveň určitou naději — právě toto dlouhé období je okamžikem, kdy může životní styl tempo celého procesu ovlivnit.

Proč příjemné činnosti mozku tolik prospívají

Podle Andrey Zammit aktivity jako čtení, hraní deskových her s přáteli nebo výuka nového jazyka budují hustší „síť spojení" v mozku. Neurony vytvářejí další dráhy, po nichž informace putují.

Čím více různorodých spojení v mozku existuje, tím větší je šance, že při prvních poškozeních převezmou část úkolů jiné dráhy a příznaky se projeví až později.

Neuropsycholožka to přirovnává k cestě do práce. Znáte-li jen jednu trasu a narazíte na uzavřený úsek, stojíte na místě. Znáte-li více alternativních cest, jednoduše zvolíte jinou. Stejně tak mozek, který díky učení a aktivitám „poznal" více cest, lépe zvládá první poškození.

Jak často je třeba mozek trénovat

Výzkumnice přiznává, že dosud nelze stanovit pevnou normu ve stylu „30 minut denně chrání před demencí". Data ukazují něco jiného: každá další dávka smysluplné aktivity se zdá být prospěšná, i když je sebemenší.

Klíčovým prvkem je návyk. Místo toho, abyste se nutili do tlustých svazků klasické literatury, lepší je najít něco, co vás skutečně pohltí — reportáže, detektivky, deník, sudoku, šachy, jazykové aplikace. Čím větší potěšení, tím větší šance, že u toho vydržíte léta.

Každodenní rituály samotné výzkumnice

Andrea Zammit zavedla do svého života několik jednoduchých pravidel. Každý den se snaží alespoň chvíli číst — někdy je to jen jediná strana před spaním. Sleduje denní tisk a vede deník, do nějž zapisuje myšlenky a důležité události.

Má také dva syny, pětiletého a osmiletého. Od malička je seznamuje s knihami a hrami vyžadujícími přemýšlení. Doma jsou dětskými rukama vždy dosažitelné knihy z knihovny. Večer jim čte nahlas a všimla si, že chlapci neusnou, pokud si sami aspoň trochu nepočtou. U stolu listuje novinami, zatímco oni dělají domácí úkoly, protože chce, aby viděli dospělého, který se s zájmem zajímá o dění ve světě.

Nejdůležitější věc, kterou se svým dětem snaží předat, není samotná schopnost číst, ale spíš toto spojení: kniha se rovná radost.

Jak sami snížit vlastní riziko

Studie má observační charakter. To znamená, že prokazuje silnou souvislost mezi životním stylem a rizikem demence, ale neposkytuje stoprocentní jistotu ohledně příčiny a následku. Přesto se mnohá doporučení opakují napříč různými vědeckými pracemi, a odborníci stále odvážněji vybízejí k několika jednoduchým krokům:

• čtěte každý den alespoň několik stránek — papír nebo e-kniha nehrají větší roli,
• vyberte si jednu hru vyžadující přemýšlení a hrajte ji pravidelně: šachy, scrabble, Rummikub, bridge, kvízy,
• učte se něco nového: jazyk, obsluhu programu, hru na hudební nástroj,
• propojujte mentální aktivitu s lidským kontaktem — deskové hry s rodinou fungují lépe než osamělé scrollování telefonu,
• sáhněte po tématech, která vás skutečně zajímají — zvídavost pohání mozek účinněji než pocit povinnosti.

Na co si dát pozor při výkladu takových studií

Samotný fakt, že někdo hodně čte a učí se po celý život, bývá často doprovázen dalšími zdravými návyky: větší fyzickou aktivitou, kvalitnější stravou nebo stabilnější finanční situací. To vše rovněž může snižovat riziko mozkových onemocnění.

Dotazníky navíc vycházely z paměti účastníků, kteří mohli po letech různě hodnotit, kolik toho skutečně přečetli nebo jak často chodili do knihovny. Přes tato omezení výsledky publikované v prestižním vědeckém časopise ukazují jednoznačný trend: život „hladový po vědění" se pojí s lepší kognitivní kondici ve stáří.

Jak tato zjištění uplatnit v běžném životě

Ne každý senior má snadný přístup ke knihovnám nebo placeným kurzům. Mnoho věcí však lze zvládnout i bez větších výdajů. V řadě měst fungují bezplatné seniorské kluby, univerzity třetího věku, městské knihovny s bezplatnými čtenářskými průkazky a dokonce otevřená setkání u deskových her.

Doma lze využít to, co je po ruce: křížovky z novin, knihy z druhé ruky, bezplatné aplikace na trénink paměti nebo výuku jazyků. Pro mozek je důležitější pravidelnost než „luxusnost" dané aktivity.

Mozková aktivita lékaře nenahradí, ale hodně změní

Ani ten nejbohatší intelektuální život nedává záruku, že člověk nikdy neonemocní. Alzheimerova choroba má silný biologický a genetický základ a riziko s věkem roste bez ohledu na způsob života. Dobře trénovaný mozek se však může déle bránit a příznaky mohou nastoupit později a rozvíjet se pomaleji.

Proto se vyplatí dívat na příjemné koníčky jako na investici — nejen do lepší nálady tady a teď, ale také do větší šance zachovat si soběstačnost v pozdních letech života. Ať začnete až po padesátce nebo šedesátce, každá nová kniha, desková hra nebo online kurz může být dalším kamínkem přidaným k vaší „kognitivní rezervě", ze které budete čerpat v budoucnu.