Ne každá příjemná známost je upřímná. Někdy se za úsměvem skrývá chladná kalkulace a snaha vyšplhat se na tvůj účet.
Psychologové se již léta zabývají lidmi, kteří k vztahům přistupují jako k investici. Rádi s tebou tráví čas, ale v pozadí neustále počítají zisky: kontakty, prestiž, peníze, pohodlí. Pro mnoho lidí je to šokující zjištění, protože nikdo se nechce cítit jen jako nástroj k dosažení cizích cílů.
Většina z nás má tendenci věřit, že přátelé jsou s námi kvůli naší povaze: smyslu pro humor, loajalitě nebo podpoře v těžkých chvílích. Jenže psychologické studie ukazují, že v každém prostředí se objevují osoby zaměřené především na vlastní prospěch. Pro ně jsou známosti žebříčkem, po kterém se dá vyšplhat výš.
Taková osoba může působit okouzlujícím, energickým a komplimentům se přímo rozplývajícím dojmem. Problém začíná ve chvíli, když si položíš jednoduchou otázku: „Dává mi tento vztah něco víc než vyčerpání a pocit, že musím pořád něco zajišťovat?“
Rozpoznání známého zaměřeného na výhody tě chrání před zneužitím a náhlým opuštěním, jakmile se objeví „lepší varianta“. Psycholožky popisující tento fenomén v zahraničních publikacích zmiňují osm obzvlášť charakteristických chování. Stojí za to je znát, než někdo postaví tvé sebevědomí na tekutém písku.
Tvoje pozice ho zajímá víc než tvoje pocity
Osoba zaměřená na zisk se mimořádně zajímá o to, kde pracuješ, koho znáš, jakým vybavením se obklopuješ. Ochotně se vyptává na tvé kontakty, přístup k událostem, klientům či vlivným lidem. Podstatně méně se ptá, jak se cítíš a co skutečně prožíváš.
Pokud máš dojem, že v očích této osoby jsi spíš „balíčkem možností“ než člověkem s vlastním příběhem a slabostmi, je to první varovný signál. Nezajímá ji tvůj vnitřní svět, ale to, co jí můžeš poskytnout.
Vědci z oblasti psychologie vztahů dlouhodobě zkoumají tento typ chování. Zjistili, že lidé orientovaní na prospěch vnímají druhé především prizmatem užitečnosti, nikoli emocionální blízkosti.
Jak poznáš, že ti někdo dává jen zdání přátelství
Takoví známí bez přestání zmiňují v rozhovorech důležitá jména. Vždycky znají „někoho z televize“, „někoho z vedení“, „někoho z oboru“. Když vypráví příběhy, často zdůrazňují, s kým byli na akci, obědě nebo výletě, ne to, co se vlastně stalo.
To buduje image dobře postavené a vlivné osoby. V praxi bývá, že tyto vazby jsou povrchní, zato velmi užitečné pro jejich ego. Můžeš si všimnout, že jména slavných osobností, manažerů firem nebo celebrit padají podezřele často.
Také si dávej pozor na obsesi s image a „správnou úrovní“. Osoby dychtivé po prestiži velmi dbají na vizáž. Nejde jen o značkové oblečení a doplňky, ale také o to, s kým se ukazují. Mohou po známých vyžadovat určitý styl, navrhovat, kde „se sluší ukázat“, a kde už ne.
Člověk zaměřený na status často zachází s ostatními jako s kulisou, která má potvrdit jeho „správné místo“ v hierarchii. Jestli se u někoho začínáš stydět za svůj telefon, auto, práci nebo byt, protože vnímáš kritiku nebo zahanbování, je to signál, že tento vztah může být budován na oko.
Osm chování, která prozrazují vypočítavý vztah
Odborníci identifikovali konkrétní vzorce, kterými se tyto osoby prozrazují. Můžeš sledovat, zda se u tvých známých neobjevuje některé z následujících chování:
- neustálé přeskakování z jedné „výhodné“ známosti na druhou
- zacházení s lidmi jako s nástroji k vlastním cílům
- pravidelné očekávání drobných i větších laskavostí bez opětování
- krátká paměť na to, co jsi pro něj už udělal
- překvapení nebo podráždění, když odmítneš pomoci
- absence empatie a vztahy do šířky, ne do hloubky
- ponechávání si únikové cesty k „lepší možnosti“
- touha kontrolovat skupinu a bezohledné odstřihávání lidí
Všimneš si, že taková osoba má co chvíli „nové nejlepší přátele“? Objevuje se tam, kde vidí šanci na zisk, a když kontakt přestane být výhodný, náhle zmizí. Pro lidi s tímto nastavením jsou vztahy pohyblivá mapa: dnes se vyplatí být blíž tobě, zítra už více záleží na někom jiném.
