Květináče, fólie, pytle od substrátu – znáte ten pohled?
Autor příběhu, který stojí za tímto textem, byl přesně v téhle situaci: krásné záhony, „eko" rajčata – a kolem nich popraskaná plastu, černé fólie a vyčerpané pytle od zeminy. V jednu chvíli mu to přišlo absurdní. Rozhodl se vytvořit zahradu bez plastu – pomalu, bez toho, aby vše naráz vyházel, ale chytrou záměnou toho, co se samo opotřebovalo.
Kde začít: květináče a substrát místo plastu
Nejjednodušší je začít tam, kde to nejvíc bije do očí – u nádob. Běžné černé plastové květináče a přepravníčky jsou v podstatě jednorázové zboží v přestrojení. Po jedné nebo dvou sezonách praská, blednou a skončí v koši.
V popisované zahradě je nahradily:
- terakotové květináče – prodyšné, kořeny se v nich nepřehřívají a vydrží celé roky,
- truhlíky z neimpregnovaného recyklovaného dřeva – staré prkna, zbytky z rekonstrukce, rozebrané palety.
Terakota je pórovitá. Vzduch a vlhkost v ní volně cirkulují, takže kořeny nehnilobí tak snadno jako v plastu. Rostliny sice rostou trochu pomaleji, ale vytvářejí hustší a zdravější kořenový systém. Dřevo se sice časem rozloží, ale to vůbec není nevýhoda – skončí na kompostu a na jeho místo přijde další kus z recyklace.
Sazenice bez odpadu: lis na hrudky a vlastní směs
Druhý velký problém jsou pytlíky s hotovým substrátem. Drahé, zabalené do fólie, a jejich složení má mnohdy daleko k opravdu úrodné půdě. Řešením se ukázala domácí zemina připravená přímo na zahradě z toho, co je po ruce.
Domácí substrát za nula korun: přibližně 50 % zralého kompostu, 30 % běžné zahradní zeminy a 20 % provzdušňovacího materiálu – vše prosítované přes jemné síto.
Jako provzdušňovač poslouží drobný štěrk, písek, rozdrcený větvičkový kompost neboli štěpka z mladých výhonků, nebo velmi jemná kůra. Pro výsev stačí prosít směs sítem s oky přibližně 5 mm. Semena v takovém substrátu klíčí spolehlivě a po sezoně celá směs putuje přímo do kompostéru. Žádný plast, žádný odpad.
Při pěstování sazenic skvěle funguje také lis na hrudky – jednoduché nářadí, které z navlhčené zeminy vytvaruje kostičky. Do středu se vloží semeno a hotová hrudka se položí na tác nebo do truhlíku. Při sázení se nic z nádobek nevytahuje, protože žádné nádobky prostě nejsou. Celá hrudka jde do země a zbytky se zkompostují.
Fólie stranou: přírodní mulč a karton místo plevelů
Druhým velkým plastovým problémem jsou černé fólie na záhonech. Mají potlačovat plevele a zabraňovat výparu vody, jenže časem praská, třepí se a jejich fragmenty zůstávají v půdě celá léta.
V popisované zahradě je nahradily dvě jednoduché vrstvy:
- hnědá lepenka bez lesklého tisku a bez lepicí pásky,
- silná vrstva organického mulče – seno, sláma, listí, drobné větvičky.
Lepenka se pokládá přímo na zem. Nejlepší jsou staré krabice od zásilek, bez barevných potisků a fóliových prvků. Taková vrstva odřízne plevelům přísun světla. Po několika týdnech je většina houževnatých rostlin znatelně oslabena a po sezoně lepenka prakticky zmizí – zpracují ji žížaly a mikroorganismy.
Lepenka nenahrazuje jen černou fólii. Stává se zároveň bariérou proti plevelům a první porcí organické hmoty pro žížaly.
Na lepenku přijde mulč. Podle toho, co máte ve svém okolí, to může být:
- seno nebo sláma z blízkého hospodářství,
- listí nahrabané na podzim,
- nadrobno nasekaný kleštěnec ze stromů a keřů.
Tento přístup ochrání půdu před vysoušením, postupně ji obohacuje o živiny a zároveň nevzniká jediný kousek plastového odpadu. Přírodní materiály pracují za vás – a na konci sezony je prostě zapracujete do záhonu.
