Vědci sledovali téměř dva tisíce starších lidí po dobu osmi let a zjišťovali, jak oblíbené aktivity trénující mysl ovlivňují riziko demence. Rozdíl mezi nejvíce a nejméně aktivními seniory dosáhl několika desítek procent.
Mezinárodní výzkumný tým vedený neuropsycholožkou Andreou Zammit z centra pro alzheimerovu chorobu v Chicagu analyzoval údaje 1939 lidí ve věku kolem 80 let. Na začátku studie neměl žádný z nich diagnostikovanou demenci.
Dobrovolníci vyplnili podrobné dotazníky o tom, jak intenzivně „krmili“ svůj mozek v různých fázích života. Výzkumníci to nazvali „kognitivním obohacováním“ a šlo jednoduše o to, jak často daná osoba sáhla po knihách a tisku, řešila křížovky, hrála deskové nebo logické hry, navštěvovala výstavy a diskutovala o umění, psala deník či dopisy nebo se učila novým věcem jako třeba cizímu jazyku.
Vědci rozdělili životy účastníků do tří období: rané dospělosti, středního věku a současnosti. Poté porovnali osoby s nejvyšší úrovní takové aktivity s těmi, které pro svůj mozek dělaly nejméně. Rozdíly ve zdravotním stavu byly velmi výrazné.
Co přesně ukázala čísla z výzkumu
Ve skupině s nejvyšší úrovní mentální aktivity se alzheimerova choroba rozvinula u 21 procent lidí. Ve skupině s nejnižší aktivitou to bylo 34 procent. Po zohlednění věku, pohlaví a úrovně vzdělání výzkumníci vypočítali, že celoživotní duševní aktivita souvisela s 38procentním nižším rizikem alzheimerovy choroby a s 36procentním nižším rizikem mírných kognitivních poruch, které často předcházejí demenci.
Co víc, u nejaktivnějších osob se první vážné příznaky demence objevily průměrně asi o pět let později než u těch, kteří jen zřídka zapojovali mozek do náročnějších úkolů. Studie naznačuje, že nejde jen o to, zda onemocníme, ale také o to, jak dlouho si udržíme soběstačnost a intelektovou výkonnost.
Osoby s nejvyšší mentální aktivitou měly o přibližně 38 až 40 procent nižší riziko alzheimerovy choroby a pomalejší zhoršování paměti. Andrea Zammit vysvětluje, že aktivity jako čtení novin, hraní šachů s přáteli nebo výuka španělštiny budují hustší síť spojení v mozku. Neurony vytvářejí další cesty, kterými může kolovat informace.
Jaké konkrétní aktivity chrání mozek nejlépe
Výzkumníci se zaměřili na běžné činnosti, které nevyžadují speciální vybavení ani vysoké náklady. Klíčové je pravidelné zapojení a skutečný zájem o danou oblast. Nejúčinnější se ukázaly tyto aktivity:
- denní čtení knih, časopisů nebo novin
- řešení křížovek, sudoku nebo logických hádanek
- hraní deskových her jako scrabble, brydž nebo šachy
- psaní deníku, dopisů nebo vlastních textů
- návštěvy muzeí, galerií a diskuse o umění
- učení se cizímu jazyku nebo nové dovednosti
- pravidelné sledování dokumentárních pořadů s aktivním zamýšlením
- práce s aplikacemi na trénink paměti nebo kurzy online
Neuropsycholožka to přirovnává k cestě do práce. Pokud znáš jen jednu trasu a narazíš na uzavřený úsek, stojíš. Pokud znáš několik alternativních cest, prostě si vybereš jinou. Stejně tak mozek, který díky učení a aktivitě „poznal“ více cest, si lépe poradí s prvními poškozeními.
Každá další dávka smysluplné aktivity se zdá prospěšná, i když je malá. Zammit přiznává, že zatím není možné stanovit přesnou normu typu „30 minut denně chrání před demencí“. Klíčovým prvkem je však návyk.
Jak se vyvíjí alzheimerova choroba v mozku
Alzheimerova choroba se rozvíjí skrytě. V mozku se pomalu hromadí nesprávné bílkoviny, vznikají „zácpy“ v komunikaci mezi nervovými buňkami a paměť postupně slábne. Tento proces lze ve zjednodušení popsat ve třech etapách.
Skrytá fáze bez zřetelných příznaků začíná v oblasti hippocampu, což je hlavní centrum paměti. Tam se začínají ukládat škodlivé látky jako amyloid a tau proteiny. V této fázi člověk funguje zcela normálně a změny mohou trvat až sedm let, než něco začne znepokojovat okolí.
První problémy s pamětí a organizací přicházejí, když poškození zasahuje další oblasti mozku. Čím dál snadněji lze ztratit klíče od auta, zapomenout slovo, mít potíže s naplánováním dne. Tato etapa trvá obvykle kolem dvou let a často bývá zaměňována s „běžným stárnutím“.
