Evropa chystá jeden z nejodvážnějších energetických projektů posledních let. Podmorské kabely vysokého napětí propojí Pyrenejský poloostrov s průmyslovými regiony severní Itálie a umožní přenos elektřiny z větrných a solárních farem tam, kde jí nejvíc chybí.
Jde o vytvoření energetického mostu mezi Španělskem a Itálií. Elektřina z obnovitelných zdrojů na Pyrenejském poloostrově místo zbytečného marnění v domácí síti poteče tam, kde ji dnes nejvíc potřebují – do průmyslu a domácností na druhém konci Středozemního moře.
Evropští odborníci dlouhodobě upozorňují, že bez propojení energetických sítí mezi jednotlivými státy nemůže kontinent naplnit své klimatické cíle. Hlavní problém představuje nerovnoměrné rozložení zdrojů: zatímco některé země vyrábějí přebytky zelené elektřiny, jiné bojují s nedostatkem a vysokými cenami. Nové podmorské kabely mezi Španělskem a Itálií mají tento nesoulad částečně vyřešit.
Podmorské vedení vysokého napětí přenosu stejnosměrného proudu HVDC se stává klíčovou technologií pro propojování vzdálených energetických trhů. Výzkumníci z Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav ENTSO-E potvrzují, že tato technologie umožňuje přenos velkého množství energie na tisíce kilometrů s minimálními ztrátami. Pro projekty vedoucí po mořském dně je HVDC prakticky jediným efektivním řešením.
Proč Španělsko produkuje víc elektřiny, než dokáže spotřebovat
Španělsko v posledních letech masivně investuje do obnovitelných zdrojů energie. V slunečné a větrné dny vyrábí tolik elektřiny, že domácí síť ji není schopna spotřebovat. Ceny energie na burze pak klesají pod nulu, protože elektrárny nemají kam přebytky prodat.
Problém spočívá v tom, že Španělsko je špatně propojené se zbytkem Evropy. Stávající spojení s Francií mají kapacitu kolem 3000 megawattů. To je málo ve srovnání s možnostmi španělských větrných a fotovoltaických farem, které generují stále větší přebytky.
V praxi se Španělsko chová jako energetický ostrov: vyrábí velké množství čisté elektřiny, ale má příliš málo kabelů, aby ji mohlo poslat dál. Pro Evropskou unii představuje taková situace plýtvání. Na jedné straně máme zemi s nadprodukcí zelené elektřiny, na druhé – rostoucí poptávku v průmyslových ekonomikách. Proto vznikl nápad vybudovat doslova „dálnici pro elektřinu“ pod Středozemním mořem.
Odborníci z Mezinárodní energetické agentury označují nedostatečnou kapacitu přeshraničních vedení za jednu z hlavních brzd energetické transformace Evropy. Podle jejich studií by země s vysokým podílem obnovitelných zdrojů mohly dosáhnout až o třicet procent nižších nákladů, pokud by mohly volně obchodovat s elektřinou se sousedními státy.
Dva projekty, jeden cíl: přenést zelenou elektřinu do Itálie
Evropská síť provozovatelů přenosových soustav ENTSO-E zařadila do svého desetiletého rozvojového plánu TYNDP 2026 dva velké projekty: Apollo Link a Iberia Link. Oba mají přímo propojit Španělsko s Itálií pomocí podmorských kabelů vysokého napětí stejnosměrného proudu.
Apollo Link má být nejvýkonnějším z plánovaných kabelů. Jeho parametry jsou impozantní:
- plánovaný přenosový výkon 2 gigawatty
- technologie HVDC bipolární systém 525 kilovoltů
- předpokládaný start provozu kolem roku 2032
- dosah z Pyrenejského poloostrova do severních regionů Itálie
- délka trasy několik set kilometrů pod hladinou Středozemního moře
- kapacita pokryje spotřebu několika milionů domácností
Dva gigawatty stačí na zásobení několika milionů domácností, v závislosti na předpokládané spotřebě. V praxi část této kapacity poputuje do průmyslu, část do měst a část pomůže stabilizovat italský energetický systém v obdobích vysoké poptávky.
