Staré nahrávky z konce čtyřicátých let fascinují vědce
Zaprášený záznam z konce čtyřicátých let se nečekaně stal hitem ve vědeckých kruzích zabývajících se komunikací velryb. Málokdo čekal, že se takový objev skrývá v archivních policích.
Na plastickém kotouči z roku 1949 se zachoval zpěv keporkaka z doby, kdy byly oceány podstatně tišší než dnes. Pro výzkumníky jde o skutečnou cestu časem — možnost poslechnout si zvukovou krajinu oceánu ještě před érou masivního lodního hluku a porovnat ji se záznamy dnešních hydrofonů.
Jak náhodný záznam proměnil vědecký archiv ve zlatý důl
Vědci z americké instituce Woods Hole Oceanographic Institution narazili na nahrávku zcela náhodou při procházení archivních materiálů z testů námořních sonarů. V březnu roku 1949 skupina badatelů plula u pobřeží Bermud a prověřovala funkčnost nového podvodního vybavení. Jejich cílem nebyla mořská fauna, nýbrž vojenská technologie.
V určitém okamžiku někdo z týmu vypnul motor, aby lépe zachytil signály z hlubin. V nastalém tichu začaly zaznívat dlouhé, vlnivé zvuky. V té době je málokdo spojoval s keporkaky — zpěv velryb tehdy ještě veřejnost příliš nezajímal a věda v tomto oboru teprve začínala.
Plastický kotouč z roku 1949 obsahuje jeden z nejstarších dosud známých záznamů zpěvu keporkaka, vzniklý celé dvě dekády před průkopnickými výzkumy Rogera Payna.
Místo klasické magnetofonové pásky byl použit upravený diktafon s plastovým nosičem. Tento technický detail se ukázal jako klíčový. Pásky z tohoto období se totiž často rozpadají nebo ztrácejí kvalitu, zatímco tvrdý kotouč přežil v archivu v překvapivě dobrém stavu.
Oceán před érou hluku: tišší pozadí, čistší zpěv
Čtyřicátá léta dvacátého století představovala pro mořskou akustiku úplně jinou epochu. Lodní provoz byl podstatně řidší, obří kontejnerové lodě ještě neexistovaly a obchodní flotila se teprve vzpamatovávala z válečných let. Bermudský záznam umožňuje slyšet, jak keporkak zpíval v takřka „analogovém" oceánu — bez neustálého hluku lodních šroubů, turbín a sonarů.
Dnešní záznamy ze stejných vod vykreslují úplně odlišný obraz. Zvukové pozadí dnes tvoří zejména:
- Nepřetržité, hluboké dunění motorů velkých plavidel, které prostupuje celým vodním sloupcem
- Vysokofrekvenční rušení pocházející z průmyslových sonarů a geofyzikálního průzkumu
- Difuzní šum způsobený hustotou globálního námořního provozu
Srovnání starého záznamu s moderními nahrávkami tak vědcům nabízí jedinečný pohled na to, jak dramaticky se zvukové prostředí oceánů za posledních sedmdesát let proměnilo — a jak tato změna mohla ovlivnit samotnou komunikaci velryb.
