Psycholožka varuje: jedna věc, kterou prarodiče nesmí dělat

Zobrazujte stavebniny-chemie.cz častěji ve výsledcích vyhledávání Google.

Přidat stavebniny-chemie.cz do Google

Pravidlo číslo jedna: žádná „naše malá tajemství" s vnoučetem

Jedna americká odbornice na výchovu upozorňuje na hranici, kterou prarodiče nesmí za žádných okolností překračovat. Podle ní totiž jedna zdánlivě nevinná zvyklost může trvale narušit dítěti důvěru v rodiče a vyvolat vážné rodinné konflikty. Nejde přitom o sladkosti ani o pozdní spaní — jde o něco mnohem hlubšího.

Odbornice na rodičovství a dětský vývoj Esther Wojcicki zdůrazňuje, že prarodiče by se měli pevně držet jednoho absolutního pravidla: nevytvářet s vnoučaty vztah postavený na tajnostech před rodiči.

Dospělý by nikdy neměl dítě pobízet k tomu, aby cokoliv skrývalo před vlastními rodiči — i kdyby šlo o naprostou maličkost.

Typické příklady vypadají takto: „Neříkej mamince, že jsem ti koupila ten dortíček", „To zůstane naše tajemství" nebo „Budeme to vědět jen ty a já". Na první pohled to působí roztomile a nevinně. Ve skutečnosti to v dítěti pěstuje nebezpečný návyk — učí se, že lhát rodičům nebo před nimi věci zamlčovat je přijatelné.

Proč jsou tajnosti mezi prarodiči a vnoučaty tak nebezpečné?

Wojcicki upozorňuje, že problém rozhodně nekončí u jednoho sušenky nebo hračky. Takovéto „školení" v utajování má hned několik závažných důsledků:

  • Oslabuje důvěru v rodiče — dítě dostává signál, že s některými věcmi je lepší jít za někým jiným než za mámou nebo tátou.
  • Normalizuje skrývání pravdy — malý člověk si postupně zvyká, že tajit věci před rodiči je v pořádku.
  • Zvyšuje riziko mlčení v závažných situacích — když se dítě naučí, že určité věci je „lepší nechat pro sebe", může přestat přicházet za rodiči i tehdy, kdy se stane něco skutečně vážného.

Právě ten poslední bod odborníky znepokojuje nejvíce. Pokud by dítě někdo ublížil a požádal ho, aby „nikomu neříkalo", dítě zvyklé na utajování může tomuto nátlaku snáze podlehnout. Nedostatek otevřenosti mezi dítětem a rodiči se pak stává reálnou hrozbou.

Pokud dítě od malička slýchá „neříkej to rodičům", je pro něj pak mnohem těžší promluvit, když se děje něco špatného.

Jak pravidla nastavit hned od začátku a předejít zbytečným dramatům

Wojcicki doporučuje zavést zásadu „žádná tajemství před rodiči" co nejdříve. Měla by být jasně a v klidu prodiskutovaným základem rodinných vztahů — nikoliv tématem hádek při svátečním stole.

Rodiče mohou věc pojmenovat přímo: těší je, že dítě s prarodiči sdílí blízký vztah, ale nesouhlasí s tím, aby mezi nimi vznikaly „tajné pakty". Nejde o snahu kontrolovat úplně vše, ale o pocit bezpečí a soudržnost ve výchově.

Co buduje důvěru Co ji podrývá
Otevřené povídání rodičům o tom, jak den u prarodičů proběhl Věty jako „To mamince raději neříkej"
Společně domluvená pravidla ohledně sladkostí, spánku a obrazovek Dělání věcí „po tichu" i přesto, že je rodiče zakázali
Chválení rodičů před dítětem Zpochybňování rodičovských rozhodnutí před vnoučetem
Ptaní se rodičů na souhlas u důležitějších věcí Stavění rodičů před hotovou věc

Nejčastější zdroje napětí: nejde jen o tajemství

Odbornice zdůrazňuje, že tajnosti jsou sice nejzávažnějším problémem, ale zdaleka ne jediným. V praxi se rodiny nejčastěji přou o zdánlivě banální věci:

  • jídlo — množství sladkostí, svačinek a pojídání mezi hlavními jídly,
  • oblečení — příliš lehké, příliš teplé nebo prostě nevhodné k počasí a přáním rodičů,
  • spánek — hodina uložení, odpolední dřímota, sledování pohádek do pozdní noci,
  • dárky — jejich počet, cena a to, zda jsou v souladu s tím, co rodiče povolují.

