Dlouhodobá studie ze Švédska převrátila zažité představy naruby
Analýza dat sbíraných po dvě dekády přinesla nečekaný závěr: úplné vyhýbání se slunečnímu záření může být spojeno s rizikem úmrtí srovnatelným s každodenním kouřením cigaret. Klíč nespočívá v extrémech, ale v rozumné a kontrolované expozici slunci.
Studie, která překvapila lékaře: 20 let sledování švédských žen
Mezi lety 1990 a 2010 vědci z Karolinska Institutet sledovali zdravotní stav 29 518 žen ve věku od 25 do 64 let. Na začátku studie každá účastnice podrobně popsala své návyky spojené se sluncem — zda se mu vyhýbá, využívá ho umírněně, nebo tráví na přímém světle hodně času.
Na základě těchto informací byly ženy rozděleny do tří skupin:
- ženy aktivně se vyhýbající slunci,
- ženy s umírněnou expozicí,
- ženy trávící na slunci mnoho času.
Vědci pak po dvě desetiletí zaznamenávali úmrtí a jejich příčiny. Výsledek byl pro jednoduchou rovnici „slunce rovná se zlo" krajně nepříjemný.
Ve skupině žen, které se slunci důsledně vyhýbaly, bylo celkové riziko úmrtí více než dvojnásobné oproti těm, které se slunci pravidelně, avšak přiměřeně vystavovaly.
Vyhýbání se slunci a kouření: překvapivě podobné riziko
Zvláště silně působí srovnání nekuřaček, které se za každou cenu chránily před UV zářením, s kuřačkami, jež naopak trávily na slunci hodně času. Podle analýzy byla jejich očekávaná délka života překvapivě podobná.
Odhadem ženy s nejnižší expozicí slunci ztrácely ve srovnání s těmi, které slunce pravidelně využívaly, přibližně 0,6 až 2,1 roku života. Pro epidemiology je to jasný signál: vyhýbání se slunečnímu záření může být samostatným rizikovým faktorem, nejen ochranou před rakovinou kůže.
| Sledovaná skupina | Návyky spojené se sluncem | Riziko úmrtí |
|---|---|---|
| Nekuřačky vyhýbající se slunci | Prakticky žádná expozice | Srovnatelné s kuřačkami často na slunci |
| Ženy s umírněnou expozicí | Pravidelný, kontrolovaný pobyt venku | Nižší celkové riziko úmrtí |
| Ženy často na slunci | Vysoká expozice | Více rakoviny kůže, ale celkově méně úmrtí |
Vědci data upravili tak, aby zohlednili věk, výchozí zdravotní stav i délku sledování. Závěry zůstaly překvapivě konzistentní: ženy, které se slunci zcela uzavřely, umíraly z různých příčin častěji než ty, které si dopřávaly kontrolovanou dávku UV záření.
Proč může slunce chránit život?
Žádný vědec nezpochybňuje souvislost mezi intenzivním slunečním zářením a rakovinou kůže. Otázka zní jinak: co způsobuje, že přes toto riziko je celková úmrtnost u lidí využívajících slunce nižší?
Vitamín D – mnohem víc než „vitamín pro kosti"
Hlavní hypotéza se točí kolem vitamínu D, respektive hormonu vytvářeného v kůži pod vlivem UVB záření. Tato látka ovlivňuje nejen hustotu kostí, ale také fungování imunitního systému a kardiovaskulární funkce.
Chronický nedostatek vitamínu D byl již dříve spojován se zvýšeným rizikem infarktů, mozkových příhod, některých nádorů a horším průběhem infekcí. V severských zemích, jako je Švédsko, kde jsou zimní dny krátké a slunce vzácné, je riziko deficitu obzvláště vysoké.
Člověk, který ve skandynávské zimě důsledně odmítá i to malé množství dostupného slunce, může mít vážně narušený metabolismus vitamínu D — a z toho plynoucí zdravotní následky.
Nejen vitamín D: krevní tlak a biologické hodiny
Vědci upozorňují i na další mechanismy. Pod vlivem UV záření uvolňuje kůže oxid dusnatý, který rozšiřuje cévy a pomáhá snižovat krevní tlak. Není proto překvapením, že skupina vyhýbající se slunci trpěla kardiovaskulárními problémy výrazně častěji.
Svou roli hraje také regulace cirkadiánního rytmu. Sluneční světlo ovlivňuje hladiny melatoninu a kortizolu — hormonů řídících spánek, bdění a reakci organismu na stres. Dlouhodobé narušení těchto rytmů bylo spojováno s vyšší náchylností k chronickým nemocem, od deprese až po cukrovku 2. typu.
