Jedna melodie z „Jak vycvičit draka“ dodnes husí kůži

Jeden z nejpamátnějších hudebních témat filmové historie vznikl pro animaci o mladém Vikingovi a jeho drakovi — a po šestnácti letech stále bere dech.

Let, na který se nezapomíná

Scéna prvního letu Škyťáka na hřbetu Bezzubky z filmu „Jak vycvičit draka" je pro mnoho diváků okamžikem, kdy přestanete vnímat film jako „pouhou animaci". Najednou se z něj stane plnohodnotný, hluboce emotivní zážitek. A za to vděčíme z velké části hudbě Johna Powella — skladbě, která se pravidelně objevuje v žebříčcích nejsilnějších filmových soundtracků.

Na plátně: skalnaté útesy ostrova Berk, průzračné nebe, v dálce za obzorem studené moře. Škyťák poprvé skutečně důvěřuje Bezzubkovi, usedá do sedla a vrhá se do prostoru. Kamera se vzpíná do vzduchu, sleduje prudké pády, nejisté zatáčky, pak stále odvážnější spirály.

Bez hudby by šlo o pouhou efektní akční sekvenci. Díky Powellově partituře se z ní stává chvíle, kdy má divák pocit, že sám plachtí nad hladinou moře. Smyčce se zrychlují jako hrdinovo srdce, žestě dodávají odvahu a perkuse buduje rytmus dobrodružství. Mnoho lidí přiznává, že jim stačí první takty tohoto motivu — a ihned mají husí kůži.

Letová scéna z „Jak vycvičit draka" se pravidelně objevuje na seznamech nejdojemnějších momentů animovaného filmu — právě kvůli hudbě Johna Powella.

Proč tahle hudba působí tak silně?

Důvod nespočívá jen v pěkné melodii. Toto téma je přesně ušité na míru emocím, které hrdina prožívá: strach, zvědavost, důvěra a nakonec čistá radost a pocit svobody. Skladatel postupně přidává další vrstvy orchestru, takže divák prochází stejnou cestou — od napětí až k euforii.

V pozadí jsou slyšet keltské vlivy, které skvěle ladí s atmosférou vikingské ostrovní komunity. Zároveň se hudba nepromění v historickou rekonstrukci — zůstává moderním, filmovým dobrodružným tématem. Právě tato kombinace způsobuje, že skladba je okamžitě rozpoznatelná a přitom nesmiřitelně emotivní.

• Úvod — nejisté, jemné nástupy smyčců
• Střed — rozvíjení melodie, více žestí a perkusí
• Vyvrcholení — plný orchestr, široká, „zpěvná" fráze
• Závěr — klidnější dozněn, pocit naplnění a klidu

Pro mnohé diváky byl právě tento soundtrack důvodem, proč „Jak vycvičit draka" přestal být rodinným filmem a stal se skutečným dobrodružným kinem, které lze postavit po bok velkorozpočtových hraných superprodukcí.

John Powell — mistr, jehož jméno mnozí neznají, ale jeho hudbu slyšeli všichni

Jméno Johna Powella nevyvolává tak okamžité asociace jako John Williams nebo Ennio Morricone — přinejmenším ne na první pohled. Přesto jeho hudbu slyšel prakticky každý pravidelný návštěvník kina. Stojí za zvukovým světem celé řady populárních animací i akčních filmů.

Seznam je ještě delší, ale už z těchto titulů je zřejmé, že Powell brilantně ovládá jak akční kino, tak svět animace. Filmu o Škyťákovi a Bezzubkovi věnoval tři kompletní soundtracky — pro celou trilogii. Každý z nich dále rozvíjí hudební motivy hrdinů i jejich vzájemného vztahu.

Jak vznikala hudba k „Jak vycvičit draka"

Powell v jednom z rozhovorů prozradil, že na tématech pro druhý díl začal pracovat ve chvíli, kdy film existoval pouze jako série nehybných skic. Animace nebyla hotová a mnoho scén tvořily jen jednoduché náčrty. Překvapivě mu to vůbec nevadilo — příběh na něj působil od samého začátku.

Skladatel zdůrazňoval, že hudba dává smysl teprve tehdy, když skutečně věří postavám a jejich cestě — bez ohledu na to, zda jde o hraný film nebo animaci.

