Tempo chůze jako otisk vaší osobnosti
Rychlost, jakou procházíte ulicí nebo nákupním centrem, může prozrazovat mnohem víc než jen vaši fyzickou kondici. Psychologové se v posledních letech stále pozorněji zaměřují na to, jak rychle se pohybujeme v každodenním životě. Zdánlivě obyčejný zvyk se pro ně stává klíčem k pochopení toho, jak myslíme, jednáme a organizujeme svůj čas.
Výzkumy naznačují, že za svižným krokem se velmi často skrývá specifický soubor povahových rysů. A překvapivě nejde jen o spěch.
Rychlý krok jako odraz povahy
V městském prostředí je rozdíl patrný na první pohled. Někteří lidé kráčí rozhodně a energicky, jako by měli jasný cíl. Jiní se procházejí pomalu, rozhlížejí se kolem sebe a snadno se zastaví. Obě skupiny mohou být stejně zdravé, podobného věku i kondice. Rozdíl bývá ukryt v hlavě.
Odborníci na osobnost popisují tempo chůze jako nenápadný, ale výmluvný prvek chování. Naznačuje, jak člověk přistupuje k času, povinnostem a vztahům s ostatními. Rychlost pohybu bývá dokonce považována za viditelný „podpis" určitého životního stylu.
Rychlá chůze velmi často jde ruku v ruce s úkolovým myšlením, konkrétním plánem a potřebou jednat místo odkládání věcí na neurčito.
Nejčastější rys lidí, kteří chodí rychle
Psychologové si všímají, že u osob pohybujících se svižným krokem výrazně vyniká jedna osobnostní vlastnost: svědomitost. Právě ta stojí za organizovaným diářem, dodržováním termínů a zodpovědným přístupem k závazkům.
Člověk s vysokou mírou svědomitosti zpravidla:
- rád má denní plán a drží se ho
- snáze stanovuje priority a jen zřídka chodí pozdě
- jedná s jasným záměrem, nikoliv naslepo
- přemýšlí spíše v duchu „udělejme to hned" než „to se nějak udělá"
Podle odborníků pracujících přímo s lidmi rychlá chůze tomuto postoji dokonale odpovídá. Kdo je organizovaný a orientovaný na cíl, pohybuje se zpravidla tak, jak žije: dynamicky, bez zbytečných zastávek, s jasným směrem. Takový člověk rychle projde přeplněnou chodbou, hbitě obchází překážky a jen vzácně bloudí bez účelu mezi regály v obchodě.
Rychlé tempo chůze často odráží schopnost soustředění, produktivity a efektivního nakládání s časem.
Extroverti mají tendenci chodit rychleji
Psychologická pozorování odhalují ještě jeden zajímavý vzorec: lidé pohybující se rychleji mívají nezřídka společenštější temperament. Jsou hovorní, rádi navazují kontakt s okolím a snáze si budují vztahy.
Vyšší míra extraverze se pojí s energičností, pohyblivostí a ochotou k akci. Takoví lidé zpravidla:
- rádi tráví čas mezi lidmi a na rušných místech
- snáze vstupují do nových společenských situací
- cítí se dobře, když se něco děje
- rychleji rozhodují v každodenních záležitostech
Tento temperament se projevuje přímo ve způsobu pohybu: krok je pružný, ramena uvolněná, pohled směřuje dopředu, nikoliv do telefonu. Neznamená to, že každý rychlý chodec je duší společnosti, ale souvislost mezi těmito dvěma věcmi se opakovaně objevuje v mnoha analýzách.
Vnitřní klid a plynulost pohybu
Zajímavou stránkou tématu je také vztah mezi tempem chůze a emocemi. Odborníci si všímají, že lidé pohybující se volně, energicky a zároveň bez napětí si obvykle lépe poradí s výkyvy nálad. Mají menší sklon k neustálému „přežvykování" problémů v hlavě.
Taková vnitřní stabilita podporuje plynulejší a jistější pohyb. Kdo není zatížen úzkostí nebo přemírou starostí, snáze udrží pozornost na tom, kam jde, místo toho, aby přemýšlel, co se může pokazit. Výsledkem je krok, který působí rozhodně, aniž by byl nervózní nebo křečovitý.
