Spin-off „Game of Thrones" nadchne… až do určitého bodu
Jde o jeden zásadní vypravěčský tah v seriálu A Knight of the Seven Kingdoms. Showrunner otevřeně přiznává, že bouřlivou reakci čekal, a mnoho fanoušků po epizodě cítí výrazné zklamání.
Od samého začátku překvapil A Knight of the Seven Kingdoms diváky tím, jak je komorní ve srovnání s „Hrou o trůny" nebo „House of the Dragon". Místo velké politiky tu sledujeme každodenní životy hrdinů, místo gigantických bitev menší, ale emocionálně nabitá střetnutí. Tento odlišný tón si u publika získal velkou oblibu.
Hodnocení jednotlivých epizod na platformách jako IMDb týden od týdne stoupají. Diváci oceňují svěží přístup, pevně ukotvený pohled obyčejných lidí Westerose a soustředění na mezilidské vztahy namísto pouhých krvavých zvratů.
Čtvrtá epizoda napětí pořádně přiostřila. Ser Duncan se zastane Tanselle po krutém činu Aeriona Targaryena a skončí v rukou mocných. Dozví se, že o jeho osudu rozhodne prastarý způsob soudního procesu — takzvaný Soud Sedmi, tedy rituální souboj, v němž na každé straně stanuje sedm bojovníků.
V závěrečné scéně čtvrté epizody se k Duncanovi přidávají rytíři různých velkých rodů Westerose. Kamera se zastaví těsně před začátkem bitvy. Napětí je k prasknutí a divák dobře ví, že pátá epizoda musí začít pořádnou ránou.
Bitva začíná… a najednou stop. Flashback jako kbelík studené vody
Pátá epizoda navazuje přesně tam, kde ta předchozí skončila. Padají první údery, Duncan je sražen z koně — a právě v tu chvíli akce krutě zpomalí. Místo sledování výsledku střetu se přesuneme do dlouhého návratu do hrdinova dětství v chudinské čtvrti zvané Culpucier.
Showrunner Ira Parker přiznává, že myšlenka zastavit akci hned po jejím zahájení se mu příčila — ale tvůrci prý „neměli jinou možnost" a vědomě riskovali hněv části diváků.
Toto rozhodnutí bylo od začátku kontroverzní i uvnitř štábu. Parker zdůrazňuje, že ostrá reakce fanoušků ho nepřekvapila, přestože je přesvědčen, že daný prvek skvěle funguje v rovině Duncanovy osobní příběhové linie.
Co přináší návrat do Duncanovy minulosti?
Samotný flashback je rozsáhlá, původní vsuvka oproti povídce „Potulný rytíř", na níž seriál stojí. Ukazuje hrdinovo dětství v krajní chudobě, jeho první pokusy o přežití na ulici a první setkání s rytířským étosem, který ho později tak hluboce formoval.
Z tohoto sledu scén se vynořuje obraz člověka, který svou identitu nestaví na erbu ani původu, nýbrž na vůli bojovat a odolávat porážce. Není tu žádný zázračný „vyvolený" — jen někdo, kdo tvrdohlavě vstává po každém úderu.
Flashback ukazuje, že skutečná síla Duncana nepramení z příjmení, ale z odhodlání nevzdat se, i když se zdá, že je vše ztraceno.
Tvůrci takto konfrontují scény z rytířova mládí s jeho aktuální zkouškou v Soudu Sedmi. Každá vzpomínka rezonuje se současnou situací: dávný strach, dávný hlad, dávná ponížení — to vše dohromady tvoří muže, který dnes má odvahu postavit se Targaryenům.
Proč tento prvek diváky tak dráždí?
Dokonce i fanoušci, kteří chválí kvalitu samotného flashbacku, poukazují na okamžik, do nějž ho tvůrci zasadili. Seriál se dlouho rozjížděl, třetí epizoda přinesla velké překvapení a čtvrtá přeřadila na vyšší rychlost. Diváci se naladili na vyvrcholení v podobě velkolepého souboje.
A pak — přesně ve vteřině, kdy všichni konečně chtějí vidět střet — seriál udělá pauzu na několik desítek minut, v některých pasážích i přes dvacet. Rytmus vyprávění dostane silný záraz a část publika má pocit, že jim někdo vzal přesně to, na co celý předchozí týden čekali.
