Nejsou to peníze ani práce. Láska dnes nejvíce ničí naši psychiku

Rozsáhlý průzkum odhalil, co nás skutečně trápí

Evropané hlásí problémy s duševním zdravím stále častěji, přičemž nová data poukazují na překvapivého viníka každodenní úzkosti. Nejnovější rozsáhlý sociologický průzkum provedený mezi tisíci obyvateli Francie jasně ukazuje, že ani inflace, ani práce, ani fyzické zdraví nenabourávají náladu nejsilněji. Největší strach vyvolává něco, o čem se jen zřídka hovoří jako o „psychické hrozbě" – vlastní citový život.

Jak průzkum probíhal a co zjistil

Studie zpracovaná v rámci projektu Mental Combat se zaměřila na psychickou kondici obyvatelstva. Zúčastnilo se jí přes 13 tisíc respondentů, kteří mimo jiné odpovídali na jednoduchou, ale výstižnou otázku: „Upřímně – jak se teď cítíte?"

Odpovědi odhalily výraznou emocionální nestabilitu. Část účastníků se cítí krajně vyčerpaná, jiní naopak prožívají skvělé období. Většina osciluje někde uprostřed – jednou se celkem daří, jindy přichází sklíčenost, úzkost nebo nespavost. Výzkumníci přitom upozorňují na širší kontext: politická napětí, klimatická krize, důsledky pandemie a zdražování nepřetržitě zvyšují hladinu stresu.

Podle dostupných dat zažívá v průběhu jednoho roku příznaky duševní poruchy až každý pátý člověk. Stále častěji se hovoří o depresi, úzkosti, vyhoření nebo závislostech.

Čím dál více kampaní vybízí k tomu, abychom o emocích mluvili, vyhledávali podporu a nestyděli se za terapii. A zdá se, že to funguje – ochota sdílet vlastní problémy roste. Když však měli respondenti určit, co je dnes trápí nejvíce, výsledky mnohé překvapily.

Co lidi znepokojuje nejvíce? Láska předčí peníze i zdraví

Účastníci průzkumu dostali seznam klíčových životních oblastí a měli označit tu, která je aktuálně stresuje nejvíce. Sebraná data vytvořila jednoduchý, ale výmluvný obraz:

Téměř každý pátý člověk uvedl, že největším zdrojem úzkosti je jeho milostný život. Partnerský vztah, jeho absence, rozchod, komplikovaná situace nebo strach z osamělosti – právě okolo těchto témat se soustřeďuje nejvíce napětí.

Zároveň přibližně 23 procent dotázaných říká přímo, že se obecně bojí o vlastní budoucnost. Nedokážou si v ní najít místo ani si představit klidný a stabilní život v nadcházejících letech. Nejde už o jednotlivou starost, ale o širší pocit nejistoty.

Komu svěřujeme svůj strach a smutek

Když začne psychika selhávat, lidé se do sebe stále méně uzavírají. Data z průzkumu ukazují, na koho se nejčastěji obracejí pro podporu:

• 57 % se svěřuje přátelům;
• 40 % sdílí své pocity s partnerem nebo partnerkou;
• 32 % využívá pomoci psychologa nebo psychiatra;
• 20 % mluví o svých strastech s rodiči.

Přátelé se stávají hlavním „emočním pojistným ventilem". Lásku hledáme nejčastěji v partnerských vztazích, ale o vlastních slabostech hovoříme nejvolněji právě v přátelství. Patrná je také rostoucí přijatelnost terapie – třetina dotázaných má za sebou kontakt s odborníkem.

Proč láska zasahuje psychiku tak silně

Láska se obvykle pojí s pocitem štěstí, blízkosti a bezpečí. Psychologové však zdůrazňují, že tato oblast se snadno proměňuje v minové pole pro duševní zdraví. Partnerský vztah se dotýká těch nejcitlivějších míst: potřeby být důležitý, strachu z odmítnutí a touhy po přijetí.

Odborníci z oblasti klinické psychologie vysvětlují, že partner v vztahu plní jakousi „doplňující funkci". Čekáme – často nevědomě – že bude dokonale rozumět našim potřebám, podporovat naše ego, utišovat úzkosti a přijímat náš hněv. Když realita tato očekávání nesplní, přichází frustrace, zklamání a někdy hluboký smutek.

Čím větší očekávání vkládáme do vztahu, tím snáze se spouštějí silné obavy – ze ztráty, zrady, z toho, že nejsme dost atraktivní nebo „dostatečně dobří".

K tomu přistupují vzorce přinesené z domova, dřívější zranění a zkušenosti z předchozích vztahů. Pro část lidí je láska prostorem neustálého napětí: jednou euforie, jindy panika a zoufalá potřeba kontroly.

