Spin-off „Game of Thrones" nadchýná… až do určitého okamžiku
Celý rozruch se točí kolem jednoho klíčového scenáristického rozhodnutí v seriálu A Knight of the Seven Kingdoms. Showrunner otevřeně přiznává, že vlnu nevole předvídal – a mnozí fanoušci z odcinkového zážitku odcházejí s pocitem hluboké nespokojenosti.
Od samého začátku překvapil seriál A Knight of the Seven Kingdoms diváky svým komorním laděním. Místo velké politické šachové partie dostávají každodenní realitu postav, místo gigantických bitev přicházejí menší, ale emocionálně nabitá střetnutí. Tento odlišný tón si u publika rychle získal přízeň.
Hodnocení jednotlivých epizod na platformách jako IMDb každý týden stoupají. Diváci oceňují svěží přístup, pevně ukotvený pohled obyčejných lidí Westerosu a důraz na mezilidské vztahy místo pouhých krvavých zvratů.
Čtvrtá epizoda napětí obzvláště vystupňovala. Ser Duncan se zastane Tanselle poté, co se Aerion Targaryen dopustí krutého činu, a za to padne do rukou mocných. Dozví se, že o jeho osudu rozhodne starobylý způsob soudu – takzvaný Soud Sedmi, tedy rituální souboj, v němž na každé straně stojí sedm bojovníků.
V závěrečné scéně čtvrté epizody se ke Duncanovi přidávají rytíři různých velkých rodů Westerosu. Kamera zamrzne těsně před zahájením boje. Napětí je téměř hmatatelné – divák ví, že pátá epizoda musí začít silným úderem.
Bitva začíná… a najednou stop. Flashback jako kbelík studené vody
Pátá epizoda navazuje přesně tam, kde čtvrtá skončila. Padají první rány, Duncan je sražen z koně – a v tom okamžiku děj brutálně zpomalí. Místo sledování výsledku střetnutí se přesouváme do dlouhého návratu do hrdinova dětství v chudé čtvrti zvané Culpucier.
Showrunner Ira Parker přiznává, že myšlenka zastavit děj hned po zahájení souboje mu byla osobně nepříjemná, ale tvůrci podle jeho slov „neměli jinou možnost" a vědomě riskovali hněv části diváků.
Toto rozhodnutí bylo kontroverzní už uvnitř tvůrčího týmu. Parker zdůrazňuje, že ostrou reakci fanoušků předpokládal – zároveň ale trvá na tom, že na úrovni Duncanovy příběhové linie flashback funguje skvěle.
Co přináší návrat do Duncanovy minulosti?
Samotný flashback představuje rozsáhlou původní vsuvku oproti novele Bludný rytíř, na níž seriál staví. Ukazuje hrdinovo dětství v krajní chudobě, jeho první pokusy o přežití na ulici a první setkání s rytířským étosem, jenž ho později tak zásadně formoval.
Z této série scén vyvstává obraz člověka, který svou identitu nebuduje na erbu ani na původu, nýbrž na vůli bojovat a odolávat porážkám. Není v něm žádný zázračný „vyvolený" – je to někdo, kdo tvrdohlavě vstává po každém úderu.
Flashback ukazuje, že skutečná síla Duncana nepramení z jeho jména, ale z odhodlání nevzdat to, i když se zdá, že vše je ztraceno.
Tvůrci tímto způsobem konfrontují scény z rytířova mládí s jeho aktuální zkouškou v Soudu Sedmi. Každá vzpomínka nachází ozvěnu v přítomné situaci: dávný strach, dávný hlad, dávná ponížení – to vše dohromady tvoří člověka, který dnes nalezne odvahu postavit se Targaryenům tváří v tvář.
Proč tento prvek diváky tak dráždí?
Dokonce i fanoušci, kteří kvalitu samotného flashbacku chválí, poukazují na okamžik, v němž ho tvůrci zařadili. Seriál se dlouho rozjížděl, třetí epizoda přinesla velké překvapení a čtvrtá přidala plyn. Diváci se naladili na vyvrcholení v podobě spektakulárního souboje.
A pak, přesně ve vteřině, kdy všichni chtějí konečně vidět střetnutí, seriál udělá pauzu na deset, patnáct, dokonce přes dvacet minut. Rytmus vyprávění dostane prudké trhnutí a část publika má pocit, že jim někdo vzal to, na co celý předchozí týden čekali.
