Nové analýzy odhalují znepokojivý paradox. Přestože jsou přísná klimatická opatření klíčová pro budoucnost planety, mohou zároveň zdražit potraviny a ohrozit nejzranitelnější komunity. Současně se však ukazuje, že jeden často přehlížený vedlejší efekt – čistší vzduch – by mohl zachránit úrodu a nakrmit miliony lidí navíc.
Boj o planetu versus plné talíře
Světoví lídři se zavázali udržet globální oteplování co nejblíže hranici 1,5 °C. Mnoho klimatických scénářů k dosažení tohoto cíle počítá s masivním využíváním bioenergie a rozsáhlým zalesňováním. To má ale i svou odvrácenou tvář: všechny tyto nové lesy a energetické plodiny zabírají cennou zemědělskou půdu.
Půda, na které dnes roste pšenice, kukuřice nebo rýže, by tak byla vyhrazena pro stromy nebo plodiny určené k výrobě energie. Méně zemědělské půdy logicky znamená méně jídla. Navíc poplatky za CO₂ zvyšují náklady na hnojiva, naftu, elektřinu i dopravu. Zemědělci musí platit více za stejnou produkci, což se nevyhnutelně promítne do cen v obchodech.
Mezinárodní tým vědců propočítal tyto dopady pomocí šesti různých světových agroekonomických modelů. Výsledky, publikované v časopise Nature Food, jsou alarmující. Přísná klimatická politika v souladu s cílem 1,5 stupně by mohla do roku 2050 zvýšit riziko hladu pro dalších 56 milionů lidí. To představuje nárůst o přibližně 17 % ve srovnání se scénářem bez dalších klimatických opatření.
Je důležité zmínit, že v základním scénáři (bez nových opatření) by se světová ekonomika rozvíjela, zemědělství zefektivňovalo a globální hlad by naopak klesal – z dnešních zhruba 720 milionů na přibližně 330 milionů v roce 2050. Klimatická opatření toto pozitivní směřování brzdí, pokud nejsou doprovázena silnou podporou zemědělství, potravinové bezpečnosti a sociální ochrany.
Vědci varují, že přísná klimatická politika bez cílené podpory potravinové bezpečnosti může uvrhnout miliony dalších lidí do podvýživy.
Tichý nepřítel na polích: Přízemní ozon
Ve hře je ale ještě jeden faktor, který často uniká pozornosti. Ozon známe především jako ochrannou vrstvu vysoko v atmosféře. V blízkosti zemského povrchu se však mění v tichého ničitele zemědělských plodin. Tento plyn poškozuje listy rostlin, narušuje jejich energetický metabolismus a brání tvorbě zrn a semen.
Na přízemní ozon jsou citlivé zejména základní plodiny jako pšenice, rýže a kukuřice. Čím vyšší je koncentrace ozonu v ovzduší kolem plodin, tím nižší je výnos z jednoho hektaru. Tento efekt sice není viditelný pouhým okem, ale v celosvětovém měřítku má obrovský dopad.
Spojení s klimatickou politikou je zde klíčové. Opatření na snížení emisí skleníkových plynů totiž často omezují i emise plynů, které ozon tvoří, jako jsou metan a sloučeniny dusíku. Méně emisí tedy znamená nejen lepší klima, ale i méně ozonu v přízemní vrstvě atmosféry a zdravější rostliny.
Čistší vzduch znamená vyšší sklizeň
Vědci ve svých modelech poprvé detailně propočítali, jaký vliv mají nižší koncentrace ozonu na úrodu. Zjištění je pozoruhodné. Lepší kvalita ovzduší v okolí polí vede k vyšším výnosům, což následně snižuje ceny potravin a zvyšuje jejich dostupnost.
Podle simulací bude tento „ozonový efekt“ do roku 2050 hrát významnou roli. Odhaduje se, že díky vyšším výnosům by mohlo trpět hlady o 8,4 milionu lidí méně, než kdyby se kvalita vzduchu nezlepšila. To kompenzuje přibližně 15 % nárůstu hladu způsobeného negativními dopady klimatické politiky.
Díky čistšímu ovzduší mohou mít miliony lidí dostatek jídla, zatímco tatáž klimatická politika by bez tohoto efektu způsobila hladu ještě více.
Mnoho předchozích studií, které zkoumaly vztah mezi klimatem a potravinovou bezpečností, vliv ozonu jednoduše ignorovalo. Důsledkem toho pravděpodobně nadhodnocovaly negativní dopady na světový hlad. Tato nová analýza poskytuje přesnější obraz a ukazuje, že účinné klimatické plány musí zároveň řešit i znečištění ovzduší.