Volba vysokého napětí 525 kilovoltů a bipolárního uspořádání snižuje ztráty při přenosu a zvyšuje spolehlivost. V případě poruchy jedné „žíly“ kabelu může druhá nadále pracovat s omezeným výkonem, což snižuje riziko náhlého přerušení toku elektřiny.
Iberia Link vsadí na rekordní délku místo rekordního výkonu
Druhý projekt Iberia Link sází více na dosah než na výkon. Jeho plánovaný přenosový výkon činí 1,2 gigawattu a technologie zůstává stejná jako u Apollo Link – HVDC s bipolárním systémem. Podstatný rozdíl spočívá v trase.
Vzdálenost přes tisíc kilometrů z něj učiní jeden z nejdelších podmorských kabelů na světě. Ačkoli jeho výkon je menší než u Apollo Link, délka trasy otevírá nové možnosti integrace energetických systémů obou zemí v různých regionech.
Vědci z University of Technology v Delftu provedli analýzu, která ukazuje, že dlouhé podmorské kabely mohou efektivně propojovat trhy s velmi odlišnými výrobními profily. Když ve Španělsku fouká silný vítr a v severní Itálii musí elektrárny využívat dražší zdroje, podmorské kabely situaci vyrovnají. Elektřina poteče tam, kde je nejdražší, což sníží účty koncovým spotřebitelům a posílí konkurenci na trhu.
Pro unijní klimatickou politiku jde o zásadní změnu přístupu. Místo výhradního zaměření na výstavbu nových zdrojů se strategie stále více posouvá směrem k inteligentnímu přenosu a skladování energie. Podmorské kabely se stávají jedním z pilířů této změny.
Nižší ceny proudu a větší bezpečnost pro Evropu
Proč Evropská unie věnuje těmto projektům tolik pozornosti? Jde o tři hlavní přínosy: bezpečnost dodávek, stabilitu trhu a efektivnější využití obnovitelných zdrojů energie.
Bezpečnost dodávek elektřiny roste, protože v případě nedostatku v jedné zemi může druhá rychle zvýšit dodávky. Stabilnější ceny přináší lépe propojené evropské trhy, což znamená méně prudkých výkyvů cen elektřiny. Menší plýtvání zelenou energií nastává, když elektřina ze Španělska místo „zmizení“ v domácí síti poteče tam, kde vznikají deficity.
Odborníci z Evropské komise zdůrazňují, že nová spojení pomohou snížit ceny elektřiny pro běžné spotřebitele – a to nejen ve dvou zemích, ale v celé integrované evropské síti. Když cena elektřiny klesne v Itálii díky levnému španělskému větru, pozitivní efekt se rozšíří i do sousedních zemí jako Rakousko, Slovinsko nebo Francie.
Pro průmysl znamenají spolehlivá přeshraniční spojení možnost plánovat výrobu s větší jistotou. Energeticky náročné provozy jako hutě, chemičky nebo papírny mohou využívat výhodné ceny v době přebytků obnovitelných zdrojů v sousedních zemích.
Dlouhá cesta od plánu k položení prvního kabelu
Ačkoli projekty Apollo Link a Iberia Link byly zařazeny do plánu TYNDP 2026, stále jde teprve o začátek. Zařazení do dokumentu je podmínkou pro to, aby mohly žádat o status takzvaného Projektu společného zájmu neboli PCI. Tento status otevírá dveře k financování z unijního rozpočtu a zjednodušeným správním procedurám v členských státech.