V komentářích se opakují výrazy jako „špatně nasazené", „příliš dlouhé" nebo „zabíjející tempo seriálu". Jiní diváci tento přístup hájí s tím, že bez dané sekvence by souboj byl sice efektní, ale emocionálně prázdný. Samotný showrunner za svým rozhodnutím stojí pevně – a zároveň přiznává, že věděl, že část diváků odejde zklamaná.
Hlavní výtky fanoušků vůči 5. epizodě
- příliš dlouhé zastavení děje těsně po zahájení souboje,
- dojem, že tvůrci slíbenou bojovou scénu záměrně odsouvají,
- narušení rovnováhy mezi introspekcí a dynamikou událostí,
- pocit, že klíčová bitva dostane méně prostoru, než si zaslouží.
Po zhlédnutí epizody lze snadno pochopit obě strany sporu. Pokud někdo v této značce nejvíce oceňuje politické intriky a silná střetnutí, dlouhá pauza v kulminačním momentu vypadá jako sabotáž napětí. Koho víc zajímá psychologie postavy, pro toho flashback působí jako odvážná a smysluplná volba.
Silný cliffhanger všechno obrátí naruby
Navzdory smíšeným reakcím na strukturu středu epizody závěr páté části zanechává obrovský dojem. Ve chvíli, kdy se zdá, že Duncan a jeho spojenci z procesu vyvázli se ctí, přichází prudký zvrat.
Baelor Targaryen, jedna z nejpůsobivějších postav celé sezóny, obdrží smrtelný úder do hlavy. Na krátký okamžik všichni – včetně diváka – věří, že přežije. Teprve po sundání helmy vyjde najevo skutečná závažnost zranění. Princ umírá a nad rodem Targaryenů se stahují úplně nová mračna.
Baelorova smrt v posledních minutách epizody okamžitě mění sázky celého příběhu – narušuje rovnováhu sil a zanechává Duncana s břemenem, které si nelze jednoduše setřást z ramen.
Tento prudký závěr účinně rozdmýchává zvědavost před šestou, sezónu uzavírající epizodou. Diváci chtějí vědět, jak se princova smrt promítne do poměru sil, ale také jakou vinu – skutečnou či jen prožívanou – Duncan pocítí sám na sobě.
Tvůrci mezi kladivem a kovadlinou očekávání
Spor kolem páté epizody dobře ilustruje situaci, v níž se dnes ocitají tvůrci každé produkce zasazené do tohoto světa. Na jedné straně publikum žádá svěžest, osobnější tón a odklon od prostého kopírování Hry o trůny. Na druhé straně stále touží po spektakulárních soubojích, velkých smrtích a charakteristické emoční houpačce.
A Knight of the Seven Kingdoms se snaží jít po tenkém laně mezi těmito očekáváními. Flashback z Duncanovy minulosti je krokem směrem ke komornímu, psychologickému vyprávění. Silný cliffhanger s Baelorovou smrtí připomíná, že hra o moc a nečekané odchody postav jsou stále v DNA této značky.
Pro diváky to znamená, že příští sezóny mohou podobná „riziková" rozhodnutí přinášet častěji: zastavení děje v kritickém bodě, dopisování nových linií ke známému materiálu nebo přesouvání těžiště z politiky na individuální volby postav.
Co z toho plyne pro budoucí produkce ze světa Westerosu?
Pokud nás pátá epizoda něco učí, pak to, že fandom není jednolitý. Část diváků si přeje, aby další seriály rozvíjely pozadí postav a vyprávěly o méně známých kapitolách dějin Westerosu, a to i za cenu pomalejšího tempa. Jiní by raději, aby nové tituly dodržovaly osvědčené schéma: hodně intrik a ještě více krve.
Tvůrci se proto musejí učit lépe odhadovat správný okamžik. Tentýž flashback zařazený o něco dříve nebo později by mohl být přijat úplně jinak. Umístění hned po prvním křížení mečů se ukázalo jako zásah do velmi citlivého místa divácích očekávání.
V A Knight of the Seven Kingdoms se toto napětí mezi efektní akcí a hloubkovými psychologickými portréty postavy poprvé dostalo tak silně do popředí – a vše nasvědčuje tomu, že se bude v dalších kapitolách tohoto příběhu vracet znovu a znovu.
