Zimní krmítko má ptákům pomáhat přežít hlad, jenže velmi snadno se z něj stane místo, které jejich zdraví naopak ničí.
Stále více lidí přikrmuje sýkory, kosi nebo vrabce, když vidí, jak zápasí s mrazem. Zdánlivě malá chyba při sypání zrní však dokáže veškerou snahu obrátit naruby – a krmítko se rázem promění v tikající biologickou bombu.
Proč krmítko plné mokrého zrní představuje smrtelnou past
V lednu nebo v únoru zahrada vypadá jako by spala, ale u krmítka se čile roji celý den. S dobrým úmyslem sypeme do misek celé kilogramy zrní, aby „vydrželo co nejdéle". Jakmile přijdou další srážky a mráz, tento nadbytek začne pracovat proti samotným ptákům.
Zrní ležící dlouho na táccích nebo v mělkých krmítkách rychle nasává vlhkost ze vzduchu, deště i tající sněhu. Zvenku může vypadat normálně, uvnitř se ale tvoří mokrá, stlačená hmota. Zrní ztrácí energetickou hodnotu a ptáci, kteří za mrazu potřebují vysoce kalorickou stravu, dostávají něco, co jejich organismus spíše oslabuje.
Mokré zrní ptákům nepomáhá přežít zimu – naopak je může přímo přivést k nemoci a uhynutí celých skupin, které krmítko navštěvují.
Mikroby v krmítku: neviditelný, ale reálný nepřítel
Nejzávažnější hrozba se skrývá ve vlhkém dně krmítka. Tam rychle začíná fermentace a teplo vznikající při rozkladu zbytků a trusu vytváří ideální podmínky pro množení mikroorganismů.
Plísně, toxiny a onemocnění trávicího traktu
Na mokrém zrní se objevují plísně, které jsou často pouhým okem téměř neviditelné. Některé z nich produkují toxiny poškozující játra a nervový systém ptáků. V zahradě nelze bez laboratorního vybavení rozlišit, která plíseň je nebezpečná a která méně, proto je jediná rozumná reakce jediná – veškeré navlhlé krmivo okamžitě vyhodit.
Druhou stránkou problému jsou bakterie. V krmítkách, kde se snoubí vlhkost, zbytky potravy a trus, se snadno rozvíjejí nemoci trávicího traktu. Ptáci spolknou nakažené zrní a choroba se šíří na další jedince, protože všichni využívají stejné místo.
Jediná dávka zkyslého a zaplísněného zrní může u zimou oslabeného ptáka způsobit těžkou infekci a rychlý úhyn.
Proč je ptačí organismus v zimě tak zranitelný vůči lidským chybám
Ptačí tělo v zimě pracuje na plný výkon. Aby udrželo stálou tělesnou teplotu, spalují zejména malé druhy obrovské množství energie. Každý den v mrazu je balancováním na hranici tukových zásob.
Dostane-li takový organismus krmivo se sníženou výživnou hodnotou nebo s příměsí toxinů, nemá žádnou rezervu, aby se ubránil. I infekce, která by v létě proběhla mírně, může v lednu zahubit celou skupinu sdílející jedno krmítko.
Když voda zamrzne: jak led v krmítku ptákům krade energii
Vlhkost v zásobníku má ještě jednu podobu. Při nočním poklesu teploty se mokrá směs promění v tvrdý, stlačený blok. Zrní se slepí dohromady i s podložkou a na povrchu vznikne ledová krusta.
Pták se snaží vyzobat jednotlivá zrnka, zobákem buší do zmrzlé hmoty a přitom plýtvá drahou energií. Ke krmení se často vůbec nedostane, přestože vynaloží značné úsilí. Pro malého vrabce může několik takových neúspěšných pokusů znamenat, že mu do rána nezbyde dost sil na přežití.
Každá minuta strávená bojem se zmrzlým zrním představuje ztracené kalorie, které pták nezíská zpět, protože se nakonec nenají.
Když v celém okolí chybí přirozená potrava, odříznutí přístupu ke krmítku kvůli ledu se stává doslova otázkou života a smrti. Člověk zvenku vidí „plné krmítko", zatímco pro ptáky je to jako zamčená spíž.
Jak krmit v zimě, aby to ptákům prospívalo: praktická pravidla
Výběr správného krmítka
Typ krmítka hraje zásadní roli. Nejbezpečnější jsou konstrukce, které omezují kontakt zrní s deštěm a sněhem a zároveň rychle odvádějí vodu.
