Třetí vlna propouštění za tři roky
Telekomunikační gigant znovu omezuje počty zaměstnanců ve Francii. Rozsah posledního kola snižování stavů překvapil dokonce i odbory. Firma oznámila nový program odchodů, který se dotkne stovek lidí v klíčových výzkumných a vývojových centrech.
Francouzská pobočka Nokie v současnosti zaměstnává přibližně 2 300 lidí – o 300 méně než na začátku roku 2024. Nový plán počítá s odchodem dalších 421 zaměstnanců, což odpovídá zhruba 18 procentům celkové pracovní síly v zemi. Celý proces má být dokončen do konce června 2026.
Jedna firma, tři po sobě jdoucí programy snižování počtu míst za tři roky – a téměř každý pátý zaměstnanec čelí vidině odchodu.
Dohoda o programu byla podepsána vedením společnosti a dvěma odbory: CFDT a CFE‑CGC. Dokument ještě čeká na schválení ze strany pracovní správy, ale pro mnoho zaměstnanců je to jasný signál, že přicházejí další náročné měsíce.
Největší ránu dostane centrum u Paříže
Škrty nejsou rozloženy rovnoměrně. Největší zátěž dopadá na středisko v oblasti Paris‑Saclay, které má přijít o 343 pracovních míst. Právě tam se soustřeďuje podstatná část výzkumné a projektové činnosti Nokie ve Francii, zejména v oblasti pokročilých síťových technologií.
Druhé klíčové centrum v Lannion v Bretani má opustit 78 zaměstnanců. Obě místa jsou pro francouzské telekomunikační aktivity firmy strategicky zásadní, takže další vlna propouštění vyvolává otázky ohledně budoucnosti místních inženýrských kompetencí.
| Středisko | Plánovaný počet odchodů |
|---|---|
| Paris‑Saclay | 343 |
| Lannion | 78 |
| Celkem | 421 |
Formálně dobrovolné, ve skutečnosti hromadné odchody
Nokia využívá postup takzvaných kolektivních dohod o odchodech, které ve Francii fungují jako alternativa ke klasickému hromadnému propouštění. Z technického hlediska zaměstnanec sám podá žádost o odchod, firma ji přijme a vyplatí dohodnuté odstupné.
Formálně jde o dobrovolnou volbu – důsledek je ale stejný: několik set lidí přestane pro firmu pracovat.
Zaměstnanci, kteří tento krok zvažují, mají čas na rozhodnutí do konce první poloviny roku 2026. Nemusejí přitom prokazovat obtížnou osobní ani hospodářskou situaci – stačí souhlas obou stran. Z pohledu vedení jde o flexibilní nástroj restrukturalizace, z pohledu zaměstnanců o proces, který vytváří ovzduší nejistoty a pocit, že pracovní místa nejsou trvalá.
„Omlazení" týmů, nebo postupný ústup z Francie?
Někteří odboroví zástupci se snaží v tomto procesu najít pozitiva. Jeden z delegátů CFE‑CGC poukazuje na to, že program může usnadnit odchod lidem s dlouhou praxí, kteří přemýšleli o dřívějším ukončení kariéry nebo změně profesní dráhy. Podle jeho názoru firma tímto způsobem „omlazuje strukturu" a uvolňuje místo pro nové kompetence.
I on přiznává, že zpráva o zrušení stovek míst nikdy není pro zaměstnance dobrá. V mnoha týmech panují obavy, že další výzkumné projekty budou přesunuty do levnějších lokalit a francouzská centra postupně ztratí svůj význam. Podobný trend ostatně vidíme i v jiných technologických koncernech, které od řady let snižují náklady v západní Evropě.