V komentářích se opakují výrazy jako „špatně střižené", „příliš dlouhé" nebo „ničící tempo seriálu". Jiní tento záměr hájí s tím, že bez dané sekvence by souboj byl sice efektní, ale emocionálně prázdný. Sám showrunner za svým rozhodnutím pevně stojí, zároveň však přiznává, že věděl: část diváků odejde zklamaná.
Hlavní výtky fanoušků vůči 5. epizodě
- příliš dlouhé zastavení akce hned po zahájení souboje,
- dojem, že tvůrci „odsunují" slíbenou bojovou scénu na později,
- narušení rovnováhy mezi introspektivními pasážemi a dynamikou děje,
- pocit, že klíčová bitva dostane méně prostoru na obrazovce, než si zaslouží.
Po shlédnutí epizody lze snadno pochopit obě strany sporu. Pokud někdo na této značce oceňuje především politické intriky a silná střetnutí, dlouhá pauza v kulminačním okamžiku vypadá jako sabotáž napětí. Koho více zajímá psychologie postavy, ten ve flashbacku vidí odvážnou a smysluplnou volbu.
Silný cliffhanger vše obrátí naruby
Přes rozporuplné reakce na stavbu středu epizody působí její závěr ohromujícím dojmem. Když se zdá, že Duncan a jeho spojenci z procesu vyvázli, dochází k náhlému zvratu.
Baelor Targaryen, jedna z nejvýraznějších postav sezóny, obdrží smrtelný úder do hlavy. Krátkou chvíli všichni — včetně diváka — věří, že přežije. Teprve po sejmutí přilby se ukáže, jak závažná zranění jsou. Princ umírá a nad rodem Targaryenů se stahují úplně nová mračna.
Baélorova smrt v posledních minutách epizody okamžitě mění sázky celého příběhu — narušuje rovnováhu sil a nechává Duncana s tíhou, kterou nelze jen tak setřást.
Tento prudký závěr účinně živí zvědavost před šestou, sezónu uzavírající epizodou. Diváci chtějí vědět, jak se princova smrt projeví v rozložení sil, ale také jakou vinu — skutečnou či jen vnímanou — Duncan na sobě pocítí.
Tvůrci mezi kladivem a kovadlinou diváckých očekávání
Spor kolem páté epizody názorně ukazuje, v jaké situaci se dnes nacházejí tvůrci každé produkce zasazené do tohoto světa. Na jedné straně publikum žádá svěžest, osobnější tón a odklon od prostého kopírování „Hry o trůny". Na druhé straně stále touží po velkolepých soubojích, dramatických smrtích a té charakteristické emociální houpačce.
A Knight of the Seven Kingdoms se pokouší jít po tenkém laně mezi těmito očekáváními. Flashback z Duncanovy minulosti je krokem směrem ke komornímu, psychologicky laděnému vyprávění. Silný cliffhanger s Baélorovou smrtí zase připomíná, že boj o moc a nečekané skon jsou stále v DNA této značky.
Pro diváka to znamená, že příští sezóny mohou podobná „riziková" rozhodnutí přinášet častěji: zastavení akce v klíčovém okamžiku, dopisování nových linií ke známému materiálu nebo přesouvání těžiště od politiky k individuálním volbám postav.
Co z toho plyne pro budoucí produkce z Westerose?
Pokud nás pátá epizoda něco učí, pak to, že fandom není jednolitý. Část diváků chce, aby další seriály prohlubovaly zázemí postav a vyprávěly o méně známých kapitolách dějin Westerose, třeba i za cenu pomalejšího tempa. Jiní by raději, aby se nové tituly držely osvědčeného schématu: hodně intrik, ještě více krve.
Tvůrci se proto musí naučit lépe odhadnout správný okamžik. Tentýž flashback vložený o trochu dříve nebo později by mohl být přijat zcela odlišně. Jeho zařazení těsně po prvním křížení mečů se ukázalo jako zásah do velmi citlivého místa divácké trpělivosti.
Napětí mezi efektní akcí a důkladnými psychologickými portréty se v A Knight of the Seven Kingdoms poprvé dostalo tak výrazně do popředí — a mnoho nasvědčuje tomu, že se v dalších kapitolách tohoto příběhu bude pravidelně vracet.