Stabilnější nálada a menší sklon k obavám přispívají ke klidné, ale zároveň rychlé a jisté chůzi v každodenním životě.
Otevřenost novým zážitkům
Výzkumníci rovněž zjišťují, že rychleji kráčející lidé bývají zvědavější a méně odolní vůči změnám. Rádi zkouší nové aktivity, ochotněji přijímají změnu plánů a jsou připraveni čelit výzvám vyžadujícím pohyb – a to i v přeneseném slova smyslu.
Otevřenost zážitkům se pojí s postojem „uvidíme, co z toho vzejde". V praxi to znamená menší odpor k vyjití z domu, cestování na nové místo nebo vstoupení do neznámé situace. Kdo v sobě nese tuto zvídavost, zpravidla nebloudí bez cíle, ale razí si cestu vpřed, aby něco vyzkoušel nebo se naučil.
Sebevědomí a ambice v pohybu
U mnoha rychlých chodců jsou patrné ještě dva prvky: zřetelné sebevědomí a potřeba dosahovat cílů. Takový člověk nejen ví, kam jde, ale také se nebojí zaujmout prostor – ať už na chodníku, nebo v práci.
Sebevědomí se projevuje ve fyzickém postoji: hlava vzpřímená, záda rovná, oční kontakt s okolím. Ambice zase bývá spojena s úctou k vlastnímu času a energii. Člověk zaměřený na plnění úkolů nechce ztrácet minuty bezcílným bloumáním. Jde přímo k tomu, co má v danou chvíli smysl.
| Psychická vlastnost | Jak se projevuje v chůzi |
|---|---|
| Svědomitost | konkrétní směr, málo zbytečných zastávek, stálé tempo |
| Extraverze | živý krok, uvolněná řeč těla, časté vnímání okolí |
| Emoční stabilita | plynulý, jistý pohyb bez nervózních trhnutí |
| Otevřenost novému | ochota změnit trasu, rychlá adaptace na situaci |
| Ambice | rozhodný pochod k cíli, minimum váhání po cestě |
Znamená pomalá chůze nedostatek ambicí?
Je důležité dodat zásadní výhradu: tempo chůze není osobnostní test s vždy jednoznačným výsledkem. Na rychlost pohybu působí celá řada faktorů – zdravotní stav, věk, únava, dokonce i typ obuvi nebo to, zda jdeme sami či v doprovodu.
Psychologové zdůrazňují, že jde spíše o obecnou tendenci patrnou v opakujících se situacích. Pokud někdo obvykle chodí rychle a stejně rychle reaguje v každodenních věcech, lze u něj výše popsané vlastnosti pozorovat častěji. Člověk, který pomalu prochází park se psem, nemusí být ani o trochu méně motivovaný nebo méně svědomitý – možná prostě vědomě zpomaluje, protože to je jeho způsob odpočinku.
Jak tyto poznatky využít v každodenním životě
Vědomí, že způsob chůze souvisí s určitým stylem myšlení, může být prakticky užitečné. Vidíte-li v práci nebo doma, že někdo neustále spěchá, snáze pochopíte jeho důraz na termíny nebo nechuť k „plýtvání časem". U člověka pohybujícího se pomaleji zase můžete častěji narazit na klidnější tempo rozhovoru nebo větší pozornost k detailům.
Vyplatí se také obrátit pohled sami na sebe. Pokud si uvědomíte, že neustále pospícháte, stojí za to zamyslet se, zda to skutečně plyne z cílevědomosti, nebo spíše z napětí a přetížení. Na druhou stranu, pokud máte pocit, že vše trvá příliš dlouho a stále někam přicházíte pozdě, vědomé zrychlení kroku může být jednoduchým tréninkem rozhodnosti.
Pro mnohé lidi se malé experimenty s tempem pohybu stávají zajímavým cvičením sebepoznání. Rychlejší krok dokáže dodat energii před důležitou schůzkou. Zpomalení tempa večer pomáhá opustit úkolový režim a skutečně si odpočinout. Naše chůze tedy není jen odrazem charakteru, ale také nástrojem, který lze vědomě využít k lepšímu řízení vlastního dne i pohody.