CGT říká „dost" a odmítá podpořit program
Nový plán snižování stavů vyvolal rozhodnou reakci jednoho z hlavních odborů – CGT. Organizace se podílela na dvou předchozích kolech dobrovolných odchodů, nyní však odmítá dohodu podepsat. V prohlášení rozeslaném zaměstnancům odbory píší o „strategii demontáže pracovních míst", která má sloužit výhradně ke zlepšení finančních ukazatelů, bez skutečné debaty o dlouhodobé vizi působení ve Francii.
Zástupci CGT tvrdí, že opakující se programy dobrovolných odchodů se stávají rutinním nástrojem škrtání míst – nikoli výjimečnou reakcí na krizi.
Odboráři zdůrazňují, že pokud se firma každý rok vrací ke stejnému mechanismu, znamená to, že hlubší obchodní problémy nebyly vyřešeny. Podle jejich hodnocení vedení hledá snadný způsob, jak snížit náklady, místo aby jasně určilo, ve kterých oblastech chce rozvíjet činnost a ze kterých se plánuje stáhnout.
Únava z neustálé nejistoty
Pro zaměstnance francouzské části Nokie se život ve stínu opakujících se plánů propouštění stal normou. V mnoha týmech je patrný pokles motivace a rostoucí pocit dočasnosti. Lidé s nejsilnějšími technickými kompetencemi stále častěji hledají stabilnějšího zaměstnavatele, což pro firmu představuje riziko ztráty klíčových odborníků.
- Starší inženýr uvažuje o odchodu v rámci programu a přesunu k menšímu výrobci zařízení
- Specialista na sítě 5G dostává nabídky ze sektoru kybernetické bezpečnosti
- Mladší zaměstnanci zvažují přestěhování do jiných zemí v rámci firemní struktury
Taková rozhodnutí se zřídka objevují v oficiálních statistikách, avšak silně ovlivňují reálné možnosti vedení výzkumných projektů. Týmy, které byly teprve nedávno zredukovány, se potýkají s udržením tempa práce s méně lidmi a část povinností přechází na externí dodavatele.
Francie jako testovací pole změn v telekomunikacích
Popsaný případ dobře ilustruje širší trend v telekomunikačním odvětví. Operátoři a dodavatelé síťového vybavení se snaží snižovat náklady po obrovských investicích do infrastruktury 5G a zároveň reagovat na ostrou konkurenci asijských výrobců. Země s vysokými náklady práce, jako je Francie, jsou v tomto rozložení sil obzvlášť zranitelné.
Tamní pracovní právo zároveň firmám poskytuje specifické nástroje – právě například kolektivní dohody o odchodech. Pro vedení je to způsob, jak rozložit proces snižování stavů v čase a vyhnout se mediálně hlučnému hromadnému propouštění. Pro odbory jde naopak o obtížný kompromis mezi ochranou zaměstnanců a přijetím nevyhnutelných změn v sektoru.
Co tato situace říká českému čtenáři
Pro čtenáře z České republiky je příběh francouzské Nokie signálem, že ani vysoce kvalifikovaná pracovní místa v technologiích neposkytují plnou záruku jistoty. Ohrožena jsou nejen místa ve výrobě nebo logistice, ale také ve výzkumu, projektování a vývoji softwaru.
Stojí za povšimnutí dvě věci. Za prvé, firmy stále častěji přesouvají část procesů do zemí s nižšími náklady, včetně střední a východní Evropy. Za druhé, i tam, kde se uplatňují měkké formy snižování počtu zaměstnanců – jako dobrovolné programy odchodů – mohou být dopady na místní ekonomiky velmi citelné. Mizí nejen konkrétní pracovní místo, ale i celé kompetence, které je pak obtížné znovu vybudovat.
Z pohledu zaměstnance roste význam profesní flexibility a ochoty k rekvalifikaci. Z pohledu států pak vyvstává potřeba aktivní průmyslové politiky. Bez jasné vize rozvoje vlastních technologických sektorů riskuje země, že další rozhodnutí o propouštění padnou mimo její hranice a místní výzkumná centra se stanou pouhými krátkými zastávkami v globální strategii velkých korporací.