Sedm nejčastějších strachů ve vztazích

Psychoterapeuti popisují soubor obav, které se ve vztazích opakují překvapivě pravidelně. Nejde o poruchy, ale o klasické „každodenní" úzkosti, s nimiž se potýká mnoho párů. Lze je seřadit do několika fází vztahu:

• První kontakt – dilema typu: „Mám napsat první?", „Proč se neozývá, co jsem udělal špatně?" Jde o směs zvědavosti a strachu z trapasu nebo z nezájmu druhé strany.
• První noc – obavy ohledně vlastního těla, z toho, zda jsme „dost dobří", z reakce druhého člověka. Mnoho lidí tento okamžik prožívá jako zkoušku z atraktivity.
• Vymezení vztahu – otázka: „Je to něco vážného, nebo jen chvilková záležitost?" Zde se rodí strach z toho, že se angažujeme v něčem, co pro druhého nic neznamená.
• Společné bydlení – obava ze ztráty osobního prostoru, konflikty kvůli návykům, životnímu stylu, nepořádku nebo způsobu trávení volného času.
• Střet hodnot – odlišné politické názory, jiný přístup k práci, penězům, výchově dětí nebo sexualitě. Vyvstává otázka, zda „tak odlišní lidé" mají šanci na klidný společný život.
• Větší závazky – rozhodnutí o společné hypotéce, dítěti nebo stěhování. Jeden může toužit po stabilitě, druhý se bát, že „ztratí sám sebe".
• Dlouhé soužití – nejistota ohledně proměny citů, zda vztah ještě žije nebo jde jen o zvyk. Někdy také obavy o budoucnost dětí a o to, zda vztah přestojí další krize.

Psychiatři zdůrazňují, že tento typ obav je z velké části normální. Tvoří součást procesu přibližování se k druhému člověku. Problém nastává tehdy, když úzkost neklesá z vysoké hladiny, paralyzuje rozhodování nebo táhne člověka do toxických vztahů.

Kdy se zdravá obava mění v emocionální past

Ne každá vztahová nejistota znamená „poruchu". V zdravém vztahu se vyskytují období napětí, žárlivosti i frustrace. Rozdíl spočívá v tom, co přijde potom – zda dokážeme o tom mluvit, regulovat emoce a hledat kompromis.

Psychologové vyjmenovávají signály, kdy strach ve vztahu přestává být přirozený a začíná ničit duševní zdraví:

• neustálé kontrolování partnerova telefonu, sociálních sítí nebo polohy;
• silný strach z toho, být sám byť jen jeden večer;
• pocit, že bez druhého člověka „člověk jako by neexistoval";
• setrvávání ve vztahu navzdory slovnímu nebo fyzickému násilí ze strachu z osamělosti;
• úplné podřizování vlastních plánů očekáváním partnera.

V takových situacích odborníci hovoří o emocionální závislosti nebo o hlubších obtížích s vlastní hodnotou. Vztah zde rány neléčí, spíše je opakuje a prohlubuje.

Láska a strach z budoucnosti – efekt kumulace krizí

To, že tolik lidí označuje vztahy jako hlavní zdroj úzkosti, není náhoda. Poslední léta jsou obdobím, kdy se soukromý život výjimečně silně střetává s vnějšími krizemi. Pandemie izolovala partnery a vystavila zkoušce páry zavřené na malém prostoru. Ekonomická krize zasahuje do plánů na koupi bytu, založení rodiny nebo mít děti.

Výsledkem je, že na jedné misce vah leží najednou mnoho výzev: finance, práce, zdraví – a k tomu napjaté vztahy. Pro mnoho lidí měl být partnerský vztah bezpečným přístavem, a stal se další oblastí nejistoty. To vysvětluje, proč v průzkumech stále výše vychází strach o citový život a ne výhradně o peníze nebo kariéru.

Stojí za to si přitom připomenout, že láska dokáže fungovat také jako tlumič krizí. Stabilní, vřelý vztah výrazně snižuje riziko deprese nebo vyhoření, usnadňuje zvládání každodenního stresu a motivuje k vyhledávání pomoci. Když se partneři navzájem podporují, stávají se pro sebe jakousi „psychickou ochrannou vrstvou". Klíč tkví v tom, neočekávat od druhého zázraky, ale budovat vztah, který skutečně pomáhá – místo toho, aby dusil dalšími požadavky.

Psychoterapeuti stále častěji doporučují nahlížet na duševní zdraví právě optikou vztahů. Nejen těch romantických – ale také přátelství, rodinných vazeb a vztahů v práci. Má-li člověk kolem sebe síť smysluplných a laskavých kontaktů, snadněji snáší krize. Proto se rozhovor o tom, jak milujeme, jak se hádáme, jak se rozcházíme a jak nacházíme rovnováhu, stává jedním z nejdůležitějších témat současné psychologie.