Překvapivé zjištění o seberozvojových praktikách
Nový výzkum odhaluje znepokojivou pravdu. Určitý typ vnitřní práce, který je běžně propagován jako cesta ke štěstí a osobnímu růstu, může při nadměrném dávkování naopak podporovat příznaky úzkosti a deprese. Jde o příliš intenzivní zkoumání vlastních myšlenek a emocí, které se snadno mění v vyčerpávající „přežvykování" problémů.
Co přesně vědci zkoumali
V odborném časopise Current Psychology byla zveřejněna rozsáhlá analýza zahrnující 39 studií s daty od celkem 12 496 dospělých z různých zemí světa. Žádný z účastníků neměl diagnostikovanou duševní poruchu a všichni pocházeli z různých kultur a životních prostředí.
Společným jmenovatelem byl jediný téma: sklon k pozorování a hodnocení sebe sama. Právě tato tendence se stala středobodem celého výzkumu.
Dvě tváře duševního zdraví
Psychologové při analýze využili tzv. model dvojí dimenze duševního zdraví. Ten rozlišuje dvě samostatné roviny:
- Pozitivní rovina – celková pohoda, spokojenost se životem a pocit vlastní hodnoty
- Negativní rovina – míra projevů úzkosti a depresivních symptomů
Hlavním cílem výzkumu bylo zjistit, zda časté přemítání o sobě samém skutečně zlepšuje psychickou pohodu, nebo zda naopak souvisí s horším duševním stavem.
Brutální pravda: více přemýšlení o sobě nepřináší více štěstí
Výsledky pozitivní části bilance mnohé překvapí. Lidé, kteří velmi intenzivně analyzují své myšlenky a emoce, se ve výsledku vůbec necítí:
- šťastnější než ostatní,
- spokojenější se svým životem,
- sebejistější nebo hodnotnější jako osobnost.
Místo očekávaného vnitřního klidu a sebepochopení přináší nadměrná sebeanalýza spíše opak. Příliš hluboké a opakované noření se do vlastních prožitků může úzkost živit, nikoli tlumit. Tento poznatek je zvláště důležitý v době, kdy je seberozvojový průmysl na vrcholu své popularity.