Největší přínos pro Afriku a Indii
Výhody plynoucí ze snížení ozonu nejsou rozděleny rovnoměrně. Dva regiony z toho těží nejvíce: subsaharská Afrika a Indie. Podle studie připadá na tyto dvě oblasti více než polovina celkového snížení hladu, kterého lze dosáhnout díky lepší kvalitě vzduchu a vyšším výnosům.
V Indii je tento efekt obzvláště výrazný. Nižší hladiny ozonu zde kompenzují téměř 39 % negativních dopadů klimatických opatření na potravinovou bezpečnost. Profitují z toho zejména sklizně pšenice. Vyšší výnosy tlačí ceny dolů, což chudé domácnosti okamžitě pocítí ve svých rozpočtech.
V subsaharské Africe se přínos pohybuje kolem 8 %. To se může zdát skromnější, ale stále se jedná o miliony lidí. Sklizně běžných plodin, jako je kukuřice a sója, zde na nižší koncentrace ozonu nereagují tak silně. Potravinovou bezpečnost v tomto regionu navíc stále silně ovlivňují další faktory, jako je sucho, chudoba a politická nestabilita.
Samotná klimatická opatření nestačí
I přes pozitivní vliv snížení ozonu většina modelů ukazuje, že klimatická politika ve své současné podobě pravděpodobně povede k prohloubení hladu. Snížení emisí v dlouhodobém horizontu zachrání životy díky menšímu počtu vln veder, povodní a neúrod, ale v krátkodobém a střednědobém horizontu vzniká napětí mezi ochranou klimatu a dostupností potravin.
Výzkumníci proto naléhají, aby se potravinová bezpečnost stala stejně ústředním tématem jako snižování emisí. Úspěch by se neměl měřit jen v abstraktních tunách CO₂, ale také v tom, kolik lidí si může dovolit naplnit svůj talíř.
- Kolik zemědělské půdy zmizí kvůli bioenergii a novým lesům?
- Jak dramaticky vzrostou ceny potravin v důsledku poplatků za CO₂?
- Kteří zemědělci obdrží podporu, aby mohli přejít na udržitelné metody bez ztráty výnosů?
- Které skupiny obyvatel jsou nejvíce ohroženy hladem a podvýživou?
Jaká řešení mohou zmírnit škody?
Podle studie existuje několik nástrojů, které mohou tvůrci politik využít k tomu, aby se klimatické a potravinové cíle lépe doplňovaly. Patří sem například inteligentní využívání půdy, podpora udržitelných zemědělských postupů a zavedení sociálních záchranných sítí pro nejzranitelnější skupiny.
Důležitou roli hrají také technologické inovace. Odrůdy odolné vůči suchu, precizní zemědělství a lepší technologie skladování mohou omezit ztráty na úrodě a zajistit, aby se větší část produkce skutečně dostala ke spotřebitelům. Odborníci však varují, že ne každé high-tech řešení se automaticky dostane k malým farmářům v zemích s nízkými příjmy.
Další faktory: Nerovnost a skutečný význam potravinové bezpečnosti
Modely v této studii se zaměřují především na množství dostupných kalorií a ceny základních potravin. Ve skutečnosti však hraje roli mnohem více faktorů. Nerovnost a politická rozhodnutí často určují, kdo má k jídlu přístup, i když ho je na papíře dostatek. V oblastech konfliktů dochází k neúrodě nikoli kvůli počasí, ale kvůli násilí a blokádám.
K tomu se přidává stále nevyzpytatelnější klima. Extrémní deště, delší období sucha a posuny ročních období vyvíjejí tlak na úrodu i bez nových politických opatření. Hrozí riziko, že několik klíčových světových obilnic bude mít špatnou sklizeň současně, jak jsme nedávno viděli při vlnách veder v Evropě a Asii.
Pojem potravinová bezpečnost je tedy širší než jen „dostatek kalorií“. Znamená stabilní přístup k rozmanité a výživné stravě způsobem, který je pro lidi důstojný. Země může teoreticky vyvážet dostatek obilí a zároveň mít regiony, kde děti trpí podvýživou, protože jejich rodiny si jednoduše nemohou dovolit jídlo koupit.
Pro politiky to představuje složitý hlavolam: jak rychle snížit emise, aniž by se miliony dalších lidí dostaly do problémů? A jaké kombinace opatření – od čistšího vzduchu přes chytřejší využívání půdy až po sociální zabezpečení – zajistí, že klimatická politika bude nejen chránit planetu, ale skutečně nakrmí více lidí?
