Proč tak rádi spíme se svými domácími mazlíčky
Blízkost, která uklidňuje mysl
Pro mnoho majitelů zvířat je pes nebo kočka v posteli především emocionální oporou. Teplo zvířecího těla, předení kočky nebo klidné dýchání psa fungují jako přirozený „vypínač" napětí po náročném dni.
Fyzický kontakt se zvířetem podporuje vylučování oxytocinu – hormonu spojeného s pocitem bezpečí a sounáležitosti – a zároveň snižuje hladinu kortizolu, tedy hormonu stresu.
Výsledek je jednoduchý: snáze se uklidníte, rychleji „vypnete" přívod myšlenek a připravíte tělo na odpočinek. Lidé žijící sami často uvádějí, že přítomnost psa nebo kočky v posteli výrazně tlumí noční úzkost a pocit prázdnoty. Zvíře se pro ně stává jakýmsi živým strážcem.
Lepší spánek… ale ne pro každého
Část výzkumů naznačuje, že spánek se zvířetem může u některých lidí zlepšovat jeho kvalitu. Zvířata obvykle fungují v pravidelném denním rytmu, který dokáže svého majitele nenásilně vtáhnout do stabilnějšího večerního a ranního režimu.
U lidí, kteří mají sklon přemýšlet a převracet se ze strany na stranu před usnutím, působí přítomnost psa nebo kočky jako zavedený rituál. Tělo se rychleji „naučí", že nastal čas odpočinku, nikoli přemýšlení.
Situace se ale komplikuje, jakmile do hry vstoupí temperament konkrétního zvířete. Energický pes, který v noci často mění polohu, nebo kočka aktivní po setmění dokáží spánek roztříštit na kousky. Proto mohou dvě velmi podobné osoby popisovat naprosto odlišné zkušenosti: jedna spí jako dřevo, druhá vstává vyčerpaná.
Kontakt s bakteriemi a imunita
Sdílení domácnosti se zvířetem – včetně ložnice – ovlivňuje mikroflóru celého bytu. Ve vzduchu, na ložním prádle, podlaze i nábytku se vyskytuje jiná sestava bakterií a mikroorganismů než v domácnostech bez chlupatého obyvatele.
Část studií naznačuje, že děti vyrůstající se zvířaty mívají méně určitých alergií a infekcí, protože jejich imunitní systém se již v raném věku setkává s větší rozmanitostí mikroorganismů. Jde stále o hypotézu, kterou vědci dále rozvíjejí, ale čím dál více se hovoří o tom, že přehnaně sterilní prostředí nemusí být vždy prospěšné. Zvíře v domě znamená větší biologický „nepořádek", který ale za určitých podmínek může paradoxně posilovat imunitní trénink.
Zdravotní rizika společného spánku s mazlíčkem
Alergie – tichý nepřítel nočního mazlení
Opravdovým problémem pro mnoho lidí jsou alergické reakce. Nereagujeme přitom jen na srst – alergen představuje také odlupující se kůže, sliny nebo moč zvířete. I bez výrazné alergie může pravidelný těsný kontakt se zvířetem v posteli zesilovat mírné příznaky.
- opakované kýchání večer nebo po probuzení
- ucpaný nos, svědění očí
- záchvaty kašle, zhoršení astmatu
- pocit „nedostatku vzduchu" po probuzení
Specialisté lidem s alergií často doporučují přesunout psa nebo kočku alespoň za dveře ložnice. I pouhé omezení přístupu zvířete k přikrývce a polštáři dokáže výrazně zmírnit intenzitu příznaků, i když se vzdát mazlíčka v posteli ze dne na den není snadné.
Zárodky a parazité – kdo by měl být zvláště opatrný
Dokonce i pečlivě ošetřené a pravidelně očkované zvíře přináší na srsti, tlapkách a kůži mikroorganismy z venku – z chodníků, dvorků nebo záchodku. Zdravý organismus si s nimi zpravidla snadno poradí, ale existují skupiny lidí, pro které riziko výrazně roste.
| Kdo je více ohrožen | Na co si dát pozor |
|---|---|
| Osoby s oslabenou imunitou (např. během onkologické léčby) | Kontakt slin a srsti s ranami, sliznicemi, časté poškrábání |
| Senioři a malé děti | Různé bakteriální a parazitární infekce |
| Osoby se špatně se hojícími ranami nebo cukrovkou | Riziko infekce i při drobném poškrábání |
Sdílená postel znamená těsný kontakt se srstí, slinami, výměšky a případnými vnějšími parazity. Pravidelné odčervení, přípravky proti klíšťatům a blechám a kontroly u veterináře jsou naprostým základem, pokud chcete sdílet ložnici se zvířetem odpovědně.