Powell přirovnával svou práci k herectví: do emocí postav je třeba opravdu vstoupit, aby noty měly vůbec smysl. U „Jak vycvičit draka" mu to šlo překvapivě snadno. Scénář byl propracovaný, vztah chlapce a draka okamžitě vzbuzoval sympatie a vikingský svět nabízel nepřeberné množství hudebních možností — od bojových motivů po lyrická témata přátelství.

Animace versus hraný film — kde má hudba větší sílu?

Když přemýšlíme o velkých soundtrackových klasikách, první nás napadají ty z hraných filmů: „Hvězdné války", „Pán prstenů" nebo „Titanic". Příběh Škyťáka ale ukazuje, že animace za nimi v ničem nezaostává. Dobře napsaná hudba zde může působit dokonce silněji, protože obrazy jsou záměrně stylizované a kresba ponechává víc prostoru pro fantazii.

V animaci divák ochotněji přenechává emocionální vedení zvuku. Tváře postav jsou zjednodušené, pohyby často nadsazené — a emocionální váha proto padá právě na ścieżku dźwiękową. Ve scéně letu na Bezzubkovi je to vidět naprosto jasně: kdybychom hudbu ztlumili, celý fragment by ztratil podstatnou část své magie.

Proč soundtracky z animací tak dobře odolávají času

Ścieżka dźwiękowa z „Jak vycvičit draka" existuje více než dekádu, a přesto zní svěže. Neopírá se o módní elektronické zvuky dané éry, ale o klasický orchestr. Melodické motivy jsou výrazné, snadno zapamatovatelné a aranžmá bohaté na detaily.

To je vlastnost, která spojuje mnoho animací, na nichž Powell pracoval. „Kung Fu Panda", „Happy Feet" či „Rio" stavějí na spojení velkého orchestru s charakteristickým rytmem — bez krátkodobých trendů, jež přestanou fungovat po dvou sezónách. Díky tomu takové skladby pustíte klidně po patnácti nebo dvaceti letech a stále fungují.

Nejen pro fanoušky dračí trilogie

Pokud jste viděli „Jak vycvičit draka" před lety a pamatujete si hlavně vtipné scény s Vikingy, stojí za to se k filmu vrátit — třeba jen kvůli hudbě. Mnoho posluchačů si teprve po letech uvědomí, jak precizně Powell buduje tamní zvukový svět: samostatné motivy pro vesnici, jiné pro Bezzubku, další pro vztah otce a syna.

Osvědčeným trikem je přehrát si vybrané scény dvakrát: poprvé „normálně" a podruhé se soustředěním výhradně na hudební stopu. Pak je dobře vidět, jak často hudba vede divákovy emoce — někdy dokonce proti tomu, co postavy říkají v dialozích.

Jak si sám začít všímat hudby ve filmech

Ti, kdo by chtěli lépe pochopit, proč je soundtrack k „Jak vycvičit draka" tak výjimečný, mohou vyzkoušet několik jednoduchých cvičení:

• Přehrát si celou hudební stopu bez obrazu a sledovat, jaké scény si vybaví představivost.
• Všimnout si, ve kterých momentech se v průběhu filmu vrací hlavní letový motiv.
• Porovnat hudbu z prvního dílu s dalšími částmi trilogie — jak dozrává spolu s postavami.
• Zamyslet se, jak by daná scéna vypadala s jiným tempem nebo v naprostém tichu.

Taková cvičení rychle ukáží, že dobrý soundtrack není pouhým pozadím, ale plnohodnotnou „druhou vrstvou vyprávění". V animovaných filmech je to obzvláště zřetelné — tam je každý prvek stoprocentně záměrný, od linky tužky až po jediný úder bubnu.

V době, kdy mnoho diváků sleduje filmy na chytrém telefonu s přitlumeným zvukem, je snadné přehlédnout práci skladatelů. Příběh Škyťáka a Bezzubky připomíná, že se vyplatí občas zapojit kvalitní reproduktory nebo sluchátka a nechat se strhnout nejen obrazem, ale i hudbou. Zvláště pokud jde o partituru, která si dávno zasloužila místo mezi nejsilnějšími v celé historii animovaného filmu.