- Trubicová (silová) krmítka – vhodná pro drobná semena, zásoba je před srážkami chráněná a ptáci si krmivo vybírají přes malé otvory.
- Krmítka se stříškou – střecha musí výrazně přesahovat za okraje tácu, aby do krmítka nestékala voda.
- Tácy a platformy s otvory ve dně – několik malých dírek nebo kovová síťka umožní vodě odtéct.
Důležité je také umístění krmítka. Místo vystavené dešti z jedné strany zahrady může fungovat podstatně lépe po přemístění pod ochranu zdi, živého plotu nebo altánku.
Kolik sypat? Méně skutečně znamená lépe
Přehnaná štědrost při doplňování krmiva pramení zpravidla z dobrých úmyslů: „nasypeme na celý týden, ať mají zásoby." V chladných měsících to ale vede přímo k navlhnutí krmiva. Mnohem bezpečnější je krmit častěji, zato v menších dávkách.
| Jak často | Množství krmiva | Důvod |
|---|---|---|
| Jednou denně ráno | Tolik, aby zmizelo do odpoledne | Ptáci sní vše před nocí, zrní neleží dlouho |
| Při silných mrazech | 2 menší dávky: ráno a v poledne | Nepřetržitý přístup k čerstvé potravě, menší riziko navlhnutí |
| Po dešti nebo sněžení | Nová, suchá dávka | Staré vlhké krmivo patří ihned do koše |
Přebytečná „zásoba" v krmítku většinou skončí vyhozením zaplísněného a slepého krmiva. Lepší je spotřebovat méně, ale plnohodnotného.
Čistota krmítka – domácí „hygiena" pro ptáky
Nasypat čerstvé zrní na starou, proschlou vrstvu je typická chyba. Znečištěné dno je nutné pravidelně odstraňovat. Jednou za několik dní, a po každém výraznějším dešti nebo oblévání, je vhodné:
- vysypat veškeré zbývající krmivo
- odstranit zbytky slupek, trus a hrudky ze dna
- omýt plochu teplou vodou s trochou octa, nechat důkladně uschnout a teprve pak nasypat čerstvé zrní
Takové čištění nemusí být laboratorně dokonalé. Stačí důslednost a žádná slitost s vlhkými zbytky. Pokud cokoliv páchne kysele nebo vypadá podezřele, je lepší to vyhodit – i kdyby čerstvě koupené krmivo bylo drahé.
Která zrní se v zimě osvědčují a čemu se raději vyhnout
Postaráme-li se o suchost a hygienu, je čas zamyslet se nad složením samotného krmiva. Zimní jídelníček by měl být bohatý na tuky a energii.
- Loupaná slunečnice – jeden z nejlepších zdrojů kalorií, oblíbená u mnoha druhů ptáků.
- Nesolené, nepražené ořechy – arašídové, vlašské, lískové, podávané v síťkách nebo speciálních zásobnících.
- Lojové koule – výborné při silných mrazech, nikdy však v plastových síťkách, do nichž se mohou zaplést drápky.
- Hotové „zimní" směsi – vyplatí se zkontrolovat složení a vyhýbat se výrobkům s velkým podílem levných plnidel.
Naopak je třeba vzdát se zbytků z kuchyně: chleba, slaných tyčinek, solených ořešků nebo jídel s kořením. Takové „pochutiny" poškozují ptačí ledviny a játra a navíc velmi rychle plísní.
Každodenní návyk, který zachraňuje život stovkám ptáků
Nejlepší „návodem k obsluze" krmítka je velmi jednoduchý ranní rituál. Stačí nakrátko nahlédnout dovnitř, dotknout se zrní prsty a posoudit vůni. Je-li krmivo suché, sypké a neutrálně vonící – lze dosypat čerstvé. Cítíte-li zatuchlinu, zrní se slepuje do hrudek nebo vypadá odspodu jinak než svrchu, je nutné vše vyhodit a krmítko vyčistit.
Takový návyk zabere doslova několik minut denně, ale dělá obrovský rozdíl. Ptáci v blízkosti zástavby si krmítko rychle spojí s bezpečným zdrojem potravy. Dbá-li jeho majitel na suchost a čistotu, stane se zahrada pro ptáky důležitým bodem na mapě – místem, díky němuž mají větší šanci dožít se jara.
Vyplatí se také sledovat chování ptáků. Přestanou-li krmítko navštěvovat i přes mráz, nejde zpravidla o „nedostatek hostů", ale o kvalitu krmiva. Stává se, že zvířata vycítí problém s jídlem rychleji než my a nebezpečnému místu se prostě vyhnou.
