Jedna melodie z „Jak vycvičit draka“ stále vyvolává husí kůži

Scéna, která zůstává v paměti desítky let

Mezi nejpamátihodněji kompozice kinematografie vznikla právě pro animaci o mladém Vikingovi a jeho drakovi, který i po 16 letech stále mrazí po zádech.

Pro mnoho diváků představuje první letová scéna Håďky na hřbetě Chocholouše z "Jak vycvičit draka" moment, kdy se film náhle přestane zdát pouhá animací a transformuje se v opravdový, emocionálně intenzivní zážitek. Velkou zásluhu na tom má právě hudba od Johna Powella – skladba, která se od té doby neustále vrací v seznamech nejsilnějších filmových soundtracků.

Příběh letu, který si pamatujeme navždy

Na obrazovce vidíme: skalnaté útesy ostrova Berkus, čisté nebe, v dálce za obzorem studené moře. Håďka poprvé opravdu důvěřuje Chocholouchovi, usedá do sedla a vydává se do vzdušného prostoru. Kamera se vzrývá do výšky, sleduje náhlé pády, nejisté zatáčky, později stále odvážnější spirály.

Bez hudby by to byla jen efektní akční sekvence. Díky Powellově kompozici se z ní stává chvíle, kdy má divák dojem, že sám letí nad vodou. Smyčcové nástroje zrychlují jako srdce hrdiny, měděné nástroje přidávají odvahu a bicí nástroje budují tep dobrodružství. Tisíce diváků potvrzuje, že i po letech stačí prvních pár taktů této melodie, aby se na jejich rukou objevila husí kůže.

Proč právě tato hudba tak účinkuje?

Důvod nespočívá pouze v hezkém melodickém motivu. Tato composice je ideálně vytvořena pro emoce, které zažívá postava: strach, zvědavost, důvěra a nakonec čistá radost a pocit svobody. Skladatel postupně přidává další vrstvy orchestru, čímž vede diváka po podobné cestě – od napětí k euforii.

V pozadí lze slyšet keltské vlivy, které se skvěle hodí k atmosféře vikingské vesničky. Zároveň se hudba nezměňuje v historickou rekonstrukci, nýbrž v moderní, filmový motiv dobrodružství. Tato kombinace způsobuje, že skladba je současně rozpoznatelná a hluboce emocionálně účinná.

• začátek – nejistý, jemný vstup smyčců
• střed – rozvinutí melodie, více měděných nástrojů a bicích
• kulminace – plná orchestr, bohatá, "zpívající" fráze
• finále – měkčí závěr, pocit naplnění a klidu

Právě pro mnohé diváky se právě tímto hudebním kouskem "Jak vycvičit draka" přestala být pouhým sympatickým rodinným snímkem a stala se opravdovým dobrodružným filmem, který lze staví po bok vysokobudžetovým blockbusterům.

John Powell – mistr, kterého lidé znají "z ucha, ne podle jména"

Jméno Johna Powella v Česku nevyvolává tak zřejmé asociace jako John Williams či Ennio Morricone, ale jeho hudbu slyšel skoro každý, kdo někdy navštívil kino. Je to právě on, kdo odpovídá za zvuk mnoha populárních animací a akčních filmů.

Seznam je ještě delší, ale již z těchto několika titulů vidíme, že Powell výborně rozumí jak akčnímu kinematografu, tak animaci. Filmu o Håďce a Chocholouchovi věnoval hned tři kompletní soundtracky – jednu pro každý díl trilogie. Každý z nich rozvíjí hudební motivy hrdinů a jejich vzájemných vztahů.

Jak se hudbě k "Jak vycvičit draka" tvořila

Powell vzpomínal v jednom z rozhovorů, že na motivech k "Jak vycvičit draka 2" pracoval v čase, kdy film existoval jen jako série statických kreseb. Animace nebyla hotova, mnohé scény se skládaly z jednoduchých skic. Zajímavě to mu nepředstavovalo překážku – již v takové podobě história zabírala jeho fantazii.

Skladatel zdůrazňoval, že hudba získává smysl pouze v okamžiku, kdy opravdu věří v postavy a jejich cestu, bez ohledu na to, zda je film hraný nebo animovaný.

