Omezování oteplování planety se většinou spojuje s obětmi a odříkáním.
Nové analýzy však ukazují, že může přinést i velmi praktický přínos: více jídla na talíři.
Vědci zkoumali, jak klimatická politika ovlivňuje ceny potravin a počet lidí ohrožených hladem do roku 2050. Postavili vedle sebe dva protichůdné jevy: zdražování potravinové produkce na jedné straně a zlepšování kvality ovzduší na straně druhé — přičemž čistší vzduch pomáhá rostlinám růst rychleji a vydatněji.
Klimatická politika a hlad: překvapivé střetnutí cílů
Globální boj s oteplováním počítá s omezením nárůstu teploty na 1,5 °C. Jde o ambiciózní cíl, který mimo jiné vyžaduje masivní rozvoj bioenergetiky a rozsáhlé zalesňování. Zní to skvěle — dokud se nepodíváme na mapu zemědělské půdy.
Stejné plochy, na nichž by mohly vyrůst lesy nebo energetické plodiny, dnes produkují pšenici, rýži či kukuřici. Jakmile státy začnou část půdy věnovat pohlcování oxidu uhličitého, zmenšuje se plocha dostupná pro pěstování potravin. K tomu se přidává zdražování uhlí a paliv, což zvyšuje náklady na hnojiva, dopravu i zpracování zemědělských produktů.
Ve scénářích odpovídajících cíli 1,5 °C může být počet lidí ohrožených hladem do roku 2050 vyšší přibližně o 56 milionů, tedy o 17 % oproti scénáři bez dodatečných klimatických opatření.
Výzkumníci vycházeli ze šesti globálních agroekonomických modelů. Všechny ukazují podobný mechanismus: klimatická politika bez podpory zemědělství a nejchudších zemí riskuje podlomení již tak křehké potravinové bezpečnosti.
Rostoucí ekonomika versus rostoucí ceny potravin
Zajímavé je, že základní scénář — bez razantních klimatických opatření — nepředstavuje katastrofu. Počítá s umírněným hospodářským rozvojem, zvyšováním produktivity a postupným snižováním počtu hladovějících. Do roku 2050 by globální počet lidí ohrožených hladem měl klesnout z přibližně 720 milionů na 330 milionů.
Zavedení přísné politiky snižování emisí část tohoto pokroku obrátí zpět. Problémem se nestává ani tak absolutní nedostatek jídla, jako spíše jeho cena a dostupnost pro nejchudší vrstvy. Pro bohaté země to znamená vyšší účty u pokladny. Pro chudé společnosti jde o reálné riziko podvýživy.
Jedovatý vzduch nad poli: skrytý nepřítel úrody
V tomto pochmurném obrazu se objevuje málo intuitivní bod obratu: kvalita ovzduší. V přízemní vrstvě atmosféry vzniká takzvaný troposférický ozon z metanu a oxidů dusíku. Pro lidi je škodlivý, ale pro rostliny může být přímo smrtící.
Když ozon proniká do listů, spouští v nich reakce poškozující tkáně a odčerpávající energii z růstu. Zvláště citlivé jsou plodiny klíčové pro výživu lidstva: pšenice, rýže a kukuřice. Čím více ozonu u země, tím slabší výnos z hektaru.
Omezování emisí skleníkových plynů zároveň snižuje emise metanu a oxidů dusíku, a tím i hladinu přízemního ozonu. Rostliny pak doslova „dýchají plnými plícemi".
Méně ozonu, více úrody
Výzkumníci do svých modelů zapojili další prvek: vliv čistšího ovzduší na výkonnost zemědělství. Výsledek byl jednoznačný. Nižší koncentrace ozonu znamená zdravější listy, lepší tvorbu zrn a vyšší výnosy. A když výnosy rostou, ceny klesají a dostupnost potravin se zvyšuje.
Podle simulací může samotné zlepšení kvality ovzduší snížit počet lidí ohrožených hladem přibližně o 8,4 milionu do roku 2050. To představuje asi 15 % „nadplánovaného" hladu, který klimatické politiky samy o sobě generují prostřednictvím tlaku na půdu a ceny.
- Klimatický cíl 1,5 °C — více bioenergetiky a lesů, méně půdy pro potraviny, dražší produkce;
- Méně emisí metanu a oxidů dusíku — nižší množství přízemního ozonu;
- Méně ozonu — vyšší výnosy pšenice, rýže a dalších plodin;
- Vyšší výnosy — nižší ceny potravin a méně lidí ohrožených hladem.