Staré známosti dokážou vyprchat bez vysvětlení. Omluva je jedna: „měl jsem toho poslední dobou hodně“. V pozadí často stojí prostá kalkulace. Takový člověk tě podpoří, když potřebuje laskavost. Volá, když je třeba „zařídit“ kontakt, doporučení, slevu nebo odvoz. Když ty prosíš o pomoc, náhle má velmi nabitý program.
Nedostatek empatie a povrchní vazby prozradí pravou tvář
Osoby tohoto typu se často obklopují davem „známých“, ale když přijde na emoce, jsou ve stresu, netrpělivé nebo rychle mění téma. Lépe se cítí v roli někoho, kdo září ve skupině, než v situaci upřímného rozhovoru mezi čtyřma očima.
Dovedou mluvit o svých potřebách celé hodiny, ale když se zmíníš o svých, uslyšíš stručné „oj, bude dobře“ a okamžitou změnu tématu. Empatie vyžaduje zájem o druhého člověka, ne o jeho užitečnost. Vědci z oboru psychologie osobnosti upozorňují, že právě nízká míra empatie je jedním z klíčových rysů vypočítavých jedinců.
Tento známý také zřídka něco jasně deklaruje. Na pozvání odpovídá: „uvidím“, „dám vědět“, „promyslím si to“. Konečné rozhodnutí často dělá na poslední chvíli. Dokud existuje šance na zajímavější akci nebo „hodnotnější“ společnost, drží tě v nejistotě.
To je psychicky velmi zatěžující. Můžeš se cítit jako záložní varianta, ne jako někdo důležitý. Pokud se tento vzorec opakuje, není to náhoda, ale součást stylu fungování. Výzkumníci z univerzit zaměřených na studium mezilidských vztahů potvrzují, že tento postup je typický pro manipulativní osobnosti.
Co stojí za takovým přístupem k lidem
Studie publikované v prestižních psychologických časopisech naznačují, že za takovými vzorci chování často stojí konkrétní kombinace osobnostních rysů. Vědci uvádějí mimo jiné silnou potřebu moci, touhu po dominanci ve skupině, zálibu v soutěžení a pevné přesvědčení, že „mi patří víc než ostatním“.
K tomu přistupují charakteristiky, které mnozí rozpoznají ve svém okolí: egoismus, sklon ke kontrole, chamtivost, nízké sebevědomí přikryté sebejistotou, nedostatek empatie. Takový člověk prostě vnímá vztahy v kategoriích transakce: „co z toho budu mít?“.
V této konfiguraci emocionální blízkost ustupuje do pozadí. Počítá se přístup ke zdrojům: kontaktům, penězům, vlivům, uznání. To zase způsobuje, že vztahy jsou nestabilní a zatěžující pro druhou stranu. Doktoři zabývající se klinickou psychologií často pracují s lidmi poškozeni právě tímto typem vztahů.
Jak se chránit, aniž bys podezříval všechny kolem
Znalost těchto signálů neznamená, že musíš náhle podezřívat všechny okolo sebe. Každému se občas stane, že se pochlubí známostmi nebo novým zařízením. Problém začíná tehdy, když z těchto chování vzniká stálý vzorec a ty se v tom vztahu stále častěji cítíš nejistě, méně důležitě, využitě.
Pomůže ti jednoduchá sebeanalýza. Zeptej se sám sebe: mohu u této osoby být sám sebou, nebo musím něco „dokazovat“? Jsou mé hranice respektovány, nebo je neustále ohýbám? Dává mi tento vztah podporu, nebo především stres? Mizím z dohledu, když mám horší období a nemám „co nabídnout“?
Odpovědi na tyto otázky ti umožní vidět, zda daná známost v sobě má skutečnou blízkost, nebo spíš připomíná neformální smlouvu: „já ti dávám přístup, ty mi dáváš prestiž“. Odborníci na mezilidské vztahy doporučují právě tuto formu introspekce jako první krok k ochraně vlastního duševního zdraví.
Ne každý vztah je nutné hned ukončit. Někdy stačí výrazněji vytyčit hranice: přestat souhlasit s jednostrannými laskavostmi, nedovolit si dělat menším, otevřeně sdělit, že poslední chování bylo zraňující. Osoby, které jednoduše opakovaly určité vzorce, dokážou se zastavit a něco změnit. Pokud i po takovém pokusu se stále cítíš předmětně, stojí za úvahu, zda má smysl investovat svůj čas a emoce do někoho, kdo se objevuje hlavně tehdy, když z toho něco má.