Powell přirovnávat svou práci k hereckému výkonu: je třeba vstoupit do emocí postavy, aby měly noty smysl. U "Jak vycvičit draka" mu to překvapivě šlo snadno. Scénář byl propracovaný, vztah chlapce a draka vzbudil okamžitou sympatii a samotný svět Vikingů nabízel obrovské hudební možnosti – od válečných motivů až po lyricko-melodické témata přátelství.

Animace versus hraný film – kde má hudba větší vliv?

Když rozmýšlíme o velkých soundtracích, nejčastěji nás napadnou klasiky z hraných filmů: "Hvězdné války", "Pán prstenů", "Titanic". Příběh Håďky ukazuje, že animace vůbec nezůstává pozadu. Dobře napsaná hudba zde může dokonce působit ještě silněji, protože obrazy jsou podmíněnější a kresba dává větší prostor fantazii.

V animaci divák ochotněji poskytuje prostor zvukům. Tváře postav jsou zjednodušené, pohyby často přehnané, takže emocionální váha padá právě na zvukovou stopu. V letové scéně na Chocholouchovi to vidíme dokonale: kdyby se hudba ztlumila, celý segment by ztratil podstatnou část své kouzla.

Proč se soundtracky z animací tak dobře zachovávají v čase

Skladba z "Jak vycvičit draka" má za sebou již více než deset let a stále zní čerstvě. Neopírá se o módní elektronické zvuky daného okamžiku, ale o klasickou orchestraci. Melodické motivy jsou čisté a lehko zapamatovatelné, a orchestrální aranžmá bohatá.

Toto je vlastnost mnoha animací, na kterých Powell pracoval: "Kung Fu Panda", "Happy Feet" nebo "Rio" stavějí na kombinaci velké orchestry s charakteristickou rytmikou, nicméně bez krátkodobých trendů, které zastarávají po několika sezónách seriálu. Díky tomu lze takové kompozice bez obav pustit po 15 či 20 letech a stále fungují.

Ne jen pro fanoušky dračí trilogie

Pokud jste "Jak vycvičit draka" viděli dávno a pamatujete si hlavně zábavné scény s Vikingů, stojí za to se k filmu vrátit alespoň pro samotnou hudbu. Mnoho posluchačů si teprve o léta později všimne, jak precizně Powell buduje tamní zvukový svět: zvláštní motivy pro vesnici, jiné pro Chocholouše, ještě další pro vztah otce a syna.

Je dobrou praxí si vybrat scény a podívat se na ně dvakrát: poprvé běžně a podruhé s větší pozorností věnovanou zvukové stopě. Pak je vidět, jak často hudba řídí emoce diváka, někdy dokonce i navzdory tomu, co postavy mluví v dialogech.

Jak si začít všímat hudby v kinematografii

Osoby, které by se rády hlouběji ponořily do toho, co v soundtracku "Jak vycvičit draka" tak okouzluje, si mohou vyzkoušet několik jednoduchých triků:

• pustit si kompletní zvukovou stopu bez obrazu a vidět, jaké scény naznačuje vlastní představivost
• všimnout si, v kterých chvílích se v películe vrací hlavní motiv letu
• porovnat hudbu prvního dílu s dalšími částmi trilogie – jak se vyvíjí spolu s hrdinou
• zamyslet se, jak by daná scéna vypadala s jiným tempem či stiskem tichosti

Taková cvičení rychle ukazují, že skvělý soundtrack není jen pozadím, nýbrž plnohodnotnou "druhou vrstvou příběhu". V animovaných filmech je to zvlášť zřejmé, protože tam je každý prvek naplánován do nejmenšího detailu – od čáry až po jednotlivý úder bubnu.

V období, kdy mnozí diváci sledují filmy na mobilních telefonech s často ztlumeným zvukem, snadno unikne práce skladatelů. Příběh Håďky a Chocholouše nám připomíná, že stojí za to občas si pustit film na slušných reproduktorech nebo sluchátkách a nechat se unést nejen obrazem, ale i hudbou. Obzvláště když jde o partituru, která si už dávno zaslouží titul jedné z nejsilnějších v historii animace.