Dřívější analýzy dopadu klimatické politiky na světovou výživu ozon většinou opomíjely. Soustředily se na ceny energií, hnojiv a změny ve využívání půdy. Tím přeceňovaly rozsah negativních dopadů.
Afrika a Indie: kde jsou v sázce miliony plných talířů
Svět není rovný ani z hlediska emisí, ani z hlediska hladu. Stejný cenový šok v potravinách pocítí zcela odlišně obyvatel Evropy a zemědělec z venkovské Afriky. Proto vědci zkoumali, kde přesně zlepšení kvality ovzduší nejvíce pomáhá.
| Region | Podíl na snížení hladu díky nižšímu ozonu | Hlavní příčina efektu |
|---|---|---|
| Indie | přibližně 39 % kompenzace negativních dopadů klimatické politiky | výrazný nárůst výnosů pšenice |
| Subsaharská Afrika | přibližně 8 % kompenzace | umírněná reakce kukuřice a sóji na pokles ozonu |
| Zbytek světa | celkem přibližně 53 % efektu | rozptýlené přínosy pro různé plodiny |
Indie profituje obzvláště výrazně, protože disponuje rozsáhlými oblastmi intenzivního pěstování pšenice, která je na ozon velmi citlivá. Když se vzduch pročistí, z hektaru se sklidí znatelně více zrna. V Subsaharské Africe převládá kukuřice a sója, které reagují méně výrazně, ale i tam je efekt patrný.
Samotné snižování emisí nestačí
I po zohlednění „prémie" za čistší ovzduší většina modelů stále ukazuje nárůst rizika hladu při samotném zpřísnění klimatické politiky. Jinými slovy: méně emisí bez změn v zemědělském systému a distribuci potravin stále znamená miliony prázdných talířů.
Snižování emisí musí jít ruku v ruce s přestavbou zemědělství a lepší podporou nejchudších. Jinak bude klimatický účet částečně zaplacen hladovějícími.
Jak propojit klimat a plné talíře
Vědci poukazují na několik praktických směrů pro vlády a mezinárodní organizace:
- investice do zvyšování výnosů plodin, zejména v rozvojových zemích;
- promyšlenější rozdělení půdy mezi zemědělství, bioenergetiku a zalesňování;
- programy omezování plýtvání potravinami na každém článku řetězce — od pole po obchod;
- systémy podpory pro nejchudší domácnosti v době, kdy rostou ceny potravin;
- politika čistého ovzduší, která zároveň snižuje emise a zlepšuje výnosy.
Klíčová změna myšlení spočívá v tom, aby klimatické strategie počítaly nejen s tunami nevypuštěného oxidu uhličitého, ale také s reálným dopadem na přístup k jídlu. Právě tohle v mnoha modelech i debatách dosud chybělo.
Co to znamená pro běžného člověka?
Téma může znít abstraktně, ale dotýká se každodenních rozhodnutí — i v českém kontextu. Vysoké ceny potravin, diskuse o biopalivech, otázka, kolik půdy věnovat větrným farmám či lesům — to vše jsou části téže skládačky. Každé rozhodnutí zanechává stopu nejen v klimatu, ale i v nákupním košíku.
Dobrým příkladem je rozvoj biopaliv. Když roste poptávka po energetických rostlinách, zemědělci přecházejí od pěstování obilí nebo řepky k surovinám pro paliva. V krátkém čase to může omezit nabídku potravin a vyšroubovat ceny nahoru. Klimatická politika, která tento vedlejší efekt nebere v potaz, se snadno obrátí proti nejchudším.
Na druhé straně přísné normy kvality ovzduší — včetně těch, které omezují emise z dopravy a průmyslu — přinášejí zemědělství tichý bonus. Méně škodlivých plynů v atmosféře znamená nejen zdravější plíce, ale také úrodnější pole. V českých podmínkách to může znamenat stabilnější sklizeň obilovin a menší výkyvy cen.
V nadcházejících letech bude spor o klimat stále častěji sporem o chléb. Výsledky popsaných studií naznačují, že není nutné volit mezi ochranou planety a bojem s hladem. Je však třeba navrhovat politiky s větší pečlivostí: dívat se dál než jen na emise, zohledňovat kvalitu ovzduší, výnosy plodin a reálný život lidí, kteří dnes počítají každou kalorii.
