Starší dvojice žila skromně, přitom měla na účtech přes milion franků
Švýcarský manželský pár kolem pětasedmdesáti let po celá léta vystupoval jako chudí penzisté. Realita však byla naprosto odlišná. Na jejich bankovních účtech ležela částka převyšující jeden milion švýcarských franků.
Celá záležitost vyšla najevo teprve po deseti letech, kdy se senioři sami přihlásili na úřadě. Do té doby pravidelně čerpali příspěvky určené výhradně lidem s výrazně nižšími příjmy a úsporami.
Deset let života na státních příspěvcích při utajeném bohatství
Během zmíněného desetiletí manželé pobírali přídavky k důchodu i další sociální podpory. Jejich skutečná finanční situace přitom byla velmi příznivá.
Podle zjištění úřadů pár za toto období neoprávněně získal zhruba 280 tisíc franků, což odpovídá přibližně 304 tisícům eur. Právě tolik peněz jim stát vyplatil jako pomoc pro osoby s nízkými příjmy.
Tento případ ukazuje, jak vysoké částky mohou skončit u neoprávněných příjemců, pokud se úředníci spoléhají na neúplná či nepravdivá majetková přiznání.
V oficiálních dokumentech z roku 2015 dvojice uvedla, že jejich jediným zdrojem příjmů je důchod ve výši přibližně 1419 franků měsíčně. Současně přiznali úspory 70 tisíc franků rozdělené na třech bankovních účtech.
Sedm účtů a přes milion franků v pozadí
Skutečnost se ukázala jako zcela odlišná. Pozdější vyšetřování prokázalo, že důchodci neměli tři účty, nýbrž sedm. Na těchto účtech se nacházelo celkem asi 1 050 000 franků, tedy zhruba 1,14 milionu eur.
Tyto úspory hrály zásadní roli při stanovování nároku na dávky. Ve švýcarském systému sociální podpory – podobně jako v mnoha evropských zemích – rozhoduje o přiznání příspěvků k důchodu právě výše majetku a příjmů.
Navzdory tak vysokému kapitálu figurovala dvojice v systému jako lidé, kteří sotva vycházejí s penězi. Díky tomu jim pravidelně přicházely další platby z úřadů zodpovědných za důchodové příplatky a jiné formy podpory.
Kontroly nic neodhalily a pár si otevřel další účet
Nesrovnalosti mohly být odhaleny dříve. V letech 2018 a 2021 úředníci několikrát prověřovali finanční situaci manželů. Ptali se na příjmy a úspory a očekávali kompletní údaje.
Senioři se pokaždé drželi verze o omezeném počtu účtů a skromných prostředcích. Navíc během tohoto období otevřeli ještě osmý bankovní účet, na který převedli 30 tisíc franků. Tento krok jim zřejmě měl usnadnit další rozptýlení prostředků a ztížit jejich odhalení.
Podle zjištění vyšetřovatelů využívala dvojice sociální dávky proto, aby mohla pohodlně žít a přitom nesahala na vlastní úspory.
Místo financování životních nákladů z naspořeného majetku tedy čerpali veřejné prostředky určené lidem, kteří pomoc skutečně potřebují.
Dobrovolné přiznání trestu nezrušilo
Po letech podvádění se manželé nakonec rozhodli přiznat. Obrátili se na úřad a popsali, jak své účty zatajovali a kolik celkem neoprávněně získali. Veškeré vylákaných dávky také vrátili.
Tento vstřícný krok však případ neuzavřel. Státní zastupitelství v Curychu usoudilo, že je nutné vyvodit i trestněprávní důsledky. Každý z manželů dostal pokutu 3600 franků a musel uhradit náklady řízení ve výši 1000 franků na osobu.
Soud navíc vynesl podmíněný peněžitý trest. Jeho výše činila 14 400 franků pro každého z nich. Jednání bylo kvalifikováno jako podvod páchaný po živnostensku – termín švýcarského práva označující dlouhodobé vědomé jednání zaměřené na soustavné získávání neoprávněného prospěchu.
Orgány činné v trestním řízení zdůraznily, že rozsah a délka trvání podvodného jednání rozhodly o jeho posouzení jako činnosti profesionálního charakteru, nikoli jako ojedinělého incidentu.
Proč se instituce nechaly oklamat?
Případ této dvojice upozorňuje na omezení kontrolních systémů. Úřady se opíraly převážně o informace uváděné v majetkových přiznáních a o namátkové kontroly. Bez souhlasu klienta je obtížné získat kompletní přehled účtů ve všech bankách, zvláště když jsou prostředky rozptýleny.
Podobné případy podněcují debaty o tom, zda by veřejné instituce měly získat širší přístup k bankovním údajům osob pobírajících sociální pomoc. Současně se však vynořuje otázka hranic zásahů do soukromí občanů.
Jak fungují přídavky k důchodům a sociální dávky
V zemích s rozvinutým sociálním systémem dostávají starší lidé nejen základní důchod. Často mají nárok i na příplatky, pokud jejich penze a majetek nepokryjí běžné životní výdaje.
Mezi typická kritéria pro přiznání těchto peněz patří:
- výše důchodu nebo renty
- velikost úspor a dalších aktiv
- náklady na bydlení a zdravotní péči
- počet osob v domácnosti
- vedlejší příjmy, například z pronájmu nebo přivýdělku
Žadatelé o dávky podepisují prohlášení, že uvedené údaje jsou pravdivé a úplné. Zatajení účtů, úspor či příjmů představuje vědomé uvedení úřadu v omyl. V mnoha zemích se takové jednání posuzuje jako trestný čin proti veřejnému majetku.
Následky podobných podvodů
Podle rozsahu zneužití přicházejí v úvahu různé sankce. Často jde současně o povinnost vrátit peníze i o trestní odpovědnost. Následující přehled shrnuje obvyklé reakce státu na odhalené podvody s dávkami:
Vrácení neoprávněně čerpaných dávek – povinnost splatit celou částku včetně úroků
Finanční sankce – pokuta nebo peněžitý trest, někdy s možností splátek
Podmíněný trest – odsouzení s odkladem výkonu, které může být při dalším porušení aktivováno
Záznam v registrech – informace o rozsudku ztěžující například získání úvěru
Omezení přístupu k dávkám – zpřísněné kontroly nebo odmítnutí dalších výplat při ztrátě důvěry v žadatele
Co si z tohoto příběhu odnést
Popsaný případ slouží jako varování pro každého, kdo bere majetková přiznání na lehkou váhu. Řada lidí se domnívá, že pár tisíc schovaných na účtu nikdo nezaznamená a systém je příliš pomalý na reakci. Úřady však stále častěji propojují data z různých institucí a provádějí dlouhodobé analýzy.
Zatajování úspor se může jevit jako chytrý způsob, jak si přilepšit k domácímu rozpočtu. Riziko takového jednání však výrazně převyšuje krátkodobý prospěch. I když peníze nakonec vrátíte, zůstane rozsudek, pošramocená pověst a stres spojený s trestním řízením.
Pro stát představují podobné kauzy signál, že nestačí pouze zpřísňovat systém, ale je třeba investovat i do osvěty. Srozumitelné vysvětlování pravidel, přehledné formuláře a informování o důsledcích nepoctivých prohlášení zmenšují prostor pro zneužití. Sociální dávky mají chránit lidi v opravdové nouzi, nikoli sloužit jako způsob, jak si uchovat nedotčený skrytý majetek.