Přerušovaný spánek, únava a podrážděnost
Málokdo si počítá, kolikrát za noc změní polohu nebo se vzbudí. Zvíře v posteli k tomu přidává vlastní pohyby, zvuky a přesuny. U části lidí to vyústí v chronicky fragmentovaný spánek.
Časté mikroprobuzení – i ta, která si nepamatujeme – mohou postupně vést k chronické únavě, poklesu koncentrace a zhoršené náladě během dne.
Na problémy si nejčastěji stěžují lidé, kteří spí sami na úzkém lůžku a sdílejí ho s velkým psem, nebo majitelé dvou až tří koček s výrazným „nočním životem". Stává se, že si zvíře lehne na polštář, k nohám nebo přímo na hrudník a omezuje svobodu pohybu.
Řešením může být větší matrace, samostatná deka pro psa u nohou postele nebo naučení zvířete, že má své vlastní lehátko hned vedle. Pro mnoho lidí takový kompromis stačí – mazlíček je nablízku, ale neleží přímo na ložním prádle.
Jak snížit rizika, pokud se blízkosti nechcete vzdát
Jednoduchá hygienická pravidla v ložnici
Mnoho lékařů spánek se zvířetem přímo nezakazuje, ale doporučuje rozumná preventivní opatření. Několik málo návyků dokáže zdravotní riziko výrazně snížit:
- pravidelné praní ložního prádla při vyšší teplotě
- samostatná deka nebo přehoz, na kterém zvíře leží
- každodenní větrání ložnice
- vysávání matrace a koberců, nejlépe s filtrem HEPA
- mytí tlapek po procházce, zvláště v deštivých a mokrých dnech
Warto też dbać o to, aby pes nebo kočka nelezli pod přikrývku se špinavýma tlapama a nelizali tvář při ležení v posteli. Jsou to drobnosti, ale z dlouhodobého hlediska mají vliv na počet kontaktů s potenciálními patogeny.
Kdy je lepší přesunout zvíře mimo postel
Existují situace, kdy lékaři poměrně jednoznačně doporučují, aby pes nebo kočka spali mimo postel – a někdy i mimo ložnici. Týká se to mimo jiné:
- pacientů po transplantaci a osob v průběhu chemoterapie
- lidí s těžkým astmatem a silnými inhalačními alergiemi
- novorozenců a předčasně narozených dětí sdílejících pokoj s dospělými
- osob po větších operacích s ranami, které se snadno podráždí
V takových případech ošetřující lékař obvykle poskytne individuální doporučení. Vyplatí se o tom otevřeně promluvit – nejen přiznat, že máte psa nebo kočku, ale také že s ním sdílíte postel. Jedině tak lze reálně posoudit skutečné riziko, místo abyste se spoléhali na dohady.
Emoční přínosy versus zdraví – jak najít vlastní rovnováhu
Nelze házet všechny majitele zvířat do jednoho pytle. Pro člověka bez alergií, s dobrou imunitou, klidným spánkem a životem o samotě může být pes v posteli obrovskou psychickou oporou bez zjevné zdravotní daně. Pro někoho s astmatem, nespavostí a oslabenou imunitou bude totéž chování zdrojem potíží.
Nejrozumnější přístup spočívá v pozorování sebe sama. Pokud se po noci se psem nebo kočkou budíte odpočatí, nemáte příznaky alergie a infekce vás nepostihují častěji než ostatní – můžete usoudit, že vám takové uspořádání vyhovuje. Jakmile se ale objeví kašel, ucpaný nos nebo trvalá únava, stojí za to provést jednoduchý test: přesuňte zvíře na několik týdnů na vlastní lehátko vedle postele a sledujte, zda pocítíte rozdíl.
Dobrý kompromis často představuje již samotný fakt, že mazlíček spí hned vedle – ne na polštáři. Pro mnoho lidí tento pocit blízkosti zcela postačuje k tomu, aby se cítili klidněji. Zdravotní riziko přitom klesá, protože expozice alergenům a zárodkům je menší. Takto lze čerpat z emocionálních výhod vztahu se zvířetem a zároveň nepřehlížet signály, které vysílá vlastní tělo.
