V pobřežních oblastech zamořených plasty probíhá něco znepokojivého. Malí krabi nejen polyká mikroplasty, ale mění je v ještě drobnější prach, který se snadno dostává do mořských plodů.
Nový výzkum ukazuje, že korýši žijící v znečištěných příbřežních zónách fungují jako biologické mlýnky na plasty. Jejich trávicí systém mechanicky rozdrtí mikroplasty na nanočástice, které pak putují dál potravním řetězcem – až na naše talíře.
Vědci už delší dobu sledují, jak se mikroplasty hromadí v mořských živočiších. Teď se ale ukázalo, že někteří z nich aktivně mění velikost a vlastnosti plastových částic. Krabi z mangrovových porostů se tak nechtěně stávají příčinou ještě většího problému, protože nanoplasty pronikají snadněji do tkání a buněk než větší kousky.
Co zjistili vědci u krabů v mangrovech
Tým badatelů z Kolumbie a Velké Británie zkoumal kraby druhu Minuca vocator, lidově nazývané houslové krabíky. Žijí v městských mangrovech poblíž přístavu Turbo, jedné z nejvíce znečištěných pobřežních oblastí na světě.
Tito krabi celé dny prokopávají bahnité sedimenty. Filtrují je, aby zachytili zbytky organické hmoty. Při tom spolknou vše, co uvízlo v bahně – včetně drobných fragmentů polyethylenu a dalších plastů. Vědci chtěli zjistit, co se s tímto plastem přesně děje uvnitř jejich těl.
Experiment byl jednoduchý, ale pečlivě naplánovaný. Ve vybraných částech mangrovů rozsypali drobné fluorescenční kuličky z polyethylenu – plastu běžně používaného na igelitové tašky a obaly. Potom 66 dní sledovali, jak krabi zpracovávají tuto „obohacenou“ potravu, a nakonec sebrali sediment a 95 jedinců k laboratorní analýze.
V krabech našli několikanásobně více plastových částic než v okolním sedimentu. Část z nich už byla rozdrcena do velikosti nanoplastů.
Jak krab mění plast v jemný prach
Výzkum ukázal, že každý krab nashromáždil v těle průměrně několik desítek fluorescenčních částic. Jejich koncentrace byla asi 13krát vyšší než v bahně, kterým se prokopávali. Nejvíce plastu vědci nacházeli v tlustém střevě, hepatopankreatu (orgán zodpovědný mimo jiné za trávení) a ve žábrách.
Nejzajímavější – a nejvíce znepokojivé – bylo něco jiného. Asi 15 procent zachycených částic už nemělo velikost mikroplastu, ale změnilo se v ještě menší fragmenty. V části případů vědci mluvili už o měřítku nanoplastů, tedy částic tak drobných, že mohou pronikat přes buněčné membrány.
Trávicí systém kraba funguje jako miniaturní mlýnek: čelisti drtí plast mechanicky a další fragmentace probíhá v žaludku a vlivem mikroorganismů. V tomto „mlýnku“ se podle badatelů uplatňují tři prvky:
- Silné čelisti – krab obrušuje plast společně se zrnky písku a zbytky potravy
- Žaludeční svaly – vnitřní „kamenný žaludek“ rozetře všechno jako moždíř
- Střevní bakterie – mohou oslabit strukturu plastu a usnadnit další rozpad
- Mechanický tlak – neustálé pohyby trávicího traktu rozmělňují polyethylen
- Enzymy – trávicí šťávy narušují povrch plastových fragmentů
- Teplotní změny – rozdíly teploty mezi dnem a nocí podporují křehnutí
Výsledkem je, že část spolknutého mikroplastu se do prostředí nevrací ve stejné formě. Z organismu kraba se uvolňují ještě drobnější úlomky, které se znovu dostávají do sedimentu. Vědci odhadují, že takový „recykling“ plastů v extrémně rozdrobněné verzi může probíhat během pouhých dvou týdnů.
Proč samotný mikroplast už nestačí k popisu problému
Dosud se většina pozornosti soustředila na mikroplast, tedy částice menší než 5 milimetrů. Nanoplast – mnohonásobně drobnější – se přitom chová úplně jinak. Může se snadněji vznášet ve vodě, pronikat do tkání a dokonce vstupovat do buněk.