Prozatím mají oba projekty status „v průběhu analýzy“. Znamená to, že probíhají podrobné technické, environmentální a ekonomické studie. ENTSO-E musí prokázat, že přínosy z jejich výstavby převýší náklady – jak pro jednotlivé země, tak pro celou evropskou síť. Více konkrétních informací se má objevit až koncem roku 2026.
Projektům navíc stále chybí několik klíčových prvků. Potřebují formální podporu provozovatelů přenosových soustav v jednotlivých zemích, kompletní správní povolení a finálně vymezenou a schválenou trasu kabelů. Historie ukazuje, že podobné iniciativy dokážou uváznout na roky kvůli politickým, environmentálním nebo finančním důvodům.
Investice podmorského vedení takového rozsahu vyžaduje dohodu mnoha stran: od vlád přes regulátory až po místní komunity a ekologické organizace. Výzkumníci z Norwegian University of Science and Technology upozorňují, že při pokládce kabelů je nutné minimalizovat dopady na mořské ekosystémy, zejména v oblastech s citlivou mořskou faunou.
Nestačí to k úplnému vyřešení energetické izolace
I kdyby všechno šlo podle plánu a oba kabely byly postaveny a uvedeny do provozu, nevyřeší to úplně problém energetické izolace Pyrenejského poloostrova. Odborníci odhadují, že k plné integraci s evropským trhem je potřeba 10 až 15 gigawattů kapacity mezisystémových spojení.
Apollo Link a Iberia Link dohromady poskytnou 3,2 gigawattu. To je důležitý krok, ale stále jen část cesty. Španělsko, Portugalsko a zbytek Evropy budou muset plánovat další investice do interkonektorů – jak pozemních, tak námořních.
Nové kabely budou spíše začátkem energetické integrace Pyrenejského poloostrova se zbytkem kontinentu než konečným řešením všech problémů. Pro tebe jako čtenáře mohou tato čísla znít abstraktně, ale měřítko má reálný dopad na každodenní život: čím víc propojení mezi zeměmi existuje, tím menší riziko drastických skoků cen elektřiny způsobených suchem, nedostatkem větru nebo plynovou krizí v jednom regionu.
Odborníci z Technické univerzity v Mnichově vypočítali, že každý další gigawatt přeshraniční kapacity může snížit průměrnou velkoobchodní cenu elektřiny v Evropě o dva až čtyři procenta. Pro domácnosti to v praxi znamená úspory na ročních účtech za energie.
Co tento přístup znamená pro budoucnost energetiky v Evropě
Podmorské interkonektory ukazují, že evropský energetický systém začíná fungovat stále více jako jedna hustě propletená síť. Pro Česko to má také význam. Země rozvíjí fotovoltaiku, modernizuje přenosovou soustavu a stále častěji diskutuje o nových vedeních k sousedům.
Koncepce je podobná: tam, kde fouká a svítí, můžeš budovat přebytky výkonu, ale abys je využil, potřebuješ „energetické dálnice“. Pro srovnání – vedení HVDC z Baltského moře do středu země nebo nové kabely do Skandinávie by plnily podobnou funkci jako spojení Španělsko–Itálie, jen v jiném regionu Evropy.
V praxi to znamená také rostoucí roli flexibility. Tam, kde bude síť hustě propojena, elektřina poteče směrem k nejvýhodnějším cenám. Země, které rychleji investují do moderních přenosových vedení a úložišť energie, mohou získat nejen nižší účty, ale i konkurenční výhodu pro průmysl. Španělsko počítá s tím, že se stane takovým „vývozcem“ zelené elektřiny. Itálie doufá, že díky tomu stabilizuje svůj systém a zlepší situaci spotřebitelů.
Pro zbytek Evropy jde o další krok k soudržnějšímu a odolnějšímu trhu s elektřinou. Možná se ptáš, jestli podobné projekty dorazí i blíž k nám – a odpověď zní, že už jsou v plánech. Budoucnost energetiky nespočívá jen ve stavbě nových elektráren, ale především v chytrém propojování toho, co už máme.