V pokročilé fázi demence je paměť silně narušena, mění se osobnost, mizí orientace v místě a čase. Nemocný přestává zvládat samostatný život a život celé rodiny se podřizuje péči. Tato etapa může trvat od tří až do jedenácti let.
Vědomí, že změny v mozku narůstají po mnoho let, dává i určitou šanci. Je to právě to dlouhé období, kdy životní styl může ovlivnit tempo procesu. Výzkumníci z University of Southern California zjistili, že kombinace mentální aktivity s pravidelným pohybem a zdravou stravou může oddálit nástup příznaků ještě výrazněji.
Co dělá sama výzkumnice pro ochranu svého mozku
Andrea Zammit zavedla do svého života několik jednoduchých pravidel. Každý den se snaží alespoň chvíli číst, někdy jen jednu stránku před spaním. Sleduje tisk a vede deník, do kterého si zapisuje myšlenky a důležité události.
Má také dva syny ve věku pět a osm let. Od mala je seznamuje s knihami a hrami vyžadujícími přemýšlení. Doma vždy leží knihy z knihovny na dosah dětí. Večer jim čte nahlas a všímá si, že chlapci neusnou, pokud si sami alespoň trochu nepřečtou.
U stolu zasedá s novinami, když oni dělají úkoly, protože chce, aby viděli dospělého, který se zvědavostí sleduje informace. Nejdůležitější, co se snaží dětem předat, není samotná schopnost čtení, ale spojení: kniha se rovná radost.
Zammit také pravidelně hraje scrabble se svým manželem a účastní se diskusních večerů v místní knihovně v Chicagu. Tvrdí, že kombinace intelektuální výzvy a sociálního kontaktu funguje pro mozek mnohem lépe než osamělé pohlcování informací z mobilního telefonu.
Na co si dát pozor při výkladu těchto studií
Samotná skutečnost, že někdo hodně čte a učí se po celý život, často jde ruku v ruce s jinými zdravými návyky: větší fyzickou aktivitou, lepší dietou, stabilnější finanční situací. To vše také může snižovat riziko onemocnění mozku.
Dotazníky se navíc opíraly o paměť účastníků, kteří po letech mohli odlišně hodnotit, kolik vlastně četli nebo jak často chodili do knihovny. I přes tato omezení výsledky publikované v prestižním vědeckém časopise ukazují jednoznačný trend: život „hladový po vědění“ souvisí s lepší kognitivní kondicí ve stáří.
Badatelka upozorňuje, že observační studie neukazují stoprocentní příčinu a následek. Silná korelace mezi četbou knih, hraním bridže a nižším rizikem demence však naznačuje, že prevence má smysl. Několik dalších výzkumů z Mayo Clinic v Rochesteru a University College London potvrzuje podobné závěry.
Jak využít tyto poznatky v praxi bez velkých výdajů
Nemáš nutně přístup k draným kurzům nebo soukromým lektorům. Mnoho lze ale udělat bez velkých výdajů. V mnoha městech fungují bezplatné kluby seniorů, univerzity třetího věku, městské knihovny s volnými kartami čtenáře a dokonce otevřená setkání s deskovými hrami.
Doma můžeš využít to, co máš po ruce: křížovky z novin, knihy z druhé ruky, bezplatné aplikace s cvičením paměti nebo výukou jazyků. Pro mozek je důležitější pravidelnost než úroveň „luxusu“ aktivity. I čtení receptů v kuchařce Apetit nebo hraní pexesa s vnoučaty představuje užitečnou stimulaci.
Mnohé knihovny nabízejí také půjčování audioknih, což je skvělá varianta pro lidi s horším zrakem. Aplikace jako Duolingo pro výuku němčiny nebo angličtiny jsou zdarma a poskytují denní trénink. Důležité je najít si aktivitu, která tě opravdu baví, protože z povinnosti to nevydržíš roky.
Mentální aktivita nenahradí lékaře, ale hodně změní
I ten nejbohatší intelektuální život nedává záruku, že někdo nikdy neonemocní. Alzheimerova choroba má také silné biologické a genetické pozadí a riziko roste s věkem nezávisle na životním stylu. Pečlivě trénovaný mozek se však může déle bránit a příznaky se mohou objevit později a rozvíjet pomaleji.
Proto má smysl dívat se na příjemný koníček jako na investici – nejen do lepší nálady tady a teď, ale také do větší šance na zachování soběstačnosti v pozdních letech života. I když začínáš teprve po padesátce nebo šedesátce, každá nová kniha, deskovka nebo online kurz může být cihlička přidaná do „kognitivní rezervy“, ze které budeš v budoucnu čerpat. Nezačneš si konečně budovat tu svou vlastní zásobu?