Krabi z mangrovů nejsou jedinými organismy, které s plasty takto „pracují“. Stále více zpráv naznačuje, že různí mořští živočichové, od mořských žížal po malé bentické ryby, mohou mechanicky mlet plast a urychlovat jeho přeměnu v prach. Tato činnost problém z ekosystému neodstraňuje – pouze mění jeho měřítko a charakter.
Výzkumníci z univerzit v Bogotě a Exeteru zdůrazňují, že nanoplasty se chovají jako toxické nanostrukturované materiály. Mohou se hromadit v ledvinách, játrech i mozku. Některé studie prokázaly, že dokážou narušovat hormonální systém a vyvolávat zánětlivé reakce.
Z plastového bahna do mořských plodů
Houslové krabíky žijí v zónách, které fungují jako školka pro mnoho druhů ryb a korýšů. Mangrovy jsou přirozeným ochranným štítem pro mladé jedince, mimo jiné i těch, které později končí na trhu jako oblíbené mořské plody.
Nanoplast, který cirkuluje mezi sedimentem, kraby a dalšími malými živočichy, může putovat dál potravním řetězcem. Požírají ho ryby a krevety, potom větší predátoři, až nakonec část těchto organismů skončí na našich talířích.
Odhady uváděné ekologickými organizacemi říkají, že dospělý člověk může týdně přijmout až kolem 5 gramů plastu – to je tolik, kolik váží průměrná platební karta. Část tohoto „přídavku“ pochází z pitné vody a obalů, část ze vzduchu, kterým dýcháme, a část právě z mořských produktů.
Dosud se pozornost soustředila hlavně na větší částice. Nanoplast je těžší odhalit, ale z hlediska zdraví může být problematičtější, protože snadněji proniká do orgánů. Lékaři z tropické medicíny varují, že zvláště obyvatelé pobřežních oblastí v rozvojových zemích jsou vystaveni vysokým dávkám.
Co to znamená pro lidi jedoucí ryby a mořské plody
Vědci ještě nemají úplnou znalost o tom, jak na nás dlouhodobě působí nanoplast. Předběžné údaje naznačují několik potenciálních rizik. Toxikologové upozorňují, že nanočástice polyethylenu a polystyrenu mohou narušovat střevní mikroflóru.
Lékaři a toxikologové zdůrazňují, že nejde o paniku a úplné odmítnutí ryb. Mnoho druhů zůstává cennou součástí stravy. Stále zřetelněji se ale ukazuje, že problém plastu nekončí u lahve vyhozené na pláži – jeho ozvěna zní později i v medicíně a dietologii.
Evropská agentura pro bezpečnost potravin doporučuje sledovat původ mořských plodů a dávat přednost rybám z méně znečištěných oblastí. Odborníci z Národního institutu veřejného zdraví radí vybírat menší druhy ryb, které mají kratší životní cyklus a kumulují méně kontaminantů.
Co můžete udělat hned teď
Pro průměrného člověka žijícího v Česku se vzdálený kolumbijský přístav může zdát něčím abstraktním. Princip je však stejný v Baltském moři, Severním moři i na tropických pobřežích: to, co vyhodíme na pevnině, velmi často končí ve vodě a později se k nám vrací v jídle.
Vědci a environmentální organizace ukazují několik praktických směrů jednání. Můžete omezit jednorázové obaly a igelitové tašky. Zlepšení systému třídění a recyklace pomůže, aby se méně plastu dostávalo do řek.
Investice do čistíren a filtrů zachycujících mikročástice jsou nutné na úrovni měst a obcí. Monitoring obsahu plastů v mořských plodech prodávaných na trhu by měl být povinný. I jednoduché nákupní rozhodnutí – jako výběr produktů s menším množstvím plastu nebo sáhnutí po rybách z lépe kontrolovaných lovišť – může snižovat tlak na pobřežní ekosystémy.
V příštích letech lze očekávat další výzkumy nanoplastů v mořských organismech i v lidském těle. Téma se teprve rozbíhá, protože až nyní se objevují nástroje umožňující sledovat tak drobné částice. Příběh z mangrovů v Kolumbii však dává předchuť toho, jak složitým se problém stává, když plast začne v ekosystému fungovat jako neviditelný, všudypřítomný prach.