Wojcicki otevřeně přiznává, že sama dostala od vlastních dospělých dětí výtku za přílišnou štědrost vůči vnoučatům. Uvědomila si, že nadměrnými dárky zasahuje do jejich prostoru a do způsobu, jakým chtějí své děti vychovávat.

Láska k vnoučatům nespočívá v neustálém předhánění rodičů dárky nebo ve snaze být „ten zábavnější dospělý".

Kdy mohou rodiče omezit kontakt s prarodiči?

Odbornice mluví narovinu: pokud prarodiče soustavně porušují domluvené hranice a odmítají své chování změnit, rodiče mají plné právo tato pravidla vymáhat. V krajním případě mohou dokonce omezit četnost setkání, dokud prarodiče nezačnou dohody respektovat.

Platí to zejména tehdy, když:

  • dítě dostává protichůdné zprávy — od rodičů slyší jedno, od prarodičů druhé,
  • prarodiče před vnoučetem otevřeně kritizují rodiče,
  • i přes opakované rozhovory dítě dál vedou k tomu, aby doma něco tajilo.

V takové atmosféře se vztahy postupně uvolňují, až se nakonec přetrhnou úplně. Wojcicki varuje, že když se komunikační kanály jednou zcela uzavřou, návrat k dohodě bývá velmi obtížný.

Jak o tom mluvit, aby se z toho nestala rodinná válka

Odbornice radí nečekat na krizi. Je mnohem lepší probrat pravidla v době, kdy je situace ještě relativně klidná. K prarodičům je vhodné přistupovat s respektem, ale zároveň jasně vymezit hranice.

Užitečné strategie pro rodiče:

  • Mluvit o vlastních pocitech, neútočit — místo „vždycky nás podkopáváte" zkusit „je mi těžko, když slyším, že říkáte dítěti, aby nám něco neříkalo".
  • Vysvětlit, proč daná pravidla platí — například proč omezují sladkosti nebo čas u obrazovky.
  • Nechat prostor pro volnost — jasně říct, co je nepřekročitelné (například žádná tajemství, bezpečnost dítěte), a kde mohou mít prarodiče vlastní styl (hry, společné koníčky).
  • Opakovaně zdůrazňovat, že jde o dobro dítěte, a ne o souboj o moc.

Z pohledu prarodičů stojí za to zamyslet se, zda za touhou po „malých tajemstvích" nestojí potřeba výjimečnosti — pocit, že jedině oni mají k vnoučeti tak blízko. Tuto blízkost je ale možné budovat zcela jinak: časem stráveným spolu, pozorností, společnými rituály — a ne porušováním rodičovských pravidel.

Konkrétní situace a jejich možná řešení

Jak může uplatňování tohoto pravidla vypadat v každodenním životě?

  • Sladkosti u babičky: místo „neříkej mamince" může babička říct: „Dali jsme si dnes zmrzlinu, až přijdeš domů, můžeš o tom rodičům povyprávět." Rodiče pak s babičkou domluví, kolik takových „sladkých dnů" týdně jim vyhovuje.
  • Drahý dárek: dědeček místo tichého nákupu nové konzole raději zavolá rodičům a zeptá se, jestli je to vhodná chvíle a zda to nekoliduje s jejich plány.
  • Pozdní spaní: všichni dospělí se společně dohodnou, že o víkendu u prarodičů smí dítě zůstat déle na pohádce — ale všichni o tom vědí.

Díky tomu dítě vidí, že dospělí táhnou za jeden provaz, i když každý má trochu jiný styl.

Proč soudržnost dospělých dítěti přináší klid

Pro malého člověka je pocit bezpečí naprosto zásadní. Když dospělí vysílají protichůdné signály, vzniká chaos. Dítě začne lavírovat — u rodičů říká jedno, u prarodičů druhé. Postupem času se místo upřímného sdílení svých prožitků naučí situací manipulovat.

Jasně domluvené hranice dospělých prarodičům jejich roli rozhodně neberou. Právě naopak — umožňují jim být stabilní oporou. Vnoučátko ví, že se k nim může přitulit, postěžovat si, smát se s nimi — ale nebude od nich žádáno, aby před rodiči lhalo. To dítěti psychicky uleví, protože nemusí v každém rozhovoru hlídat „svoji verzi událostí".

Pokud už jsou mezigenerační vztahy napjaté, jedna jediná rozhovora je hned neopraví. Vyplatí se tehdy vrátit k základům: co je v této rodině prioritou? Pro většinu to bude důvěra, respekt a bezpečí dítěte. Pravidlo otevřeného vztahu s vnoučetem pak přestane znít jako „zákaz" a začne být společným závazkem všech dospělých vůči nejmladšímu členovi rodiny.

Přejít nahoru