Srdce na první linii: kardiovaskulární choroby jako hlavní příčina úmrtí
Když vědci rozdělili data podle jednotlivých příčin smrti, ukázalo se, že největší podíl mají nemoci oběhové soustavy. Ve skupině žen vyhýbajících se slunci se výrazně častěji vyskytovaly:
- infarkty myokardu,
- mozkové příhody,
- srdeční selhání.
Právě tato onemocnění — nikoli nádory kůže — pohánějí rozdíl v úmrtnosti mezi skupinami. Jinými slovy, vyšší výskyt rakoviny kůže u žen trávících na slunci více času nestačil vyvážit vlnu srdečně-cévních úmrtí u těch, které se UV záření vyhýbaly.
Rakovina kůže zůstává ve Švédsku relativně vzácná a dnes se diagnostikuje dříve, což zlepšuje prognózu. Srdeční a cévní choroby stále zabíjejí ve velkém měřítku.
Slunce není ani nepřítel, ani zázračný lék
Autoři studie důrazně varují před pokušením vrátit se k agresivnímu opalování bez ochrany. Data neříkají „opalujte se bez omezení", nýbrž spíše: „úplné skrývání se ve stínu může také stát roky života."
Nejrozumnější přístup leží někde uprostřed. Umírněná, pravidelná expozice bez dopouštění se spálení kombinuje přínosy pro srdce a kosti s přijatelnou mírou rizika pro kůži.
Jak může vypadat rozumná expozice slunci?
Každý organismus je jiný a hrají roli také zeměpisná šířka či typ pleti. Obecné zdravé zásady však mohou vypadat takto:
- krátké vycházky na slunce v poledních hodinách několikrát týdně, aniž by docházelo k začervenání kůže,
- ochrana UV filtry a oblečením při delším pobytu na pláži nebo v horách,
- vyhýbání se dlouhému „smažení" na slunci, zvláště v hodinách největšího úpalu,
- pravidelné kontroly znamének u dermatologa, zejména při světlé pleti nebo rodinné zátěži,
- zvážení suplementace vitamínu D v měsících s minimálním slunečním svitem po konzultaci s lékařem.
Co tato studie neříká — a na co nezapomínat
Popsané analýzy mají observační charakter. To znamená, že ukazují souvislost mezi životním stylem a zdravím, ale nemohou stoprocentně prokázat, že právě nedostatek slunce přímo způsobuje dřívější smrt. Vždy existuje riziko, že část rozdílů vysvětlují jiné, nezachycené faktory — například genetické predispozice, strava nebo úroveň stresu.
Na druhou stranu se vědci snažili tato zkreslení omezit. Ve svých statistických modelech zohlednili mimo jiné vzdělání, index tělesné hmotnosti, fyzickou aktivitu i spotřebu alkoholu. I po těchto korekcích souvislost mezi vyhýbáním se slunci a vyšší úmrtností přetrvávala.
Je také třeba mít na paměti, že závěry pocházejí ze země se specifickým klimatem. Česká republika má zimy rovněž dlouhé a tmavé, avšak v létě je zde slunečního svitu více než ve Švédsku. V oblastech blíže rovníku jsou dávky UV záření tak vysoké, že hranice mezi „umírněnou" a „nadměrnou" expozicí se posouvá úplně jinam.
Co z toho plyne pro průměrného Čecha?
Dosavadní zdravotní kampaně se soustředily především na varování před rakovinou kůže. Toto sdělení zůstává platné, zejména pro lidi se světlou pletí nebo velkým množstvím znamének. Výsledky švédské analýzy však naznačují, že obraz je třeba doplnit o širší pohled na zdraví celého organismu.
Pro obyvatele Česka to může znamenat jediné: místo strachu z každého slunečního paprsku se naučit slunce využívat moudře. Procházka v poledne s odhaleným předloktím a tváří může pro srdce a imunitu udělat více, než se běžně předpokládá — pokud nekončí zarudnutím či puchýři.
Zvláštní pozornost by tomuto tématu měly věnovat osoby ohrožené kardiovaskulárními chorobami: s vysokým krevním tlakem, nadváhou, cukrovkou 2. typu a také ti, kdo tráví celé dny v uzavřených prostorách bez přístupu denního světla. V jejich případě může záměrné plánování krátkých „dávek" slunce představovat stejně důležitou součást životního stylu jako pohyb nebo zdravá strava.
